Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého

13
OSLAVENÍ SLOVANSKÉHO JAZYKA sv. JERONÝMEM, UČITELEM CÍRKEVNÍM NÁRODNOSTI DALMATSKÉ, I TÍM, ŽE TOHOTO JAZYKA UŽÍVÁ A VŽDY UŽÍVALO VELMI MNOHO NÁRODŮ PŘI BOHOSLUŽBÁCH

Vyjádřit nelze (chceme-li slyšet pravdu), jak mnoho přispívali ve všech dobách nejlepší mužové svým nadáním k oblibě a slávě slovanského národa. Řekl jsem už dříve, že přínosem tohoto národa je jakási vrozená a vždy pohotová snadnost v učení se cizím řečem. V množství takových lidí se po zásluze pokládá za prvního, a to bez jakékoliv závisti podle výroku celé církve, sv. Jeroným z Dalmácie, o jehož velmi blahodárných narozeninách děkuje církev Bohu, že jí opatřil takového učitele, slovy: "Bože, který jsi ráčil dát své církvi k vykládání svatých písem sv. Jeronýma, tvého vyznavače a největšího učitele." S jakými přesvědčivými a pádnými důkazy pustil se nedávno do boje Bohumil Raynaud T. J., velmi učený teolog, aby vyrval Ambrože Italům a získal ho pro Francouze? Avšak slovanské národy se bez odporu honosí největším církevním učitelem, Dalmatincem Jeronýmem. Odvážný a přehnaný by se snad mohl někomu zdát výrok o bezmezném rozsahu Jeronýmovy učenosti, kdyby ho nevyslovil Augustin (který podle mého soudu jediný ze všech smrtelníků tehdy žijících mohl Jeronýma správně zhodnotit): "Žádný člověk nevěděl, co by neznal Jeroným." Náramně pravdivé je ono přísloví, jež se užívá hlavně mezi Araby: "Neučený nezná učeného, protože nikdy nebyl učeným, avšak učený zná neučeného, protože kdysi sám byl neučeným." Nikdo tedy nemohl Jeronýma znát lépe než Augustin, jehož duch se rovnal svým obrovským rozsahem Jeronýmovu duchu a stačil podle názoru církve na celý svět.

Nuže, kterým literárním druhem se Jeroným nezabýval? Kterou řeč tehdy známého světa neuměl? Kdo úspěšněji pracoval na překladu svatých písem v jejich původním a přesném významu? Znal svůj jazyk dalmatský neboli slovanský, latinu (že se mohl měřit s kýmkoli ze starých Římanů), řečtinu a její všechny dialekty, jazyk Palestinců, arabský, egyptský, hebrejský a syrský, a to s takovou uhlazeností, že se zdálo, jako by v každém z nich se narodil. Ať se tedy Řím chlubí svým Řehořem, Afrika ať si přivlastňuje svého občana Augustina, Itálie a Francie ať soupeří o Ambrože, národ slovanský se bude povždy honosit Jeronýmem. A není to honosení plané a marné, ale odpovídá jeho velkým zásluhám o nás.

Sv. Jeroným přeložil Slovanům Písmo sv.

Když Jeroným (podle svědectví nejstarších a u nás nejpřednějších spisovatelů i podle tradice nepřetržité a po staletí předávané jakoby z ruky do ruky) překládal Písmo svaté do latiny, přeložil také – aby se nezdálo, že nemyslí na příslušníky vlastního národa – pro Slovany za vlády Gratianovy a Theodosiovy Starý a Nový (jak říkáme) zákon, a tohoto velmi starobylého překladu užívají ještě dnes Ilyři, Ukrajin…