Poslední tanec

4

Území metropole mělo k dispozici tři letiště. Z největšího, které bylo na Sand's Spitu, se téměř každý všední den dalo letět do Houstonu přímo a dalšími šesti linkami s přesedáním. Letiště nejbližší městu mělo pět přímých spojů a devět nepřímých. Ze sousedního státu na druhé straně řeky se odlétalo přímo skoro každou hodinu od 6.20. Jen z tohoto letiště startovalo jednadvacet přímých i nepřímých linek. Celkem se člověk mohl dostat do Houstonu téměř padesátkrát denně. Velké a čilé město, ten Houston, jen co je pravda.

Ve středu 10. listopadu hlídalo už od časného rána u kontroly letenek na letištích Continental, Delta, US Airways, American, Northwest a United Airlines dvanáct detektivů; pásli po Jamajčanovi s jizvou od nože, který poletí buď na letiště Houston Intercontinental, nebo Houston-Hobby bez přesedání, anebo poletí do Houstonu přes letiště Charlotte Dallas, Fort Worth, New Orleans, Detroit, Chicago, Memphis, Atlanta, Cleveland, Pitsburg nebo Filadelfie. Žádný cestující na těchto linkách ani vzdáleně neodpovídal popisu, který měli od Harpa Hopwella. Ale stále ještě startovaly další a další linky.

"Kdo to tady vede?" chtěl vědět zástupce policejního lékaře.

Ollie po něm mrskl pohledem. Je tady jediný člověk se zlatě a modře smaltovaným odznakem detektiva na klopě, tak kdo si ten idiot myslí, že to tady vede? Jediní další policisti mimo něho byla dvojice uniformovaných strážníků, kteří tu nejistě postávali a dloubali se v nose. Myslí si ten ňouma, že dneska vyšetřujou vraždy vobyčejný policajti?

Anebo zapomněl, že on a Ollie spolu kdysi pracovali? Ollie si to nedovedl představit, nepokládal se za člověka, na kterého se snadno zapomíná. Copak pracuje s tak tlustejma detektivama, jako je Ollie, každej den? Má přece vědět, že odpovědnej je tu ten tlouštík v křiklavým sportovním saku! Nebo předstírá, že Ollieho nepoznává, protože nechce, aby si Ollie myslel, že si ho pamatuje jen pro tu tlouštku? Jestli jo, tak je to pitomost. Ollie věděl, že je tlustý. Věděl i to, že se mu za zády říká Špekoun Ollie. A to, že ho tak nikdo nenazýval do očí, pokládal za jistý projev úcty.

"I hele, ahoj, Weeksi," řekl policejní lékař, jako kdyby si ho všiml teprve teď; zrovna tak by si mohl nevšimnout hrocha u večerní tabule. "Copak tu máme?"

"Mrtvou černošskou holku v kuchyni," řekl Ollie.

Policejní lékař se jmenoval Frederick Kurtz, hajzl nacistickej, nebo by se Ollie musel moc mejlit. Dokonce měl i hitlerovskej knírek pod nosem a malou černou kabelu, jako nějakej šílenej doktor v Buchenwaldu. V tom pomačkaným obleku, co měl na sobě, vypadal, jako by v něm spal celej minulej tejden. Ještě k tomu měl pořádnou rýmu a v jednom kuse tahal ze zadní kapsy umrněný kapesník a troubil do něj. Nácek jeden, říkal si Ollie a následoval ho do kuchyně.

Dívka ležela naznak před kuchyňskou linkou s dřezem a dosud z ní trčel nůž. Bude to zapeklitá věc! Na to, aby prohlásil, že je to smrtelná rána, snad tenhle posranej nacistickej atomovej vědec stačí. Nůž dosu…