O poezii české
Poesis slove umění skládání veršů. A jest umění starožitné, od svatých, duchem božím nadšených lidí původ mající. Nenachází se zajisté ani v božských, ani lidských psaních, aby kdo před Mojžíšem verše a písně skládal: o něm se nejprve čte, že po zatopení v moři Rudém faraona píseň Pánu Bohu na čest z hexametrů (jakž Josephus, lib. 2, c. 14 píše) složil. Od něhož jiní v tom národu formu vzali, až David rozličnými verši žalmy své skládaje, hebrejskou poesis k dokonalosti přivedl. Tak Kniha Job, Šalomounova Píseň, Jeremiašů Pláč v hebrejském jazyku verši jsou sepsané. Chytili se toho potom jiní národové, zvlášť Řekové, a navymýšleli sobě rozličných forem poemat aneb veršů; od nichž Latiníci a potom teprv my jiní příklad jsme vzali.
Jsou pak veršové dvoji, rytmovní a métrovní. Rytmovní veršové jsou prostí, v nichž se nic víc nešetří, než aby jistý počet sylab byl, a ty aby se při konci rymovaly, jakž se to v našich obecných verších a písních spatřuje. Metrovní pak veršové (jenž carmina slovou) jsou mnohem řemeslnější, v nichž se nejen na postední, ale na všecky pořád sylaby pozor dává, ne aby rytmové v nich byli, než metra. O čemž, co to jest, oznámiti potřebné bude, poněvadž čas jest, aby se i u nás již umění množilo a mimo rytmy abychom metrů také užívati začali, jakž již někteří šťastně začali.
Metrum tedy jest rozměření sylab podlé dlouhosti a kratkosti. Sylaby zajisté některé dlouhé jsou, některé krátké. Dlouhé, kteréž se dlouze a rozvlačitě vyslovují, jako zpívání: krátké, které se spěšně vypovídají, jako milovati. Znamení dlouhé sylaby u poetů jest to , kratké pak toto . Ku příkladu:
|
|
|
|
|
|
Pán | |
Bůh | |
vše | |
mo | |
hou | |
cí. |
Která sylaba dlouhá aneb krátká jest, Řekové a Latiníci o tom mnoho regulí mají: ale nám jich v českém jazyku nemnoho třeba, samo se, co dlouhé, co krátké jest, ukazuje; jmenovitě
- dlouhé sylaby jsou, které akcent mají; jako Pán, jméno, síla etc.;
- které diftong mají; jako kout, hůl, vejr etc.;
- které positionem mají (slove pak u poetů pozicí, když za vokálí dvě neb tři konsony následují); jako čest, stkvostnost etc.
Mimo to již všecky sylaby krátké jsou (jmenovitě prostou vokalí s jedinou konsonou mající); jako
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bo |
ha |
se |
boj |
a |
při |
ká |
za |
ní |
je |
ho |
ost |
ří |
hej, |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
ne |
bo |
na |
tom |
člo |
vě |
ku |
všec |
ko |
zá |
le |
ží. |
Nota. Znamenej, že v češtině sylaby některé za obojaté držány, to jest i za krátké. i za dlouhé užity býti mohou, jak kdy potřeba. Jako 1) když na konci slova prostá jest vocalis a následujicí slovo od dvou neb tří konson se začíná: ku přikladu
Tak zajislé Řekové takové sylaby na svobodě mají. 2) Když uprostřed slova za b, d, k, p, t některá z těchto dvou liter, l neb r stojí, bude sylaba též svobodná: jak obrať aneb obrať; zaprav aneb zaprav; hrdlo aneb hrdlo; ukrytý aneb ukrytý; prodlení aneb prodlení etc. Tak zajisté Latiníci sylaby tako…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.