Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého

4
ROZVÁŽNĚ SE TU POJEDNÁVÁ O TOM, JAK SE STĚHOVALY NÁRODY, JAK OSUDEM NĚMECKÉHO NÁRODA JE MĚNIT NEBO ZCELA VYHLAZOVAT JAZYKY ZEMÍ, A JAKÉ ASI JSOU TOHO PŘÍČINY

Už od prvního zmatení jazyků se lidskému pokolení zalíbilo stěhovat se do jedněch i druhých zemí. Podle Filóna (jehož někteří nazývají hebrejským Platónem) je člověk rostlina, což se vysvětluje tak, že nikoli k zemi, ale k nebi je připoután. V dějinách čteme o hojném stěhování národů v každé době, především však v dávnověku.

Příčiny stěhování národů

Některé vábila povaha, volnost a příjemnost krajin; jiné nutila tíseň, když pro rostoucí počet lidí stará půda pěstitelům nestačila; jiní pokládali za užitečné, než aby obyvatelé sami proti sobě vstoupili do rozbrojů, pustit jim tak říkajíc žilou a vyčistit kanál společnosti, jak vysvětloval nedávné francouzské války Grammont (v dějinách Francie) a turecké války nejprozíravější spisovatelé. Největší nespokojenci měli být vyvedeni z vlasti, kde by nerušili veřejný pokoj, a tento záměr měl také kdysi král a císař Zikmund s Čechy, když je chtěl poslat do Uher proti Turkům (aby mu přinesli prospěch buď svým vítězstvím, nebo svou porážkou), jak zaznamenal Dubravius (v českých dějinách). Jiné vyslala do cizích krajin touha po panování a moci, jiné zase vítězství, jako Římany, pány světa, kteří bystře pochopili, že svět nemohou ve své moci udržet jinak než osadami všude zakládanými. Jiní se dali týmiž příčinami, které obvykle způsobují válku (jako nenávistí, kterou planuli, rozkoší loupit, vrozenou krutostí a jinými podobnými), donutit, aby se proti sousedním i vzdáleným národům chopili zbraně.

Němci ze všech národů nejvíce se stěhovali sem a tam

Ať je tomu jakkoli, neváhal bych se o cokoli vsadit, že po všechny časy nebylo a není možno najít národ, který by se častěji stěhoval do cizích zemí než Němci, jednak úředně, jednak soukromě. Čtěme, co psal Appianus (v římských dějinách) o Cimbrech, německých kmenech, Dionysius (v římských dějinách) o Bójích (protože i ti, jak učí nejlepší spisovatelé, byli původem a jazykem Němci, i když se u Livia nazývají Galové), Caesar (o válce galské) a Tacitus (v Germanii) o Němcích vůbec, opět o Bójích, Markomanech, Hermundurech a Kvádech. Že tyto všechny národy byly německé, hlavně Kvádové, a že nikdy neužívaly jazyka slovanského, ale vždycky germánského, vědí žáci historiků a shodně to potvrzují svědectví a důkazy slavných mužů, jako M. Welsera Augsburského (v bójských letopisech), Holanďana Filipa Ouveria popisujícího starou Germánii (viz tento jeho spis i úvod do zeměměřičství), Poláka Kromera (v polských dějinách), a spisovatelů dobrého jména. O Markomanech, pravím, Hermundurech, Kvádech, Bójích, jak jsem uvedl podle Welsera, svědčí Arnold Lubecký (v dějinách Slovanů a Sasů), Sas Fabricius (v původu Sasů), Francouz Spondanus (v análech) a jiní; o Alanech a Gepidech náš Pontanus (v průpravných cvičeních I, 93), o Normanech, Dánech, Švédech, opět o Alanech, Herulích a tisíci jiných národech i o jejich…