Celá e-kniha Deset malých černoušků ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
4
Vera Claythornová ležela v posteli. Na nočním stolku vedle ní stále ještě plápolala svíčka. Vera neměla odvahu ji sfouknout. Bála se tmy…
Znovu a znovu si opakovala: „Až do rána jsi v bezpečí. Včera v noci se taky nic nestalo. Ani dnes v noci se nic nestane. Nemůže se nic stát. Dveře jsou zamčeny zástrčka je zasunuta. Nikdo se k tobě nemůže dostat…“
A najednou ji napadlo: „No ovšem! Vždyť já mohu zůstat tady! Zůstat tady za zamčenými dveřmi! Bez jídla vydržím. Mohu zůstat tady – v bezpečí – než přijde pomoc. I kdyby to mělo trvat celý den… nebo i dva dny…
Zůstat tady… No dobrá, ale vydržela by to? Hodinu za hodinou – s nikým nepromluvit, nic nedělat, jenom přemýšlet… Začala by myslet na Cornwall – na Huga – na to, co řekla Cyrilovi.
Ten strašný, ukňouraný capart – v jednom kuse ji otravoval…
„Slečno Claythornová, proč nesmím plavat k té skále? Já to dokážu. Já vím, že to dokážu.“
Byl to skutečně její hlas, který mu nakonec odpověděl?
„Ovšemže to dokážeš, Cyrile. Já to taky vím.“
„Tak smím, slečno Claythornová?“
„Počkej, Cyrile, maminka má o tebe náramný strach. Řeknu ti, jak to uděláme. Zaplaveš si k té skále zítra. Já se dám na pláži s tvou maminkou do řeči a rozptýlím její pozornost. A potom, až se po tobě bude shánět, to už budeš stát na té skále a budeš na ni mávat. Panečku, to pro ni bude překvapení!“
„Prima, slečno Claythornová! To bude bašta!“
Byla by mu to dovolila hned. Ale nazítří měl Hugo odjet do Newquay. Až se vrátí, už bude po všem.
Ale co když nebude? Co když ten plán selže? Někdo může Cyrila včas zachránit. A potom – potom ten fakan řekne: „Slečna Claythornová mi to dovolila.“ No a co z toho? Člověk musí trochu riskovat. Kdyby došlo k nejhoršímu, ona všechno drze zapře. „Jak můžeš tak hanebné lhát, Cyrile? Nic jsem ti nedovolila!“ A všichni budou věřit jí. Cyril si často vymýšlel. Bylo to prolhané děcko. Cyril bude ovšem vědět, jak to doopravdy bylo. Ale to už je jedno… Ostatně, co by mohlo selhat? Ona bude předstírat, že plave za ním. A doplave k němu pozdě… Nikdo nebude mít to nejmenší podezření…
Podezíral ji Hugo? A proto se pak na ni tak divně, tak odcizeně díval? Věděl Hugo, co se stalo?
A proto po skončeném vyšetřování v takovém spěchu odjel?
Na ten jediný dopis, co mu napsala, jí neodpověděl…
Hugo…
Vera se v posteli neklidně obrátila. Ne, ne, na Huga myslet nesmí. To hrozně bolí. A je to dávno totam, to už si odtrpěla… Na Huga musí zapomenout.
Ale proč měla dnes večer najednou pocit, jako by Hugo byl u ní v pokoji?
Zahleděla se ke stropu, zahleděla se na ten veliký černý hák uprostřed stropu. Dříve si ho vůbec nevšimla. Od toho háku visely prve ty mořské chaluhy.
Zachvěla se, když si vzpomněla, jak se studeně, slizce dotkly jejího krku.
Ten hák ve stropě se jí nelíbil. Přitahuje její pohled, fascinuje ji… takový veliký černý hák…
