VII.
V 10:39 ve středu dopoledne, když jsme stáli na chodníku Leonardovy ulice a čekali na prázdný taxík, jsem řekl právníku Nathanielu Parkerovi: "To je ale ošklivá urážka. Říkal jste pět set?" Přikývl.
"To je ťafka, co? Ale jako váš zástupce bych mohl stěží navrhovat vyšší částku. A cena by byla samozřejmě mnohem - tady jeden jede." Sestoupil do vozovky a zvedl ruku, aby zastavil blížící se taxík. To, že mi stanovili kauci na mizerných pět stovek, což představovalo jednu šedesátinu kauce Cala Barrowa, byla pouhá urážka. Příkon znamenalo, že za to sotvakdy, natož pak dneska, něco dostanu. Strávil jsem čtrnáct hodin v cele, kde bylo strašné vedro a nedostatek vzduchu; požádal jsem o sendviče s nahrubo mletým hovězím a dostal jsem je se šunkou a gumovým sýrem; pořád dokola se mě čtyři zaměstnanci policie, z nichž žádný neměl smysl pro humor, ptali na to samé; podali mi vlažnou kávu v čemsi papírovém, co teklo; nesměl jsem si zavolat; třikrát mi řekli, abych si zdříml na hrbolatém gauči, a sotva jsem začal usínat, vzbudili mě kvůli dalšímu dotazování a na závěr mě požádali, abych podepsal svoji výpoveď, v které byly čtyři obsahové chyby, tři hrubky a pět překlepů. A na konci toho všeho, což muselo daňové poplatníky přijít minimálně na tisíc babek včetně nákladů, byli přesně tam, co na začátku. Poté, co jsem vystoupil z taxíku před starým domem z hnědého pískovce a poděkoval Parkerovi za svezení, vystoupal jsem na verandu, vešel a zamířil do kanceláře, abych řekl Wolfovi, že budu k dispozici, jakmile se osprchuju, oholím, vyčistím si zuby, vyčistím si nehty, učešu se, obleču a posnídám. Bylo jedenáct a pět minut, takže bude ze skleníků dole. Ale nebyl. Nadměrné křeslo za jeho stolem zelo prázdnotou. Před ním stála v řadě čtyři žlutá křesílka a z předního pokoje se vynořil Fritz a nesl dvě další. Na pohovce u protější stěny v pravém úhlu k mému stolu seděli dva lidé a drželi se za ruce - Cal Barrow a Laura Jayová. Sotva jsem vešel, Cal ruku odtáhl a vstal. "Přišli jsme o trochu dřív," řekl. "Mysleli jsme, že byste nám mohl říci, co se děje."
"Soutěž v chytání do lasa," odpověděl jsem. "Já poběžím naší čtvrtí dolů a vy mě budete chytat z verandy do lasa. Hlavní ceny budou orchideje." Obrátil jsem se na Fritze. "Ve dřezu je mořská panna." Otočil jsem se a zamířil do kuchyně a za vteřinku přišel Fritz za mnou.
"Kde je?" zeptal jsem se. "Ve svém pokoji se Saulem a Fredem. Máte nakřivo kravatu, Archie, a -"
"Spadl jsem z koně. Čekáme společnost?"
"Ano. Pan Wolfe -"
"V kolik?"
"Řekl mi, že přijdou v půl dvanácté. Ta dáma a ten pán na pohovce-"
"Přišli dřív, aby se mohli držet za ruce. Omluvte mé chování, strávil jsem noc mezi burany a je to na mně znát. Musím to ze sebe spláchnout. Bylo by možné, abyste mi do osmi minut přinesl nahoru topinku a kávu?"
"Snadno. Do sedmi. V lednici máte pomerančový džus." Odešel ke sporáku. Nalil jsem si z lednice sklenici džusu, vzal si lžičku a zamíchal ho, zdravě si lokl a zamířil do haly a tudy ke schodišti. O patro výš vedou nalevo dveře do Wolfova pokoje, ale já šel dál a vystoupal další patro do svého pokoje, který se nachází napravo na čelní straně domu. Obyčejně mi s mou ranní mlhou trvá okolo čtyřiceti minut, než se upravím pro nadcházející den, ale tentokrát jsem to stihl za půl hodiny včetně chvilky na džus, topinku s marmeládou a kávu. Když vešel Fritz s podnosem, požádal jsem ho, aby řekl Wolfovi, že jsem tu, a on odpověděl, že už to udělal po cestě nahoru a že byl Wolfe rád; to řekl Fritz. Myslí si, že je diplomat. 12:42 jsem čistší, hezčí, ale ne veselejší sešel dolů do kanceláře. Byli tam všichni - všichni Lilyini hosté z pondělního oběda, kromě Wada Eislera. Lily seděla v červené kožené klubovce. Cal a Laura byli stále ještě na pohovce, ale nedrželi se za ruce. Ostatních šest sedělo ve žlutých křesílkách: Mel Fox, Nan Karlinová a Harvey Greve vpředu a Roger Dunning, jeho manželka a Anna Casadová vzadu. Stranou u stěny za tím velkým glóbem jsem uviděl Saula Panzera a Fre…
