Přehnaně rafinovaná vražda

(7)

Poručík z oddělení pro vraždy se jmenoval Weinkassel. Měl řídké blond vlasy, mrazivě modré oči a byl poďobán od neštovic. Seděl v otáčivém křesle, nohy opřené o vysunutou zásuvku, telefon těsně u lokte. Místnost páchla prachem a cigaretovými špačky. U otevřeného okna stál Lonergan, rozložitý šedovlasý detektiv s šedým knírem, a zachmuřeně vyhlížel ven. Weinkassel žmoulal v ústech zápalku a hleděl na Dalmase, který seděl na protější straně psacího stolu. Řekl: „Raději kápněte božskou. Ten taxikář nemůže. Zatím vám u nás ve městě kvetla pšenice, a vy určitě nechcete, aby povadla.“

„Ten se nedá,“ řekl Lonergan. „Ten nic neřekne.“ Ani se přitom neotočil.

„Kdybys míň žvanil, udělal bys líp, Lonnie,“ upozornil ho Weinkassel bezbarvým hlasem.

Dalmas se slabě usmál a posunul dlaň po hraně psacího stolu. Ozval se kvíkavý zvuk. „Co vám mám vykládat?“ zeptal se. „Byla tma a toho chlapíka s pistolí jsem ani nezahlédl. Byl to cadillac, kupé s vypnutými světly. To jsem vám přece už jednou řekl, poručíku.“

„Mně se to nezdá,“ zavrčel Weinkassel. „Něco tady skřípe. Přeci musíte mít alespoň tušení, kdo to mohl být. Šli přeci jasně po vás.“

„Proč?“ nadhodil Dalmas. „Zasáhlo to taxikáře, ne mě. Takoví šoféři toho leccos zažijou. Třeba si některý ostrý hoch chtěl vyrovnat účet právě s tímhle!“

„Nebo s vámi,“ poznamenal Lonergan a dále civěl z okna.

Weinkassel se zamračil na Lonerganova záda a trpělivě řekl: „To auto stálo venku, zatímco jste byl v domě. Ten taxikář stál taky venku. Kdyby ten chlápek s pistolí šel po něm, nemusel čekat, až vyjdete.“

Dalmas rozhodil paže a pokrčil rameny. „Jak koukám, myslíte si, že vím, kdo to byl.“

„Úplně o tom přesvědčeni nejsme. Přesto si myslíme, že byste nám dovedl říct nějaká jména, abychom si je oťukali. Koho jste tam šel navštívit?“

Dalmas mlčel. Lonergan se odvrátil od okna, posadil se na kraj psacího stolu a klimbal nohama. Na plochém obličeji měl cynický úsměšek. „Tak ven s tím, chlapče,“ řekl bodře.

Dalmas se zhoupl na židli a strčil ruce do kapes. Přemítavě hleděl na Weinkassela a přehlížel šedovlasého detektiva, jako by byl vzduch. Pomalu řekl: „Byl jsem tam služebně v záležitosti svého klienta. Nemůžete mě donutit, abych o tom něco vypovídal.“

Weinkassel pokrčil rameny a chladně si ho změřil. Pak vyndal užmoulan…