Celá e-kniha Smrt staré posluhovačky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
15. KAPITOLA
I
„Někdo vás volal,“ křikla na něho Maureen z kuchyně, když Poirot vešel do dveří.
„Volal? A kdo to byl?“
Mírně ho to překvapilo.
„Nevím. Ale poznamenala jsem si číslo na potravinové lístky.“
„Děkuji vám, madame.“
Vešel do jídelny a přistoupil k psacímu stolu. Mezi různými papíry našel vedle telefonu pouzdro na potravinové lístky a na něm napsáno: Kilchester 350.
Zvedl sluchátko a vytočil číslo.
Ženský hlas se okamžitě ohlásil:
„Breather & Scuttle.“
Poirot rychle hádal:
„Mohl bych mluvit se slečnou Maude Williamsovou?“
Po kratičké přestávce se ozval temný alt:
„Tady je Williamsová.“
„Zde je Hercule Poirot. Jsem toho domnění, že jste mne volala.“
„Ano — ano, volala jsem vás. Jde o ten objekt, na který jste se nedávno informoval.“
„O objekt?“ Na okamžik to Poirota zmátlo. Pak si uvědomil, že Maude nehovoří beze svědků. Volala ho asi ve chvíli, kdy byla v kanceláři sama.
„Už vám rozumím. Jde o aféru Jamese Bentleyho a vraždu paní McGintyové.“
„To je ono. Můžeme pro vás v té věci něco udělat?“
„Chcete pomáhat. Nejste v kanceláři sama?
„Nikoli.“
„Rozumím. Poslouchejte pozorně. Opravdu chcete pomoci Jamesi Bentleymu?“
„Ano.“
„Byla byste ochotna odejít ze svého současného místa?“
Nezaváhala ani na okamžik.
„Ano.“
„Přijala byste místo v domácnosti? U lidí pravděpodobně nikoli příliš příjemných?“
„Ano.“
„Mohla byste se uvolnit okamžitě? Například zítra?“
„Ale ano, monsieur Poirote. Myslím, že by to šlo zařídit.“
„Chápete, co od vás chci. Byla byste služebná — bydlela byste u nich. Umíte vařit?“
„Dokonce dost dobře,“ odpověděla s veselým nádechem v hlase.
„Bon Dieu, jaká vzácnost! Tedy, slyšte, přijedu hned do Kilchesteru. Sejdeme se na oběd v té restauraci, kde už jsme se jednou sešli.“
„Ano, zajisté.“
Poirot zavěsil. „Obdivuhodná mladá žena,“ uvažoval. „Chápavá, ví, co chce — možná že umí i vařit…“
S jistými nesnázemi vydoloval místní telefonní seznam zpod pojednání o chovu vepřů a vyhledal číslo Wetherbyových.
Telefon zvedla paní Wetherbyová.
„‚allo? ‚allo? Zde jest monsieur Poirot — vzpomínáte si, madame —“
„Nevím, že bych —“
„Monsieur Hercule Poirot.“
„Ach ano — ovšem — promiňte, prosím. Máme dnes trochu zmatek v domácnosti —“
„Je to právě ten důvod, proč vás volám. Jsem konsternován, když se dovídám o vašich nesnázích —“
„Ty cizinky jsou tak nevděčné. Zaplatili jsme jí cestu a všechno. Je to do nebes volající nevděčnost.“
„Ach, ano. Sympatizuji s vámi z celé duše. Je to monstrózní — proto hned volám, abych vám sdělil, že mám možná řešení. Čirou náhodou jsem se dověděl o mladé ženě, která hledá místo v domácnosti. Obávám se, že není plně kvalifikovaná —“
„Ach, to už dneska vůbec neexistuje. Jen bude-li ochotná vařit — každá druhá dneska nechce vařit.“
„Ano — ano — umí vařit. Mám ji k vám poslat — aspoň na zkoušku? Jmenuje se Maude Williamsová.
„Buďte tak dobrý, pane Poirote. Je to od vás velice laskavé. Lepší něco než nic. Manžel je takový puntičkář a zlobí se na milou Deirdre, když to v domácnosti dobře neklape. Člověk nemůže očekávat, že muži budou mít pochopení pro to, jak je dneska všechno těžké — to víte —“ Nastalo přerušení. Paní Wetherbyová mluvila s někým, kdo právě vešel do pokoje, a třebaže zakryla dlaní sluchátko, slyšel Poirot jen trochu tlumeněji její slova.
„Je to ten člověk — ten detektiv — ví o nějaké holce místo Friedy. Ne, není to cizinka. Angličanka, zaplaťpámbu. Je to od něho opravdu laskavé, zřejmě si o mne dělá velké starosti. Prosím tě, drahoušku, nechci slyšet žádné námitky. Co na tom? Víš, jak nemožně Roger vyvádí. Je to od něho velká laskavost — a ta holka snad nebude největší nemehlo pod sluncem.“
Po tomto extempore promluvila paní Wetherbyová nesmírně sladce:
„Ze srdce vám děkuji, monsieur Poirote. Jsme vám velice zavázáni.
Poirot položil sluchátko a podíval se na hodinky. Zašel do kuchyně.
„Madame, nebudu doma na oběd. Musím jet do Kilchesteru.
„Chválabohu,“ odvětila Maureen. „Nedostala jsem se k tomu pudinku včas. Docela se upr…
