(6)
Vysoká blondýnka pohlédla na Dalmase zelenavýma očima s panenkami jako špendlíkové hlavičky. Rychle, aniž to vypadalo, že se rychle pohybuje, prošel kolem ní dovnitř. Loktem za sebou přibouchl dveře.
„Jsem detektiv, paní Burwandová – soukromý. Snažím se přijít na kloub něčemu, o čem vy třebas něco můžete vědět.“
Blondýnka řekla: „Daltonová, Helena Daltonová. Na Burwandovou zapomeňte.“
Dalmas se usmál a řekl: „Promiňte. Měl jsem to vědět.“
Blondýnka pokrčila rameny a poodešla od dveří. Posadila se na kraj křesla, jehož opěradlo bylo na jednom místě propáleno cigaretou. V obýváku bytu, pronajatého s nábytkem, se porůznu povalovaly nejrůznější levné tretky. Obě stojací lampy byly rozsvíceny. Na podlaze ležely polštáře lemované volány, o podstavec jedné lampy se opírala francouzská panenka a na římse plynem vytápěného krbu stála řádka románů v křiklavých přebalech.
Dalmas smekl a zdvořile řekl: „Jde mi o pistoli, kterou kdysi měl Dart Burwand. Vynořila se v případě, na kterém pracuju. Pokouším se zjistit, kdo ji měl od té doby, co se dostala do vašeho majetku.“
Helena Daltonová se poškrábala na předloktí. Měla snad půldruhého centimetru dlouhé nehty. Stroze prohlásila: „Nemám nejmenší ponětí, o čem mluvíte.“
Dalmas na ni pohlédl a opřel se o zeď. Do hlasu se mu vloudilo ostří. „Třeba si ještě vzpomínáte, že jste kdysi byla vdána za Darta Burwanda a že ho v dubnu odpráskli, ne? Nebo je to tak dlouho za vámi?“
Blondýnka se kousla do prstu a řekla: „Jdete na to nějak zostra, co?“
„Jenom když je třeba. Ale neusněte mi z té poslední dávky, kterou jste si vstříkla!“
Helena Daltonová se rázem napřímila. Z tváře se jí vytratila všechna nejistota. Procedila mezi zuby: „Proč ta sháňka po té pistoli?“
„Někoho s ní zabili, nic víc,“ prohodil ledabyle Dalmas.
Pohlédla na něho. Za chvíli řekla: „Byla jsem plonk. Dala jsem ji do frcu. Nikdy jsem ji nevyzvedla. Měla jsem manžela, co vydělával šedesát dolarů týdně, ale na mě nevydal ani jeden. Nikdy jsem nevlastnila ani pětník.“
Dalmas přikývl. „Vzpomínáte si na tu zastavárnu, kam jste ji dala? A lístek náhodou už nemáte?“
„Ne. Bylo to někde na Main Street. Tam je jedna vedle druhé. A lístek nemám.“
„Toho jsem se obával,“ řekl Dalmas.
Pomalu přešel přes pokoj a podíval se na tituly některých z knih na římse krbu. Pak přistoupil k malému sekretáři. Stál na něm stříbrný rámeček s fotografií. Dalmas si ji chvíli prohlížel. Pomalu se otočil.
„To je zlé s tou pistolí, Heleno. Dnes odpoledne s ní odbouchli dost významného chlápka. Vnější číslo bylo vypilované. Jestli jste ji opravdu dala do frcu, asi ji od zastavárníka odkoupil nějaký gangster, jenže gangster by tu bouchačku neupravil jenom takhle. Věděl by, že vevnitř je další číslo. Takže gangster to nebyl – a ten chlápek, u kterého se našla, by zase nekoupil pistoli ve frcu.“
Blondýnka se pomalu vztyčila. Na lících jí hořely rudé skvrny. Paže jí visely strnule podél boků a sípavě oddychovala. Pomalu, namáhavě řekla: „Ze mě nic nevymáčknete, šerloku. S policií nechci mít nic společného – a mám pár dobrých přátel, co se o mě postarají. Měl byste vypadnout.“
Dalmas se ohlédl na rámeček na sekretáři. Řekl: „Johny Sutro by neměl svůj ciferník nechat takhle povalovat v bytě nějaké ženské. Někdo by mohl přijít na myšlenku, že zahýbá, nemyslíte?“
Blondýnka přešla toporně přes pokoj, prudce vhodila fotku do zásuvky, prudce ji zastrčila a bokem se opřela o sekretář. „Jste vedle jak ta jedle, šerloku. Tohle není žádný Sutro. Tak už sakra vypadněte!“
Dalmas se nepřívětivě zasmál: „Dnes odpoledne jsem vás viděl v Sutrově domě. Byla jste opilá, že se na to už nepamatujete.“
Blondýnka učinila pohyb, jako by chtěla vykročit ke dveřím. Ty se otevřely a dovnitř vešel muž. Zůstal stát těsně před nimi a velmi pozvolna je zavíral. Pravou ruku držel v kapse lehkého tvídového svrchníku. Byl snědý, s vysokými rameny, hranatý, měl ostrý nos a ostrou bradu.
Dalmas na něho klidně pohlédl a řekl: „Dobrý večer, pane radní Sutro.“
Muž se podív…
