Hodiny (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

27. kapitola

Vyprávění Colina Lamba

 

1

„Zdá se mi, že jsi toho moc z té Ramsayové nedostal,“ stěžoval si plukovník Beck.

„Nebylo moc co.“

„A víš to jistě?“

„Ano.“

„Ona není aktivní?“

„Ne.“

Beck si mě zkoumavě prohlédl.

„Spokojen?“

„Ne úplně.“

„Doufal jsi ve víc?“

„Nepasuje to na tu stopu.“

„Dobře, musíme prověřit všechno. Vzdej ty půlměsíce.“

„Ano.“

„Mluvíš nějak jednoslabičně. Máš kocovinu?“

„Tahle práce se mi nedaří,“ řekl jsem pomalu.

„Mám tě pohladit po hlavě a říct ‚no tak, no tak‘?“

Navzdory své náladě jsem se zasmál.

„To je lepší,“ řekl Beck. „A teď, co za tím vším vězí? Problémy s děvčetem?“

Zavrtěl jsem hlavou: „To už trvá nějakou dobu.“

„Popravdě řečeno, všiml jsem si,“ řekl Beck neočekávané. „Svět je dnes zmatený. Záležitosti nejsou průhledné, jako dříve bývaly. Když se dostaví trudnomyslnost, je konec. Vysává tě to jak houba. Pokud je to tak, pak už nám nejsi moc užitečný. Vykonal jsi spoustu prvotřídní práce, chlapče. Můžeš být spokojen. Teď se klidně vrať ke svým mořským okurkám.“

Odmlčel se a pak pravil: „Ty máš ty mořský potvory opravdu rád, viď?“

„Celý ten obor je nadmíru zajímavý.“

„Mně připadá odporný. Velkolepá rozmanitost přírody, že? Myslím tím chuťová. A jak pokračuje ta tajemná vražda? Řekl bych, že to byla ta holka.“

„Jste na omylu,“ řekl jsem.

Beck mi otcovsky pohrozil ukazováčkem.

„Já ti říkám ‚buď připraven‘ a nemyslím tím na obranu vlasti.“

Šel jsem zamyšleně po Charing Cross Road.

Ve stanici metra jsem si koupil noviny.

Dočetl jsem se tam, že včera byla převezena do nemocnice žena, která v rušné denní době zkolabovala na Victoria Station. Po převozu se ukázalo, že byla probodnuta. Zemřela, aniž by se probrala z bezvědomí.

Jmenovala se Merlina Rivalova.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024