CO SI BROUČCI NEPOMYSLILI, A PROČ PÁNI PROFESOŘI UŽ NIC NECHYTILI.
To je samozřejmé, že to nezůstalo dlouho utajeno. Výletníci vykládali, že v té krajině každý květ, jakmile na něj sednou broučci, vypadá jako zlatnický krám, tak jsou tam broučci podivně vyzdobeni.
Jednoho pána tam píchla vosa, která vypadala jako zbytek cigarety. Trampové tam chtěli vzít s jednoho pole hlávku zelí, ale ta se jim v rukou probudila, vyskočila, utekla a z povzdálí potom na ně panáčkovala.
A kluci donesli jednomu panu učiteli div divoucí, brouka, který běhal pozpátku. Jak je to jen možné? Pan učitel nevěřil očím. Proto si vzal nejprve na pomoc zvětšovací sklo, pak dal brouka do lihu, a potom ho rozložil ve své pracovně mezi tenkými špendlíky, podíval se mu pod krovky, po tykadlech, a vida, už na to přišel. Brouk byl docela obyčejně přemalován tak, že měl hlavu namalovánu na zadečku a zadeček na hlavě. Proto se potom zdálo, že běhá hlavou dozadu.
Pan učitel brouka poslal pánům profesorům do musea a napsal o tom článek do novin. Přišlo to potom i do rozhlasu, a teď chtěl každý do té krajiny, aby nějakého takového brouka chytil. Z vlaků vystupovaly celé průvody tatínků s dětmi, každý chlapec měl síťku, teď všechno prohledávali a prošťourávali.
Tu ovšem nastal mezi broučky poprask. To si broučci nepomyslili. Nu, pro toto se přece nedávali od Pytlíka přemalovat! A tu to začali svádět na Pytlíka. Proč je nenechal takové, jako bývali? Proč zaváděl takové novoty?
A že ho musí ztlouci. Tak za ním, nejvíce stonožka, ta říkala, že má sto noh, že ho nejdříve dohoní a opravdu se rozběhla. Ovšem Pytlík na ni nečekal, zdvihl krovky, rozevřel křídla a uletěl. Kde je Pytlík? Za ním! A kdo byl pomalován, uletěl z této krajiny, aby hledal Pytlíka a pomstil se mu.
Utekli opravdu včas. Neboť za několik dní přijeli páni profesoři z musea, měli roztažené pytle, smýkali je po loukách, po keřích, po květinách, setřepávali do nich větvičky, procedili tůně, aby dostali co nejvíce brouků a všelijakého hmyzu.
Nachytali toho hrozné spousty, ale malovaného v tom nebylo nic. Toliko na jedné cestičce chytili jednoho střevlíka, který si dal pro švandu namalovat puntíčkovaný kapesník, jakoby mu vyčníval z krovek. Našli také potápníka, který byl namalován jako kovový peníz.
Ale z roztržitosti jeden z pánů profesorů chtěl při kupování jízdenek na zpáteční cestu platit u pokladny potápníkem, a potápník, jak se dostal ven, roztáhl křídla a uletěl. A střevlíkovi, když ho dali do lihu, se namalovaný kapesník na krovkách lihem rozpustil a nezbylo tam nic.
Hledali potom ještě jednou, ale to už nenašli namalovaného nic. Napsali to do novin a dali to do rozhlasu. Tak už se potom tomu všemu přestalo věřit a nikdo už o tom nemluvil. Nanejvýše se tu a tam řeklo, že si to všechno lidé vymyslili, jako si vymyslili draky, mořské hady, vodníky a hradní strašidla.
A ostatně brouk Pytlík už také nikoho nemaloval.
Vůbec asi přestal malovat.
Bodejť, ještě by mu potom na konec vyhubovali a třeba ještě i natloukli.
Vždyť i brouci dovedou být někdy nevděční.
