II.
Za deset minut čtyři jsem byl zpátky na parkovišti na Šedesáté třetí ulici. Vykročil jsem směrem na západ, přešel Park Avenue a zastavil se, abych se rozhlédl kolem. Uviděl jsem pět poldů. Jeden mluvil s nějakým řidičem v autě, který chtěl zabočit za roh, dva stáli na chodníku a bavili se mezi sebou a dva zadržovali houf zvědavců, kteří se chtěli dostat blíž ke třem kovbojům na koních. K těm promlouval nějaký muž v civilu. Když jsem přišel blíž, jeden z těch poldů na chodníku mě zastavil a zeptal se: "Bydlíte tady, pane?" Řekl jsem mu, že ne, že jdu na večírek k slečně Lily Rowanové, a on mě nechal projít. Newyorská policie ráda vychází vstříc rozumným přáním občanů, zvlášť když to přání projevila žena, jejíž otec byl třicet let předsedou newyorského okrsku Demokratické strany, známého svou korupcí. Tahle strana ulice byla prázdná a neparkovala na ní žádná auta. Dvacet kroků od vchodu do budovy však těsně u obrubníku stála dodávka s reportéry a o kousek dál, blízko Madison Avenue, jsem zahlédl další. Když jsem s Wolfem odcházel, měla Lily devět hostů. Teď jich tu postávalo nejmíň dvacet. Tři z nově příchozích byli kovbojové, s Calem Barrowem, Harveym Grevem a Melem Foxem jich bylo dohromady celkem šest. Zbytek tvořili diváci. Všichni čekali na terase. Diváci stáli u parapetu, jedna polovina na jedné straně, druhá na druhé, mezi nimi volný devítimetrový úsek. Kovbojové v kloboucích, které by udržely čtyřicet litrů vody, a s lasy v rukou se postavili do řady čelem k vysokému hubenému chlapíkovi v hnědém obleku. Vedle něho stál pořadatel Roger Dunning. Chlapík právě říkal: "A tak to bude. Já jsem rozhodčí a co řeknu, platí. Opakuji, že Greve si to předem nezkoušel a zrovna tak Barrow a Fox.
Mám na to slovo slečny Rowanové a pochybuji, že by někdo mohl říci, že lže. Řekl jsem vám pořadí, ale nechoďte sem, dokud vás nezavolám jménem. Pamatujte si, co jsem vám říkal - když sletíte z mustanga, je to jenom metr dvacet. Tady je to třicet metrů a už byste znovu nevstali. Ještě jednou, žádné frajeřinky. Od čtyř do pěti nemají být na téhle straně ulice žádní chodci, ale jestli někdo vyjde z domu a některý z vás na něj hodí smyčku, nebude ten šikula spát dneska v noci v hotelu. Jsme tady, abychom se pobavili, ale nedělejte si z toho srandu." Podíval se na hodinky. "Už je čas. Foxi, připrav -"
"Chtěl bych něco říci," ozval se Roger Dunning. "Promiň, Rogere, ale nemáme čas. Slíbili jsme, že začneme přesně. Foxi, připrav se. Vy ostatní odstupte." Zamířil k parapetu nalevo a zvedl ze židle zelený praporek na tyčce, který na ní ležel. Mel Fox došel doprostřed prázdného úseku parapetu, sedl si na něj obkročmo a uvedl do pohybu své laso.
Ostatní se rozešli napravo a nalevo, aby si mezi řadami hostů našli nějakou skulinu. Já našel místo vpravo. Náhodou bylo mezi Laurou Jayovou a Annou Casadovou. Když jsem se naklonil, abych viděl na ulici, všiml jsem si, že Lauře Jayové zacláním ve výhledu, a trochu jsem ustoupil. Na půl cesty k Park Avenue stáli ve skupince ti tři kovbojové na koních a muž, kterého jsem s nimi viděl mluvit.
Rozhodčí napřáhl ruku se zeleným praporkem a mávl. Muž dole na chodníku něco řekl a jeden z poníků skokem vyrazil. Mířil kupředu středem ulice, mezi obrubníkem na naší straně a zaparkovanými auty na druhé. Mel Fox, nakloněný v bocích, pohnul svou kroužící smyčkou o něco dozadu a pak ji přenesl dopředu a pustil. Dopadla na zem asi šest metrů za jezdce. Ve chvíli, kdy se dotkla chodníku, ji Fox začal vytahovat. Zbývalo mu třicet vteřin, než praporek odstartuje další pokus. Vytáhl ji a roztočil o něco dříve, než čas uběhl, ale rozhodčí se řídil podle svých hodinek.
Praporek šel dolů a začalo druhé číslo. Bylo to o trochu lepší, laso se dotklo koňova zadku. Fox ho opět vytáhl, o trochu poposedl a začal jím opět kroužit. Tentokrát se mu to skoro podařilo. Laso se snášelo v dokonalém kruhu hladce dolů, a když zavadilo o okraj kovbojova klobouku, Anna Casadová po mé levici vykřikla. Publikum začalo tleskat a muž v o…
