Špinavá hra (Tom Clancy)

28.

BROOKLYN NEW YORK

16. LEDNA 2000

„Tady máme Nickyho a jeho gorily,“ hlásil Barnhart.

Nimec seděl vedle něj na předním sedadle stejšnu a tiše vyhlížel skrz čelní sklo.

„Jako hodinky,“ ozvala se Noriko zezadu.

Nimec na ni pokývl, ale zůstal zticha. Stáli na parkovišti půl bloku od Platinového klubu. Motor i světla měli vypnutá. Z ventilace nešla žádná pára. Sklo jim pokryl poprašek sněhu, takže přes něj bylo špatně vidět, ale posledních pár minut ho nevyčistili ani občasným zapnutím stěračů.

Nechtěli udělat nic, co by na ně přitáhlo pozornost.

Nimec napjatě sledoval, jak Roma s dvěma mohutnými tělesnými strážci jde k chodníku před Platinovým klubem a jak mu záhyby kabátu pleskají o kotníky. Další dva muži už na něj čekali na ulici. Strážci se ochomýtali kolem auta, dokud si Nick nevlezl do prvního z dvou velkých sedanů, které zastavily před vchodem, pak přešli do druhého a namačkali se do něj.

Nimec a jeho tým je sledovali a čekali. Vločky padaly kolem nich zaklesnuté v malých chuchvalcích, které se po nárazu na kapotu stejšnu rozbily jako měchýřky klejichy.

„To má vždycky kolem sebe tolik lidí?“ prolomil Nimec konečně ticho.

Barnhart pokrčil rameny.

„Trošku víc mafiánů než obvykle,“ odpověděl. „Je dost možný, že je Nicky v poslední době trochu paranoidní. Je rád připravený.“

Nimec se nad tím zamyslel. Barnhart, bývalý člen Útvaru boje s organizovaným zločinem u FBI, sestavil o Nickovi Romovi obsáhlý fascikl, který pokrýval celé roky jeho činnosti. Za poslední týden ho Nimec důkladně prostudoval a teď věděl takřka všechno, co se dalo, o Nickovi Romovi a jeho zločinecké síti... včetně veledůležitých informací o tom, jak tahal za drátky Mercury Distribution, univerzální základny pro přepravu nákladu jak legálního, tak ilegálního, do Států, ze Států a po Státech.

Osmadvacátého listopadu převzala Mercury lodní zásilku, která byla obecně označena jako „divadelní efekty“ a jejímž koncovým kupcem byli Partners Inc. jedna z mnoha Nickových krycích společností a formální vlastník Platinového klubu.

Zboží vyložili v loděnici Red Hook z nákladní lodi, která patřila konglomerátu Zavtra.

Cvak-cvak-cvak.

„Ať si je déšť, ať si je mráz, ať bije hrom, Nicky si to každou neděli večer namíří do hnízdečka své milenky,“ komentoval teď Barnhart.

Sledoval, jak se automobily s Nickem a jeho ochrankou odpíchly od chodníku, na Patnácté avenue obrátily do protisměru a potom touhle obousměrnou ulicí odsvištěly pryč.

„Buďto má on zaběhané zvyky, nebo ona něco jiného,“ podotkla Noriko.

„Asi to bude od každého trochu,“ usoudil Barnhart. Přes rty mu přelétl letmý úsměv. „Žárlíš, Nori?“

„Radši bych šla do postele s elektrickým úhořem,“ odpálkovala ho.

Nimec sledoval, jak koncová světla mizí ve tmě těhotné sněhem. Počkal dalších deset minut a poslouchal, jak sníh drásá střechu auta a bubnuje o ni. Pak pohlédl na Barnharta, ve zpětném zrcátku zachytil Noričin pohled a kývl tak, aby ho oba společníci jasně viděli.

Všichni tři si přes hlavu přetáhli kukly.

„Jdeme na to,“ zavelel a sáhl po klice.