Sittafordská záhada (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

"Mohli bychom si zahrát nějakou stolní hru," řekla paní Willettová. "Nebo to zkusit se stolečkem," navrhl Ronnie. "Tohle je takový strašidelný večer. Nedávno jsme o tom mluvili, jak si vzpomínáte. "Jsem členem společnosti pro psychická bádání," vysvětlil pan Rycroft zevrubně svůj zájem. "Mohl jsem mladému příteli objasnit pár problémů." "Pitomosti," pronesl major Burnaby zřetelně. "Je to ale velká zábava, nemyslíte?" řekla Violet Willettová. "Totiž člověk tomu nemusí nijak moc věřit nebo tak. Je to prostě jen rozptýlení. Co tomu říkáte vy,pane Duke?" "Jsem pro všechno, co se líbí vám, slečno Willettová." "Musím zhasit světla a najít nějaký vhodný stoleček. Ne - ten ne, maminko. Bude na to moc těžký." Konečně bylo vše připraveno k všeobecné spokojenosti. Ze sousedního pokoje přinesli malý stoleček s leštěnou deskou. Postavili jej před krb a všichni se kolem něho usadili a zhasli světlo. Major Burnaby seděl mezi hostitelkou a Violet. Z druhé strany seděl vedle dívky Ronnie Garfield. Majorovy rty stáhl cynický pošklebek. Pomyslel si v duchu: "Za mého mládí to byla Up Jenkinsová." Pokoušel si vzpomenout na tu dívku s vlnitými plavými vlasy, jejíž ruku tiskl pod stolem poněkud příliš dlouho. To všechno už bylo moc dávno. Ale Up Jenkinsová byla prima holka. Následoval obvyklý smích, šeptání, stereotypní poznámky.

"Duchové si dávají na čas."

"Mají to sem daleko."

"Pst!"

Lakovaná deska se zachvěla. Stolek se začal pohybovat.

"Dávejte otázky. Kdo se bude ptát? Vy, Ronnie."

"Ale - hm - jářku - nač se mám ptát?"

"Je přítomen nějaký duch?" napověděla Violet.

"Aha! Jo - je nějaký duch přítomen?"

Stolek tvrdě klepnul.

"To znamená ANO," řekla Violet.

"Ach tak! Hm - kdo jste?"

Žádná odpověď.

"Požádejte ho, ať nám napíše jméno."

"Jak to může udělat?"

"Budeme počítat, kolikrát klepne."

"Aha! Chápu. Napište nám laskavě své jméno."

Stolek začal prudce klepat.

"A B C D E F G H I - bylo to I nebo velké J?"

"Zeptejte se ho. Bylo to I?"

Jedno klepnutí.

"Ano. Další písmeno, prosím."

Duch se jmenoval Ida.

"Máte poselství pro někoho z přítomných?"

ANO.

"Pro koho? Pro slečnu Willettovou?"

NE.

"Pro paní Willettovou?"

NE.

"Pro pana Rycrofta?"

NE.

"Pro mne?"

ANO.

"Je to pro vás, Ronnie. Pokračujte. Ať nám vyklepe písmena."

Stolek vyťukal DIANA.

"Kdo je Diana? Znáte někoho, kdo se jmenuje Diana?"

"Ne neznám. Myslím, že ne."

"Vy možná ne. Duch ale ano."

"Zeptejte se ho, jestli je vdova?"

Zábava pokračovala. Pan Rycroft se shovívavě usmíval. Mladým lidem se musí dovolit, aby se bavili po svém. Když náhle vzplanul oheň v krbu, všiml si výrazu na tváři hostitelky. Zdálo se mu, že je ustaraná a duchem nepřítomná. Její myšlenky bloudily někde daleko. Major Burnaby myslel na sníh. Dnes večer bude zase chumelit. Takovou tuhou zimu ještě nepamatoval. Pan Duke bral seanci velice vážně. Duchové mu bohužel věnovali pramalou pozornost. Zdálo se, že všechna poselství jsou určena Violet a Ronniemu. Violet se dověděla, že ji čeká cesta do Itálie. Doprovázet ji měl nějaký muž. Jmenoval se Leonard. Smáli se ještě víc. Stolek vyťukal jméno města. Znělo spíš rusky než italsky. Začali vymýšlet obvyklé výmluvy.

"Dávejte pozor, Violet. ("Slečna Willettová" byla vypuštěna.) Strkáte do stolku."

"Vůbec ne. Podívejte se, sundám ruce ze stolku a klepe stejně jako předtím."

"Mám rád, když ťuká. Požádám ho, aby ťukal. Hlasitě."

"Měl by ťukat." Ronnie se otočil k panu Rycroftovi. "Že by měl, co myslíte, pane?"

"Za těchto podmínek to považuji za sotva pravděpodobné," řekl pan Rycroft suše. Následovala pauza. Stolek se nehýbal.Přestal na otázky odpovídat.

"Ida už odešla?"

Jedno rozpačité klepnutí.

"Prosím, nepřišel by jiný duch?"

Nic. Pojednou se stolek začal otřásat a prudce kymácet.

"Sláva. Jste nový duch?"

ANO.

"Máte pro někoho poselství?"

ANO.

"Pro mě?"

NE.

"Pro Violet?"

NE.

"Pro majora Burnabyho?"

ANO.

"To je pro vás, majore Burnaby. Prosím vás, vyťukejte to."

Stolek začal pomalu ťukat.

"TREV - to je určitě V? To není možné. TREV - to nedává smysl."

"Trevelyan - ovšemže," řekla paní Willettová. "Kapitán Trevelyan."

"Máte na mysli kapitána Trevelyana?"

ANO.

"Máte poselství pro kapitána Trevelyana?"

NE.

"Tak co tedy?"

Stolek začal klepat - pomalu, rytmicky. Tak pomalu, že se písmena dala snadno počítat.

"M - R - T -" Pauza - "E - V."

"Mrtev."

"Někdo je mrtev?"

Místo ANO nebo NE začal stolek opět vyťukávat, až se znova dostal k písmenu T.

"T - myslíte Trevelyan?"

ANO.

"Chcete říct, že Trevelyan je mrtev?"

Velice ostré ťuknutí. ANO.

Kdosi zalapal po dechu. Všichni kolem stolku se pohnuli. Ronnieho hlas, když zase začal klást otázky, zněl zcela jinak - neklidně ustaraně.

"Chcete říct - že kapitán Trevelyan je mrtev?"

ANO.

Následovala pauza. Zdálo se, že nikdo neví, nač se ptát dál, nebo jak přijmout toto neočekávané sdělení. A za této pauzy se stolak rozhoupal znova. Rytmicky a pomalu. Ronnie vyslovoval písmena nahlas...

VRAŽDA

Paní Willettová vykřikla a ucukla rukama se stolku. "Já dál nehraju. To je strašné. Nelíbí se mi to."

Informace

Bibliografické údaje

  • Autor: Agatha Christie
  • Jazyk: Čeština
  • Žánr(y): detektivka
  • Jazyk originálu: Angličtina

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):

  • 13. 5. 2023