Celá e-kniha Deset malých černoušků ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
EPILOG
Sir Thomas Legge, náčelník oddělení pro vraždy ve Scotland Yardu, zvolal podrážděně: „Ale vždyť je to naprosto neuvěřitelné!“
„Já vím, pane,“ řekl uctivě inspektor Maine.
Náčelník se rozčiloval dál: „Deset mrtvých na ostrově, na kterém není ani jediná živá duše. To nedává žádný smysl.“
„A přece je tomu tak,“ pravil flegmaticky inspektor Maine.
„Krucinál, Maine, někdo je přece zabít musel!“
„To je právě ten náš problém, pane.“
„Ani lékařská zpráva nám nijak nepomohla?“
„Nepomohla, pane. Wargrave a Lombard byli zastřeleni, ten první má prostřelenou hlavu, ten druhý srdce. Slečna Brentová a Marston zemřeli na otravu cyankáli, Rogersová spolkla nadměrnou dávku chloralu. Rogers má rozčísnutou lebku a Blorova hlava je úplně rozdrcena. Armstrong se utopil. Macarthurova lebka je rozražena ranou do týla a Vera Claythornová byla oběšena.“
Náčelník se otřásl.
„Odporná záležitost – celý ten případ.“
Chvilku uvažoval, pak řekl popuzeně: „Nechcete přece tvrdit, že jste ani z lidí v Sticklehavenu nedokázal vytáhnout něco, co by nám pomohlo. Setsakra, něco přece vědět musejí!“
Inspektor Maine pokrčil rameny.
„To jsou prostí, slušní lidé od moře. Vědí jen, že ostrov koupil nějaký pan Namy – víc toho nevědí.“
„A kdo ostrov zásoboval a zařizoval všechno potřebné?“
„Muž jménem Morris. Isaac Morris.“
„A co ten o tom říká?“
„Ten už nemůže říkat nic, pane, ten je mrtev.“
Náčelník se zamračil.
„A víme něco o tom Morrisovi?“
„To ano, pane, to víme. To nebyl moc ušlechtilý charakter, ten Morris. Před třemi lety byl zapleten do toho Bennitova případu s akciemi – to jsme věděli docela jistě, jenže jsme to nijak nemohli dokázat. A taky měl prsty v obchodu s drogami. Ale ani tady jsme mu nemohli nic dokázat. To byl moc opatrný chlapík, ten Morris.“
„A ten stál v pozadí té ostrovní záhady?“
„Tak jest, pane, ten provedl celou tu transakci – jasně ovšem prohlásil, že Černochův ostrov kupuje pro nejmenovaného klienta.“
„Pak se dá určitě něco zjistit po stránce finanční.“
Inspektor Maine se usmál.
„To byste musel Morrise znát. Ten dokázal taková kouzla s ciframi, že by nad nimi ani ten nejlíp renomovaný revizor účtů nevěděl, kde mu hlava stojí. Vzorovou ukázkou byla pro nás právě aféra Bennitova. Ne, ne, Morris všechny stopy svého klienta dokonale zahladil.“
Náčelník si povzdychl. A inspektor Maine pokračoval: „To Morris provedl všechna opatření v Sticklehavenu. Prohlásil, že jedná za ‚pana Namyho‘. To on vyložil tamním lidem, že půjde o nějaký experiment – o nějakou sázku, jak se dá celý týden žít na opuštěném ostrově – a že si nemají všímat žádného volání o pomoc, které se třeba odtamtud ozve.“
Sir Thomas Legge se znepokojeně zavrtěl.
„A to mi chcete namluvit,“ řekl, „že ti lidé v tom neviděli žádnou lumpárnu?“
Inspektor Maine opět pokrčil rameny.
„Zapomínáte, pane,“ připomněl, „že dřív patřil Černochův ostrov tomu Američanovi Elmeru Robsonovi. A ten tam míval prapodivné party lidí. Nepochybuju, že místnímu obyvatelstvu nad tím lezly oči z důlků. Ale zvykli si na to a začali mít dojem, že všechno, co se týká Černochova ostrova, musí nezbytně být naprosto neuvěřitelné. A je to docela přirozené, pane, když se nad tím zamyslíte.“
Náčelník pochmurně připustil, že patrně tomu tak je. A Maine hovořil dál: „Fred Narracott – to je ten chlapík, který tam tu partu odvezl – řekl něco, co do toho případu vrhá trochu světla. Řekl, že ho moc překvapilo, jací tohle byli lidé. ‚Nic takovýho jako ty společnosti pana Robsona.‘ Já si myslím, že právě proto, že mu ti lidé připadali tak normální a že se chovali tak decentně, nedbal nakonec Morrisových příkazů a rozjel se se člunem k ostrovu, když slyšel o těch signálech SOS.“
„A kdy tam jel? On a ti druzí?“
„Ty signály zpozorovala skupina skautíků dopoledne jedenáctého. Toho dne nebylo ale možné se k ostrovu vydat. Ti muži se tam dostali až odpoledne dvanáctého, okamžitě, jak usoudili, že je tam možné přistát. A všichni s naprostou rozhodností tvrdí, že předtím, než tam dopluli, …
