Kapitola 23.
V tom samém roce 5346 vypukla v západní Drasnii morová nákaza. V té části světa je to endemická choroba, takže si myslím, že má co do činění s těmi močály. Je to velice virulentní choroba, která většinou končí smrtí. Ti, co ji přežijí, jsou nadosmrti zmrzačeni.
Protože byla Pol v Yar Nadraku, byl jsme nucen strávit asi rok v Annathu. Dohlížel jsem na Gerana, ale jenom velmi zřídka jsme měli příležitost si zajít na ryby. Geran si zrovna začal stavět svůj dům a kdykoliv byl Ildeřin klan poblíž hranic, strávil všechny volné chvíle s ní. Ildera byla vysoká blondýnka a byla velmi krásná. Vypadalo to, že je do ní Geran celý blázen, ale ne proto, že by byl nucen. Vypadalo to, že Nezbytnost dokáže takové věci zařídit, i když není Pol zrovna přítomna, aby zařídila svatby těch mladých lidí.
Někdy v létě 5437 za mnou přijel do Annathu se zprávou hubený Drasnijec jménem Khendon. Mám pocit, že byl Khendon markrabě, ale on si na to moc nepotrpěl, protože měl jiné věci na práci. Protože je špionáž v Drasnii takřka národním bohatstvím, většina členů drasnijské šlechty navštěvuje akademii tajných služeb a Khendon nebyl žádnou výjimkou. Tam také většinou mladí Drasnijci získávají své přezdívky, které používají nezřídka celý život. Kendon si odtamtud přinesl přezdívku Javelin - Oštěp - pravděpodobně díky své hubené postavě. Ačkoliv nebyl nijak starý, už patřil ke špičkám tajné služby. Mně byl docela sympatický. Byl to jeden z mála lidí, co dokázal vyvést Silka z rovnováhy, a to už bylo co říct.
Posadil se pohodlně na židli v Darralově kuchyni, zatímco Geranova matka připravovala večeři. Darral s Geranem ještě pracovali v kamenolomu. "Byl jsem teď v Yar Nadraku, Věčný," oznámil mi Javelin, "a tam jsem se sešel s tvou dcerou, která mi dala pro tebe vzkaz." Sáhl do svého pláště a vytáhl listinu opatřenou pečetí. "Říkala, že pochopíš, proč využívá tento způsob, místo, aby se spojila jako obvykle. Co tím myslela?"
"To je jedna z věcí, o kterých nemusíš nic vědět, Oštěpe," řekl jsem mu.
"Já musím vědět o všem, Věčný," oponoval mi.
"Zvědavost ti může přinést spoustu potíží, Oštěpe. Existují dva světy, které spolu koexistují. Ty se starej o svůj a já se budu starat o ten můj. Musíme se snažit, abychom si moc často nepřekáželi. Je to nejsnazší cesta, věř mi. Jsem už na světe dost dlouho, abych věděl, co dělám." Zlomil jsem voskovou pečeť - o které jsem si jist, že ji Oštěp pečlivě opravil poté, co si vzkaz přečetl - a přelétl očima těch pár řádek od své dcery.
"Otče, už mohu zpět domů. Přijď do Yar Nadraku a přines dost peněz. Můj majitel na mě asi vysadí slušnou cenu."
"Kolik se v YarNadraku platí za otrokyně, Khendone?" zeptal jsem se hubeného Drasnijce.
"To záleží, jaká ta žena je," odpověděl, "a jak umí kupec smlouvat. Měj na paměti, že se na smlouvání podílí tři strany,"
"Jak to myslíš?"
"Žena je na ceně také zainteresovaná, Belgarate, protože dostává půlku a protože výše naznačuje její hodnotu. Je to otázka cti a v tom případě bude cena tvé dcery pěkně vysoká."
"I ode mne?"
"Je to velmi vžitý zvyk, Svatý. Chceš ji zpátky, ne?"
"To záleží na tom, kolik by mě to mělo stát."
"Belgarate!" Vypadal skutečně šokován.
"Jenom jsem žertoval, Khendone. Řekni mi zhruba nějaké číslo. Mám tu někde desetiuncové zlaté cihly. Kolik bych jich měl s sebou vzít?"
"Aspoň tucet. Menší počet by vypadal jako urážka."
"Tebe to baví, co?"
"Ty ses ptal, Belgarate. Já se snažím ti říct svůj nejlepší odhad."
"Děkuju," řekl jsem suše. "Jak se jmenuje její vlastník?"
"Gallak, Svatý. Je to kupec, který obchoduje s kožešinami. Fakt, že vlastní tvou dceru mu hodně pozvedl prestiž, takže ji určitě nebude chtít dát levně. Dej na mou radu a vem s sebou hodně peněz."
Vstal jsem. "Dohlédni tady na všechno, Khendone. Já sem pošlu dvojčata, jakmile se dostanu do Údolí."
"Jak si přeješ, Belgarate."
Vyšel jsem z Annathu, proměnil se v sokola a letěl rovnou do Údolí. Tam jsem krátce promluvil s dvojčaty a pak začal hledat to zlato. Konečně se mi …
