Smrt staré posluhovačky (Agatha Christie)

II

V Laburnums došlo k malému nedorozumění.

„No ovšem, Robine, ty nikdy na nic nemyslíš, když píšeš hru.“

Robin se kál.

„Prosím tisíckrát za prominutí, madre. Zapomněl jsem jako na smrt, že má Janet dneska volno.“

„Na tom nezáleží,“ řekla paní Upwardová chladně.

„Ovšem že na tom zaleží. Zavolám do divadla, že tam přijedeme zítra večer místo dneska.“

„To tě nesmí ani napadnout. Smluvili jsme si to na dnešek, tak pojedete.“

„Což kdybychom -“

„To je vyřízeno.“

„Mám poprosit Janet, aby si vzala volno jindy?“

„To rozhodně ne. Nemá ráda, když jí do toho něco přijde.“

„Myslím, že by jí to nevadilo. Kdybych jí vysvětlil —“

„Nic jí nebudeš vysvětlovat, Robine. Prosím tě, nerozčiluj zase Janet. A už o tom nemluvme. Nesnáším ten pocit, že jsem protivná bába, která kazí druhým zábavu.“

„Madre — má nejdražší —“

„To stačí — jeďte a dobře se bavte. Vím už, koho si pozvu na večer, aby mi nebylo smutno.“

„Koho?“

„A to ti nepovím,“ řekla paní Upwardová a dobrá nálada se jí vrátila. „Nelam si s tím hlavu, Robine.“

„Zavolám Shelagh Rendellové —“

„Pěkné ti děkuji, ale zavolám si sama, komu budu chtít. Už o tom nebudeme diskutovat. Uvař kávu, než půjdeš, a nech mi ji tu v elektrické konvici, abych ji mohla zapnout. A dej mi sem ještě jeden šálek — kdybych měla návštěvu.“