Čas přílivu (Agatha Christie)

15. kapitola

U Jelena měli ve zvyku budit hosty v hodinu, kterou si vyžádali, prostě hlučným zaklepáním na dveře a hlasitým sdělením: „Je půl deváté, pane,“ nebo „Máme osm, prosím,“ – podle situace. Ranní čaj byl na výslovné přání přinášen nahoru a za rachotu nádobí postaven na rohožku.

V onu středu ráno mladičká Gladys provedla před číslem pět všechny obvyklé formality: zavolala „Je čtvrt na devět, pane,“ a třískla podnosem na zem tak energicky, až mléko vyšplíchlo ze džbánečku. Pak šla po svém. Vzbudila další hosty a věnovala se ostatním povinnostem.

Až v deset postřehla, že před pokojem číslo pět stojí snídaně dosud na rohožce. Několikrát tedy důrazně zabouchala na dveře, a když nedostala odpověď, vstoupila dovnitř.

Obyvatel čísla pět nepatřil k pánům dlouho vyspávajícím a Gladys si rázem uvědomila, že místnost má pod oknem příhodnou plochou stříšku. Je docela možné, že „pětka“ práskla do bot bez zaplacení.

Avšak muž, zapsaný jako Enoch Arden, nepráskl do bot. Ležel uprostřed koberce obličejem k zemi a Gladys bez jakýchkoliv lékařských znalostí v nejmenším nepochybovala, že je mrtvý. Zaklonila hlavu, zaječela, pak vyrazila z pokoje a stále vřeštíc letěla dolů.

„Ó, slečno Lippincottová – slečno Lippincottová – ó – “

Doktor Lionel Cloade ovazoval právě Beatrici Lippincottové v jejím pokojíku pořezanou ruku. V leknutí lékař upustil obvaz – a při dívčině vpádu se nedůtklivě otočil.

„Ó slečno!“

„Co se stalo? Oč jde?“ vyštěkl doktor.

„Copak se děje, Gladys?“ zeptala se Beatrice.

„Ten džentlmen z pětky, slečno – leží na zemi mrtvý!“

Doktor pohlédl na děvče a z něj na slečnu Lippincottovou, ta se nejdřív podívala na Gladys a potom na lékaře.

„Nesmysl!“ odbyl nakonec doktor Cloade služebnou.

„Je dočista mrtvý!“ zdůraznila Gladys a div ne se zalíbením dodala: „Má rozbitou hlavu!“

Lékař se otočil k Beatrici: „Snad bych měl – “

„Ano, prosím, doktore Cloade. Ale opravdu si nedovedu představit – Připadá mi to nemožné.“

S Gladys v čele zamířili společně nahoru. Lékaři stačil jediný pohled. Poklekl, sklonil se nad ležící postavou a zvedl k Beatrici oči. Jeho chování se změnilo: teď byl strohý a panovačný.

„Zatelefonujte radši na policejní stanici,“ přikázal.

Slečna Lippincottová vyšla do chodby s Gladys v patách.

„Myslíte, že ho někdo zavraždil?“ zašeptala služebná hlasem plným hrůzy.

Beatrice si roztřesenou rukou přihladila zlatý drdol.

„Dávejte si pozor na jazyk, Gladys,“ napomenula služebnou ostře. „Mluvit o vraždě dokud není prokázaná je pomluva a mohla byste se pro ni dostat před soud. Jelenu klevety neposlouží. – Můžete si jít udělat šálek dobrého čaje,“ dodala blahosklonně. „Nejspíš ho potřebujete.“

„To tedy ano, slečno. Žaludek mám jako na vodě. Přinesu vám taky hrníček.“

Beatrice neodmítla.

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):