Můj přítel Maigret

VI/ Majorův kůň

Angličané mají v sobě něco dobrého. Francouzský kolega by asi neodolal a na místě pana Pyka by zaznamenal ránu. Maigret nebyl zvlášť rýpavý, ale cožpak necítil právě před chvílí potřebu udělat narážku na splachovač, který inspektor Scotland Yardu spouštěl v noci tak často?

Možná, že včera popíjeli více než oba chtěli. Každopádně to bylo dost neočekávané. Byli stále tři: Maigret, Pyke a Žožo. Maigret dopíjel svou kávu. Pan Pyke se v plavkách postavil mezi něj a světlo v otevřených dveřích a Žožo se pokoušela najít nějakou slaninu ve spižírně. Bylo právě za tři minuty osm a Maigret, dívaje se na hodinky, řekl tím nenapodobitelně nevinným hlasem, který používáte, když děláte hloupost:

„Chtěl bych vědět, jestli v Lechatovi ještě kvasí všechny ty skleničky, co včera vypil.“

Žožo se zachvěla, ale neotočila se. Panu Pykovi ani sebelepší výchova nemohla zabránit, aby nebylo vidět stopy překvapení v jeho obličeji. Přesto vyslovil s dokonalou jednoduchostí:

„Viděl jsem ho na palubě Kormorána. Předpokládám, že tam čeká na Ginettu.“

Maigret zapomněl na pohřeb. A co horšího, náhle ho napadlo, že včera hovořil dlouze a dokonce naléhavě s inspektorem. Byl pan Pyke při tom rozhovoru? Nemohl by to říci, ale znovu se viděl, jak sedí na sedačce: „Půjdeš s ní, maličký, rozumíš? Nemyslím, že nás to k něčemu dovede. Možná, že to bude mít nějakou odezvu, možná že ne. Možná, že někoho poznáš při pohřbu a něco ti to řekne. Možná, že s ní někdo potichu promluví. Vždycky je třeba jít na pohřeb, to je starý způsob, který se již mnohokrát osvědčil. Dávej pozor! Toť všechno.“

Dokonce se mu zdálo, jak tykaje inspektorovi, vyprávěl mu dvě nebo tři historky o pohřbech, které ho přivedly na stopu zločince.

Nyní pochopil, proč Ginetta dělala tolik rámusu ve svém pokoji. Slyšel, že otevřela dveře a seshora křičí:

„Přines mi rychle šálek kávy, Žožo! Kolik mám ještě času?“

„Tři minuty, madam.“

Právě v tom momentě vytí sirény Kormorána oznámilo nastávající odjezd.

„Jdu k přístavnímu můstku,“ oznámil Maigret.

V trepkách a bez límce, protože neměl čas se obléci. Nebyl v takovém oblečeni sám. Byly podobné skupiny v blízkosti lodi, stále ty samé, které tam stály i včera, když komisař přistával. Patrně přihlížely každému příjezdu i odjezdu. Než začal jejich den, přicházeli pozorovat Kormorána při vyplutí z přístavu a potom, zpožďujíce ještě úpravu oblečení, šli si vypít sklenku bílého k Paulovi, nebo do jiné kavárny. Dentista, méně diskrétní než Pyke, se podíval naléhavě na Maigretovy trepky, jeho nedokončené oblečení a jeho spokojený úsměv říkal: „Už to začíná. Já vás varoval.“

Porquerolizace, samozřejmě, kterou byl prolezlý až do morku kostí. Spokojil se s otázkou:

„Vyspal jste se dobře?“

Lechat na palubě, prudký a netrpělivý, znovu sestoupil a šel si promluvit se šéfem.

„Nechtěl jsem vás budit. Nepřijde? Baptiste říká, že jestli okamžitě nepřijde, odpluje bez ní.“

Byli tam ještě jiní, kteří se chtěli přeplavit, aby mohli být při pohřbu Marcel in…