Koule

1520 hodin

Proběhli zpátky postranními chodbami přímo z B do D. Norman si cestou všiml, že stráže zmizely. V sektoru D blikala výstražná světla a displeje vnějších senzorů rudě zářily.

Norman přelétl pohledem obrazovku počítače.

PRICHAZIM.

Beth rychle kontrolovala monitory.

„Vnitřní termály se aktivovaly. Vážně přichází, a hezky rychle.“

Ucítili náraz a Norman vykoukl z okénka. Zelený kalmar byl už venku a ovíjel obrovská chapadla s přísavkami okolo základny stanice. Jedno rameno zakrylo okénko a bylo vidět jen velikou, zkřivenou přísavku.

JSEM TADY.

„Harrýýýý!“ zařvala Beth.

Ucítili mírné, zkusmé trhnutí, jak chapadla kalmara sevřela stanici. Ozvalo se staršlivé zaskřípání kovu.

Harry vběhl do místnosti.

„Co se děje?“

„Ty víš, co se děje, Harry!“ křičela Beth.

„Ne, ne, co je to?“

„Kalmar, Harry!“

„Proboha ne,“ zasténal Harry.

Stanice se silně otřásla. Světla v místnosti zablikala a zhasla. Zbyly jen blikající rudé poplachové signály.

Norman se k němu obrátil. „Nech toho, Harry.“

„O čem to mluvíš?“ vykřikl Harry. Znělo to jako nářek.

„Však ty víš, o čem mluvím, Harry.“

„Nevím!“

„Ale víš, Harry. To ty, Harry,“ řekl naléhavě Norman. „Ty to děláš.“

„Ne, to se pleteš. To nejsem já! Přísahám, že ne!“

„Ano, Harry,“ řekl Norman. „A jestli toho nenecháš, všichni umřeme.“

Stanice se znovu otřásla. Jedno topné těleso na stropě prasklo a na všechny strany se rozlétly dráty a střípky horkého skla.

„No tak, Harry…“

„Ne, ne!“

„Není moc času. Ty víš, že to děláš.“

„Stanice už dlouho nevydrží, Normane,“ připomněla Beth.

„To nemůžu být já!“

„Ale jsi, Harry. Podívej se tomu do očí. Přiznej si to aspoň teď.“

Zatímco mluvil, hledal Norman injekční stříkačku. Někde tady ji nechal, ale ze stolů padaly papíry, monitory se rozbíjely o zem, všude byl zmatek…

Celá jednotka se znovu zachvěla a z jiného sektoru se ozval obrovský výbuch. Ozval se nový poplachový signál, hřmění a otřesy, které Norman okamžitě poznal – do stanice vnikala pod obrov…