IX.
V sobotu ráno jsem zprávy v sedm slyšel z rádia ve svém pokoji a zprávy v osm z rádia v kuchyni. Saul, Fred a Orrie už dorazili a teď byli nahoře ve Wolfově pokoji. V devět jsem poslouchal zprávy z rádia v kanceláři, když už sešli dolů. Poslouchat zprávy dvakrát nebo třikrát za den je obvykle ažaž, jenže obvykle ovšem taky nejsem zvědavý na to, jestli nějaký detektiv, někdo od státní policie anebo nějaký machr od FBI nenašel půl milionu babek, ať už ho měl v nezákonném držení nějaký pan Knapp nebo ne.
Také jsem si přečetl ranní noviny. Úřad okresního zástupce se ohledně smrti Jimmyho Vaila držel při zdi. Jako příčina smrti byl s konečnou platností označen Benjamin Franklin a nebyly žádné důkazy ani informace napovídající, že nešlo o nehodu; ale pátrání ještě pokračuje. O tom posledním jsem pochyboval. Okresní zástupce tohle musel říct, aby se kryl pro případ, že by něco vyplulo na povrch, já ale nevěřil, že těch pět lidí, kteří Jimmyho naposled viděli živého, úřady nějak moc otravují.
Nebylo však vůbec pochyb o tom, že se vyšetřuje ten únos. Ježto Jimmy zemřel dřív, než někomu řekl, kde a jak se ho únosci zmocnili nebo kdo ho zadržoval a kde, anebo jak byl propuštěn, nebylo čeho se chytit. Desítka expertů doslova rozebrala správce domu u Katonah, ten však vytrvale opakoval, že Vail v neděli večer krátce po osmé odjel ve svém thunderbirdu do města a ve středu asi v půl osmé ráno se v thunderbirdu zase vrátil, unavený, navztekaný, špinavý a hladový. Správci neřekl vůbec nic. Teoretický předpoklad zněl, že únosci se zmocnili i thunderbirdu a nechali jej tam, kde drželi i Jimmyho Vaila, a když ho propustili, nechali ho jet tím autem zpátky domů, což byla teorie naprosto dokonalá, protože určitě s tím autem nechtěli jezdit sami. Auto prohlížela speciálně sestavená skupina odborníků. Hledají samozřejmě otisky prstů, zkoumají, kam a jak daleko jelo, kdo v něm jel a co všechno v něm bylo. Popis auta otiskly noviny, vysílalo jej rádio a samotné auto se objevilo také v televizi spolu s výzvou, aby se každý, kdo je v době mezi nedělí večer a středou ráno viděl, neprodleně spojil s policií, westchesterským okresním zástupcem nebo FBI.
Kufr, v němž byly peníze uloženy, vyšetřovatelé popsali také, v televizi jej však neukázali: hnědožlutá kůže, rozměry 70×40×23 centimetrů, starý a se skvrnami, maličko odřený, se třemi mosaznými přezkami, jednou uprostřed a po jedné na obou stranách, blízko hran. Paní Vailová jej nesla do banky a tam do něj peníze uložili, popis policii dal viceprezident banky. Kufr je – či spíše byl – majetkem Jimmyho Vaila.
Nejlepší vyhlídku na získání nějakého vodítka skýtala možnost, že se najde někdo, kdo byl v úterý večer ve Fowler’s Inn nebo v The Fatted Calf a některého z únosců viděl. Muž, kterému paní Vailová peníze předala, měl zakrytý obličej. Mělo se za to, že na obou těch místech se vyskytoval nějaký únoscův společník, aby se přesvědčil, že paní Vailová nikomu neukázala vzkazy z telefonních seznamů. Hosté z obou těch míst se na paní Vailovou pamatovali a pokladník ve Fowler’s Inn si vzpomněl, že ji viděl, jak otvírá telefonní seznam, ale nenašel se žádný svědek, který si všiml, že by jí někdo věnoval zjevnou pozornost.
Smuteční obřad se bude konat v sobotu v jedenáct hodin v kapli svatého Dunstana.
Díky Nero Wolfovi a Archiemu Goodwinovi – ačkoli jediný, kdo nám děkoval, byl Lon Cohen – se z vraždy Dinah Utleyové stávala událost prvořadého významu jak v tisku, tak v éteru. Její mrtvola nejenže byla nalezena na místě nebo poblíž místa, kde paní Vailová kufr předala, ale kdosi, buď z White Plains, nebo z Manhattanu, také roztrousil, že byla spoluviníkem při únosu. Takže Cramer přijal za svou dedukci, ke které Wolfe došel na základě vzkazů, a předal ji do Westchesteru; až sem v jedenáct třicet přijde Ben Dykes, bude hodně co vysvětlovat.
Jak jsem říkal, v devět, když Saul, Fred a Orrie sešli dolů z Wolfova pokoje, jsem poslouchal v kanceláři zprávy. Únos i vražda už byly odbyté, takže jsem rádi…
