O poezii české

O poezii české

Poesis slove umění skládání veršů. A jest umění starožitné, od svatých, duchem božím nadšených lidí původ mající. Nenachází se zajisté ani v božských, ani lidských psaních, aby kdo před Mojžíšem verše a písně skládal: o něm se nejprve čte, že po zatopení v moři Rudém faraona píseň Pánu Bohu na čest z hexametrů (jakž Josephus, lib. 2, c. 14 píše) složil. Od něhož jiní v tom národu formu vzali, až David rozličnými verši žalmy své skládaje, hebrejskou poesis k dokonalosti přivedl. Tak Kniha Job, Šalomounova Píseň, Jeremiašů Pláč v hebrejském jazyku verši jsou sepsané. Chytili se toho potom jiní národové, zvlášť Řekové, a navymýšleli sobě rozličných forem poemat aneb veršů; od nichž Latiníci a potom teprv my jiní příklad jsme vzali.

Jsou pak veršové dvoji, rytmovní a métrovní. Rytmovní veršové jsou prostí, v nichž se nic víc nešetří, než aby jistý počet sylab byl, a ty aby se při konci rymovaly, jakž se to v našich obecných verších a písních spatřuje. Metrovní pak veršové (jenž carmina slovou) jsou mnohem řemeslnější, v nichž se nejen na postední, ale na všecky pořád sylaby pozor dává, ne aby rytmové v nich byli, než metra. O čemž, co to jest, oznámiti potřebné bude, poněvadž čas jest, aby se i u nás již umění množilo a mimo rytmy abychom metrů také užívati začali, jakž již někteří šťastně začali.

Metrum tedy jest rozměření sylab podlé dlouhosti a kratkosti. Sylaby zajisté některé dlouhé jsou, některé krátké. Dlouhé, kteréž se dlouze a rozvlačitě vyslovují, jako zpívání: krátké, které se spěšně vypovídají, jako milovati. Znamení dlouhé sylaby u poetů jest to , kratké pak toto . Ku příkladu:

Pán |	Bůh |	vše |	mo |	hou |	cí.

Která sylaba dlouhá aneb krátká jest, Řekové a Latiníci o tom mnoho regulí mají: ale nám jich v českém jazyku nemnoho třeba, samo se, co dlouhé, co krátké jest, ukazuje; jmenovitě

1. dlouhé sylaby jsou, které akcent mají; jako Pán, jméno, síla etc.;
2. které diftong mají; jako kout, hůl, vejr etc.;
3. které positionem mají (slove pak u poetů pozicí, když za vokálí dvě neb tři konsony následují); jako čest, stkvostnost etc.

Mimo to již všecky sylaby krátké jsou (jmenovitě prostou vokalí s jedinou konsonou mající); jako

Bo

ha

se

boj

a

při

ká

za

ní

je

ho

ost

ří

hej,

ne

bo

na

tom

člo

vě

ku

všec

ko

zá

le

ží.

Nota. Znamenej, že v češtině sylaby některé za obojaté držány, to jest i za krátké. i za dlouhé užity býti mohou, jak kdy potřeba. Jako 1) když na konci slova prostá jest vocalis a následujicí slovo od dvou neb tří konson se začíná: ku přikladu

Pá	na	chval	te.

Tak zajislé Řekové takové sylaby na svobodě mají. 2) Když uprostřed slova za b, d, k, p, t některá z těchto dvou liter, l neb r stojí, bude sylaba též svobodná: jak obrať aneb obrať; zaprav aneb zaprav; hrdlo aneb hrdlo; ukrytý aneb ukrytý; prodlení aneb prodlení etc. Tak zajisté Latiníci sylaby tako…