Přítelkyně paní Maigretové

IV / Fernandino dobrodružství

Mladý Lapointe, s červenýma očima a neupravený, jako by spal na lavičce v čekárně třetí třídy, vrhl na Maigreta tak zoufalý pohled, že ho komisař ihned zatáhl do své kanceláře.

„Celá historka o hotelu Beauséjour je v novinách,“ řekl žalostně.

„To je dobře! Byl bych zklamán, kdyby tam nebyla.“

Maigret s ním mluvil jako se starými inspektory, například s Lucasem nebo Torrencem.

„Jsou tu lidé, o kterých skoro nic nevím, dokonce ani to, jestli opravdu hrají v našem případě nějakou roli. Je tady žena, malý chlapeček, dosti korpulentní muž a ještě jeden, který vypadá spíš chudě.

Jsou ještě v Paříži? Nevíme. Jsou-li tu, žijí pravděpodobně každý sám. Když si žena sundá svůj bílý klobouk a nebude s dítětem, už ji nepoznáme. Sleduješ mne?“

„Ano, pane komisaři. Myslím, že to chápu. Ale je přece jenom tvrdé si pomyslet, že má sestra se ještě včera večer sešla s tím mládencem.“

„Sestře se budeš věnovat později. Nyní pracuješ se mnou. Ranní článek jim nahnal strach. Možnosti jsou dvě: buď zůstanou někde ve své skrýši, mají-li nějakou, nebo si budou hledat bezpečnější útulek. Naší jedinou šancí je, že se dopustí něčeho, co je prozradí.“

„Ano.“

V tom zatelefonoval soudce Dossin. Divil se odhalením v novinách a Maigret mu zopakoval své úvahy.

„Všichni jsou vzhůru, pane soudce, nádraží, letiště, ubytovací policie, silniční policie. Moers nahoře právě hledá fotografie, které by mohly odpovídat našim lidem. Ptáme se řidičů taxi a pro případ, že by naši filutové měli auto, ptáme se i majitelů garáží.“

„Máte dojem, že tohle má vztah k Steuvelsově aféře?“

„Je to stopa po všech těch předchozích, které nás nikam nedovedly.“

„Předvolal jsem Steuvelse na jedenáctou dopoledne. Jeho advokát tu bude jako obyčejně, protože mne s ním nenechá prohodit ani pár slov bez své přítomnosti.“

„Dovolíte mi přijít na chvilku během vašeho vyšetřování?“

„Liotard bude protestovat, ale přesto přijďte. Snad to nebude vypadat jako předem připravené.“

Zvláštní věc. Maigret se dosud nikdy nesetkal s tím Liotardem, který se stal podle tisku jeho úhlavním nepřítelem.

Ještě dnes ráno přinesly noviny komentář mladého advokáta k poslednímu zvratu aféry: Maigret je policistou ze staré školy, z doby, kdy ti pánové ze Zlatnického nábřeží mohli libovolně bít člověka, dokud se jim ze zoufalství nepřiznal, zadržovat ho po celé týdny, mohli bezostyšně čmuchat v soukromém životě lidí. Všechny úskoky se považovaly za normální boj. Je jediný, který si dosud neuvědomil, že tyhle triky jsou dnes pro informovanou veřejnost jen prohnaným lišáctvím. O co se vlastně jedná? Nechal se oblafnout anonymním dopisem, dílem nějakého šprýmaře. Nechal zadržet čestného člověka a od té chvíle není schopen proti němu vznést vážné obvinění. Zatvrdil se. Místo aby přiznal svou porážku, pokouší se získat čas, bavit čtenáře novin, povolává na pomoc paní Maigretovou a předkládá obecenstvu stránky lidového románu. Věřte mi, pánové, Maigret je člověk staromódní!

„Zůstaň se mnou,…