Špinavá hra

37.

ANKARA TURECKO

7. února 2000

Namik Ghazi se vsedě protahoval s rukama za hlavou, sluneční paprsky sálající z okna kanceláře ho šimraly na tváři, nohy měl křížem pod stolem a před sebou na pijáku blýskavý střibrný podnos. Na podnosu stála jeho ranní sklenička kořeněného vína, glazovaná mistička se směsí oliv a přepečlivě složený plátěný ubrousek. Řecké olivy byly naložené v oleji. Byly lepší než španělské odrůdy a vysoce převyšovaly místní. Jejich zásilku dostal teprve včera, a i když ho doprava po moři stála malé jmění, vůbec nelitoval. Nevěřili snad Řekové a Římané, že olivy jsou darem od bohů, že chrání před nemocemi a uchovávají mládí a potenci? Není to ovoce, které roste ze snítek míru? Jestli jejich zásoba nevyschne a pokud na něm jeho manželka a milenka nebudou aspoň občas šetřit něhou, prožije poslední třetinu svého života jako šťastný člověk. Americký a evropský personál ze základny UpLinku pro Blízký východ si ho často dobíral, co se skladby jeho snídané týče, ale co ti vlastně věděli? Zastával názor, že jejich koloniální dědictví jim zabránilo vyzrát v plnohodnotné lidi. Ne že by proti nim samozřejmě něco měl. Byl benevolentním manažerem. Většinu z nich toleroval, pár jich měl rád a s hrstkou se přátelil. Arthur a Elaine Steinerovi byli kupříkladu častými hosty v jeho domě, dokud mu je Roger Gordian nepřevelel do Ruska. Ale i když to byl milý pár... no, gurmáni rozhodně nebyli.

Aya, ale ti lidé ze západu si nikdy neodpustili hodnotové soudy. Jako kdyby jejich vkus v jídle, pití a milování byl založen na nějakém empirickém standardu. Komentoval snad kdy on bezbožné požívání smaženého vepřového s vejci k snídani? Jejich zálibu v krvavém, rozemletém kravském mase, které měli k obědu a večeři? Tu vulgární módu jejich žen... Kterého zvrh…