Brokovnice

11

Americká obchodní banka měla ve městě sedm poboček, ale policie rozumně usoudila, že se Damascus neodváží vydávat se za Leydena v pobočce, kde nebožtíka osobně znali. Usoudila také, že se nepokusí vyinkasovat další šek v pobočce na rohu Aley Street a Harris Street, takže zbývalo obsadit a hlídat pouhých pět filiálek. V pohotovostním oddílu bylo šestnáct detektivů, z nichž dva byli pověřeni speciálním úkolem, tři měli právě volno a další tři byli na pravidelných obchůzkách v terénu. Zbývalo tedy osm zastižitelných a dosažitelných mužů. Poručík Byrnes si z těch osmi vybral pět, spároval je se strážníky oblečenými do civilu a umístil je do těch bankovních poboček, o nichž předpokládal, že se v nich Damascus objeví.

Steve Carella se dostal do páru s pochůzkářem Bennym Breachem a hlídali v pobočce v Dock Street, poblíž městského centra v obchodní čtvrti. Plán, na němž se společně se zaměstnanci banky dohodli, byl velice jednoduchý. Přijde-li Damascus k některé peněžní přepážce se šekem, úředník zachová do puntíku stejný postup jako včera Edward Graham, když mu proplácel šek na dvě stě dolarů. Nejprve ho požádá, aby prokázal svou totožnost, a potom řekne, že musí ještě zavolat na ústředí, aby mu potvrdili, že účet má dostatečné krytí. Půjde k telefonu a vytočí číslo ředitelovy kanceláře, kde bude čekat Carella s Breachem. Aby v Damascusovi nevzbudil ani nejmenší podezření, vrátí se s úsměvem k okénku, otáže se ho, v jakých bankovkách si částku přeje, a začne šek proplácet. V té chvíli už Carella s Breachem vyjde z ředitelovy kanceláře a zatkne ho.

Ve skutečnosti všechno proběhlo skoro přesně tak. Skoro, ale ne docela.

Damascus přišel do banky v 11.15 a šel rovnou k jedné přepážce. Byl to vysoký muž, dobře oblečený a téměř elegantní, přesně takový, jak jej popsal Edward Graham. Sáhl do zadní kapsy pro koženou tašku, vytáhl z ní šek a předložil jej úředníkovi u přepážky. Měl obrovské ruce. Jména ROSE a ANDREW LEYDENOVI, natištěná nahoře na šeku, doslova udeřila úředníka do očí. Olízl si rty a zběžně přelétl šek očima, sebemenším gestem nedal najevo překvapení nebo zvýšený zájem. Šek byl splatný v hotovosti a zněl na částku dvě stě dolarů. datován byl 17. října a podepsán Andrewem Leydenem. Úředník jej otočil, podíval se na žirování na rubu a bezmyšlenkovitě se zeptal:

„Máte s sebou nějaký průkaz totožnosti, pane Leydene?“

„Ovšem, hned.“

Damascus sáhl do kožené tašky. S úsměvem vytáhl řidičský průkaz a pošoupl jej okénkem úředníkovi u přepážky.

„Děkuji,“ řekl úředník a letmo srovnal oba podpisy na šeku s podpisem na řidičském průkazu.

„Ověřím si jen stav účtu na našem ústředí, to je vteřinka.“

„Jistě. Prosím.“

Úředník se vzdálil od přepážky. Zvedl telefon na stole, stojícím asi deset kroků od okénka. Když se mu Carella ozval, řekl:

„Je tady. Přepážka číslo šest.“

„V pořádku,“ řekl Carella a zavěsil.

Úředník spokojeně pokývl, položil sluchátko do vidlice a s úsměvem se vrátil zpátky k okénku.

„V jakých bankovkách si to budete přát…