Koule

0200 hodin

„Normane.“

Prázdnou lodí ostře projel Bethin hlas z ampliónů.

„Kde jsi, Normane? Já vím, že tam někde jsi. Já tě cítím, Normane.“

Norman procházel kuchyní, kolem prázdných plechovek od coly na stole, pak těžkými dveřmi do pilotní kabiny. Na všech obrazovkách byla Bethina tvář, desítky stejných tváří, a zdálo se, že Normana vidí.

„Normane. Já vím, kde jsi byl. Ty jsi byl v té kouli, viď, Normane?“

Mačkal dlaní všechna tlačítka, která uviděl, snažil se obrazovky vypnout. Nešlo to; obrazy zůstávaly.

„Normane. Odpověz mi, Normane.“

Vyšel z pilotní kabiny k přetlakové komoře.

„Nebude ti to nic platné, Normane. Teď velím já. Slyšíš mě, Normane?“

Norman zaslechl cvaknutí, jak zapadl zámek jeho přilby; vzduch z láhví byl chladný a suchý. Naslouchal vlastnímu klidnému dechu.

„Normane.“ Beth, přes interkom v přílbě. „Proč se mnou nemluvíš, Normane? Máš strach, Normane?“

Rozčilovalo ho, jak soustavně opakovala jeho jméno. Stiskl tlačítko u dveří přechodové komory. Otevřeným poklopem začala dovnitř proudit voda a rychle stoupala.

„Aha, tady jsi, Normane. Už tě vidím.“ A začala se smát, pištivý, nepříjemný chichot.

Norman se obrátil a uviděl videokameru na robotu, klidně odpočívajícím v přetlakové komoře. Strčil do kamery a obrátil ji na druhou stranu.

„To ti nepomůže, Normane.“

Byl znovu venku z lodi, stál před vchodem. Všude kolem sebe viděl nerovné linie červených světélek na vrcholcích kuželů s výbušninami; vypadaly jako letištní přistávací dráha navržená nějakým slabomyslným inženýrem.

„Normane? Proč mi neodpovídáš, Normane?“

Beth byla nervózní, nevyrovnaná. Poznal to na hlase. Musí ji zbavit jejích zbraní, zneškodnit ty výbušniny, pokud to půjde.

Vypnout, pomyslel si. Všechny výbušniny vypnout a zneškodnit.

Všechna červená světélka okamžitě zhasla.

To není špatné, pomyslel si nadšeně.

Vzápětí se světélka znovu rozsvítila.

„Tohle nedokážeš, Normane,“ řekla Beth a zasmála se. „Proti mě ne. Já můžu bojovat.“

Věděl, že je to pravda. To vypínání a zapínání trhavin byla zkouška vůle, šermířský souboj na dálku. A ten souboj není možné rozhodnout. Tímto způsobem ne. Bude muset zkusit přímější postup.

Zamířil k nejbližšímu kuželu. Takhle zblízka byl větší, než si Norman myslel, asi metr dvacet, a na vrcholku svítilo červené světélko.

„Já tě vidím, Normane. Vidím, co děláš.“

Na kuželu bylo něco napsáno, žlutá písmena na šedém povrchu.

Norman se sehnul, aby si to přečetl. Průzor měl trochu zamlžený, ale přesto dokázal rozeznat slova.

POZOR VÝBUŠNINY TEVAC

-------------------------------------------------

POUZE PRO STAVEBNÍ A DEMOLIČNÍ ÚČELY VOJENSKÉHO NÁMOŘNICTVA

NASTAVENÝ ODPOČET VÝBUCHU 20:00

PŘED POUŽITÍM PROSTUDUJTE NÁVOD USN/VV/512-A

NEPOVOLANÝM OSOBÁM POUŽITÍ ZAKÁZÁNO

----------------------------------------------------

POZOR VÝBUŠNINY TEVAC

Pod tím byly ještě další nápisy, ale ty byly menší a Norman je nedokázal rozeznat.

„Normane! Co to děláš s mým Tevacem, Normane?“

Norman jí neodpověděl. Prohlížel zapojení. Jeden tenký kabel vedl do zák…