4
Pokoj byl slušný. Stál v něm obvyklý bytelný gauč, křesla bez polštářování, stolek u průčelní stěny. V přístěnku byl vestavěný šatník, v koupelně byla vedle zrcadla nad umy vadlém ještě zářivka, sloužící při holení, v kuchyňce stála chladnička a bílý elektrický trojhořákový sporák. Nad dřezem byla skříňka s poličkami, kde byl dostatek talířů a kuchyňských potřeb. Vzal jsem pár kostek ledu, vytáhl jsem ze zavazadla láhev, namíchal jsem si nápoj, pomalu jsem popíjel, seděl jsem v křesle a naslouchal. Okna jsem nechal zavřená a žaluzie stažené. Z vedlejšího pokoje jsem neslyšel nic, až později spláchnutí vody na toaletě. Pokoj byl obsazen. Dopil jsem nápoj, zamáčkl cigaretu a prohlížel jsem si ohřívač na stěně. Byly to dvě podlouhlé mléčné žárovky v kovové schránce. Ohřívač nevypadal na to, že by z něho mohlo sálat moc tepla, ale v přístěnku byl teplomet s termostatem a zástrčkou na tři zdířky, což svědčilo, že je tu napětí 220 V. Odmontoval jsem z ohřívače na stěně ochrannou mřížku a vyšrouboval matové žárovky. Ze zavazadla jsem vytáhl lékařský stetoskop, přiložil jsem jej ke kovové zadní stěně krytu a začal jsem naslouchat. Jestliže byl na druhé straně zdi v sousedním pokoji stejný ohřívač, jako že tam téměř jistě byl, pak mě od sousední místnosti dělil pouze kovový kryt a slabá vrstva izolačního materiálu, kterého nebylo zřejmě víc, než bylo nezbytně třeba.
Několik minut jsem neslyšel nic, pak se začal otáčet číselník telefonu. Měl jsem dokonalý poslech. Ženský hlas řekl: "Prosím Esmeraldu 41-499."
Byl to chladný, zdrženlivý, středně hluboký hlas, téměř bezvýrazný, až na to, že jsem z něho cítil únavu. Poprvé za celé ty dlouhé hodiny, co jsem ji sledoval, uslyšel jsem ji promluvit.
Po delší přestávce řekla: "Pana Larryho Mitchella, prosím."
Znovu pauza, tentokrát kratší. A potom: "Volá Betty Mayfieldová z Rancho Descansado." Obě "a" v slově Descansado vyslovila nesprávně po americku. Potom: "Ano, Betty Mayfieldová, ovšem. Nedělejte ze sebe hlupáka, prosím vás. Chcete, abych vám jméno přeslabikovala?"
Ten na konci linky měl nějaké řeči. Dívka naslouchala. Po chvilce řekla: "Apartmá 12 C. To byste měl vědět. Sám jste mi ho rezervoval... Ach ano, chápu... Tak dobře. Počkám tady."
Zavěsila. Ticho. Naprosté ticho. Pak tam uvnitř říkala pomalu a dutě: "Betty Mayfieldová, Betty Mayfieldová, Betty Mayfieldová. Chudinko Betty. Kdysi jsi bývala hodná holka - to už je dávno."
Seděl jsem na jednom z těch proužkovaných polštářů, položeném na podlaze, a opíral se zády o zeď. Opatrně jsem se zvedl, nechal jsem stetoskop na polštáři a natáhl jsem se na pohovku. Muž za chvíli přijde. Čekala na něho v pokoji, poněvadž k tomu byla přinucena stejnými důvody, které ji vedly k tomu, že sem přišla. A já jsem chtěl ty důvody zjistit.
Měl patrně podrážky ze surové gumy, poněvadž jsem zaslechl, teprve když zazněl bzučák ve vedlejším pokoji. Ani vozem nepřijel až před chatu. Sklouzl jsem na podlahu a znovu si připravil stetoskop.
Otevřela mu dveře, muž vešel a v duchu jsem viděl úsměv na jeho tváři, když řekl: "Ahoj, Betty. Říkáte si Betty Mayfieldová, jestli se nemýlím. To jméno se mi líbí."
"Jmenovala jsem se tak za svobodna." Zavřela dveře.
Přidušeně se zasmál. "To je rozumné, že jste si změnila jméno. Ale co s iniciálkami na vašich zavazadlech?"
Jeho hlas se mi zamlouval stejně málo jako jeho smích. Téměř překypoval poťouchlou samolibostí. Nebyl ještě jízlivý, ale moc mu k tomu nechybělo. Přiměl mě k tomu, že jsem zaťal zuby.
"Mám dojem," řekla suše, "že to je první věc, které jste si všiml."
"Kdepak, kotě. Nejdřív jsem si všiml vás. A potom rýhy po snubním prstenu, který nenosíte. Ty iniciály jsou až třetí v pořadí."
"Neříkejte mi kotě, vy fórový vyděrači," řekla náhle v návalu potlačovaného vzteku.
Vůbec ho to nevyvedlo z konceptu. "Vyděrač možná jsem, kotě," znovu se nadutě zasmál - "fórový však rozhodně ne."
Vzdalovala se patrně pryč od něho. "Chcete se napít? Vidím, že jste láhev přinesl s sebou."
"Mohl bych se začí…
