Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Jak měli starost pro perličku
Vodní myšák Harýzek chodil po břehu a přemýšlel tajné myšlenky.
Žabák Josef se dívá z tůňky a zavolal na něho:
"O čem přemýšlíš, Harýzku? To asi zas bude věc!"
Harýzek radši odešel do puškvorců, aby na něm Josef něco nepoznal. On totiž přemýšlel o tom, jak vyhnat Márinku s Josefem z tůňky. Jenže hlavu měl prázdnou jako měchejřek, ne a ne dostat chytrý myšácký nápad.
Vtom se na krajíček tůňky přikolíbala škeble. Uložila se do bahna jako do peřin a vzdychla si hlasem tak pomaloučkým, že od slova ke slovu to bylo k nepřečkání:
"Na hlubině není žádné spaní. Není nad mělčinku."
A zívla a usnula.
Jenže jak si škeble zívla, vykutálela se z ní perlička.
Harýzek se uhodil tlapkou do čela:
"Zrovna jsem dostal nápad!"
Popadl perličku a chce s ní zmizet v tůňce.
Škeble se protrhla ze sna a vzdychla z polospaní:
"Harýzku, já tě vidím."
Myšák Harýzek utekl s perličkou do rákosí.
Tou dobou seděla žabka Márinka na zeleném polštářku z řasy. Byla sama doma.
Vtom k ní přijde Harýzek. Točí v tlapkách perličkou, tváří se jako myšandílek a povídá:
"Kdepak je Josef?"
"Ale šel chytit pár much na hraní," řekla Márinka.
Harýzek mlčí a točí v tlapkách perličkou před sebou.
"Zkus to taky, Márinko."
A Harýzek postrkuje tlapkou perličku vždy o kousek dál. Přes písek, po louce a dál a dál, až k houští.
Márinka pořád za perličkou. Za houštím se polekala:
"Vždyť jsem tu v úplné cizině!"
"V úplně cizí cizině, odkud žádná žabka nikdy netrefí domů," křikl myšák Harýzek, popadl perličku a byl pryč.
Josef se zatím vrátil domů a našel tam jen prázdný polštářek ze zelené řasy. Posadil se na něj a čekal.
Najednou slyší, jak mu někdo povídá hlasem tak pomaloučkým, že od slova ke slovu bylo k nepřečkání:
"To by ses, Josefe, načekal. Márince se stalo neštěstí. Ale než bych ti to všecko vypověděla, dávno bych to zapomněla."
A škeble si zívla a zaklímala.
"Co teď," myslí se bez rady žabák Josef.
Ale to už se tam vine vodní myšák Harýzek. Tváří se jako myšandílek a točí v tlapkách perličkou.
"Nevíš o Márince?" zeptal se Josef.
A harýzek jen točí v tlapkách perličkou.
"Když se, Josefe, sebereš a půjdeš z tůňky a nikdy už sem nepáchneš ani nožkou, tak já ti o té tvé Márince povím."
Josef řekl:
"Je to smutná věc, ale já to pro Márinku udělám."
"A bude tu už jednou pokoj od vás ukuňkaných kuněk," řekl Harýzek a spokojeně si kroutil vousky.
Jenže vtom povídá někdo hlasem, že od slova ke slovu to bylo k nepřečkání:
"Josefe, nikam nechoď."
A znova:
"Josefe, nikam nechoď. Josefe, nikam nechoď."
A zas:
"Josefe, nikam nechoď. Josefe, nikam nechoď. Josefe, nikam nechoď."
"Byla to škeble. A pořád dokola a pomaloučku, že od slova ke slovu to bylo pro uspání.
Myšák Harýzek si zívl. Dvakrát si zívl a potřetí se lekl, aby mu škeble neoplatila za perličku a Josef za Márinku, kdyby usnul. Upustil perličku a utekl do díry.
Josef pak Márinku dlouho hledal. Našel ji až za houštím a řekl:
"Už jsem tu, Márinko."
Informace
O autorovi
Bibliografické údaje
- Autor: Václav Čtvrtek
- Jazyk: Čeština
- Vydáno: 1973
- Žánr: dětské