14 VAROVÁNÍ PŘED BOUŘÍ
„Svolal jsem tohle zasedání Výboru,“ pronesla Jeho Excelence velvyslanec Marsu u Organizace spojených planet, „protože dr. Perera pro nás má jisté důležité sdělení. Trvá na tom, abychom okamžitě navázali spojení s kapitánem Nortonem a abychom k tomu použili bleskovou linku, kterou jsme vybudovali - jestli to tak mohu říci - jen s velkými potížemi. Výklad dr. Perery má značně technický ráz a než k němu přikročíme, domnívám se, že bude v pořádku, když si zrekapitulujeme současný stav věcí; přehled připravila dr. Priceová. Ano, ovšem - prezence. Sir Lewis Sands tu nemůže být s námi, protože předsedá nějaké konferenci, a dr. Taylor žádá, abychom ho omluvili.“
Tahle poslední absence ho dost potěšila. Antropolog rychle ztratil zájem o Rámu, když se ukázalo, že na něm sotva najde pole působnosti. Stejně jako mnozí jiní se cítil hořce zklamán odhalením, že malá pohyblivá planetka je bez života; nebude mít příležitost napsat senzační knížky a vědecké recenze o rámanských rituálech a vzorcích chování. Kdežto ti druzí by mohli vykopat kostry a provést klasifikaci artefaktů; takový stav věcí se Conradu Taylorovi nelíbil. Jediný objev, který by v něm opět roznítil vášeň, by snad bylo nějaké výrazné umělecké dílo, jako proslulé fresky v Théře a v Pompejích.
Thelma Priceová, archeoložka, pohlížela na všechno z právě opačné strany. Dávala přednost vykopávkám a zříceninám zbaveným obyvatel, kteří by mohli vnášet zmatek do vědeckého výzkumu, prostého jakýchkoli vášní. Ideální místo bylo ono Středozemní moře - ale jen dokud se tam nezačali hrnout architekti, urbanisté a experti na tvářnost krajiny. A Ráma by byl dokonalý, až na drobný detail, který byl ovšem k vzteku - že se nachází sto miliónů kilometrů od ní a že ho nikdy nebude moci navštívit osobně.
„Jak všichni víte,“ spustila, „kapitán Norton dokončil svůj téměř třicetikilometrový pochod, aniž se setkal s jakýmikoli potížemi. Prozkoumal pozoruhodný příkop, do vašich map zanesený jako Rovné údolí; jeho účel je nám stále ještě naprosto neznámý, je však nepochybně důležitý, poněvadž příkop probíhá po celé délce Rámy - přerušuje jej pouze Válcové moře - a jsou tu dvě další, úplně stejná zařízení po sto dvaceti stupních od sebe na kruhovém obvodu satelitu.
Potom se skupina obrátila vlevo - respektive na východ, pokud jste si už zvykli na značení světových stran - až dospěli do Paříže. Jak vidíte z těchto fotografií, pořízených kamerou připojenou k teleskopu na Středu, je to soubor několika set budov, mezi nimiž vedou široké ulice.
A teď tyto fotografie udělala skupina kapitána Nortona, když dospěla na místo. Jestli je Paříž město, potom tedy velice zvláštní. Ani jedna jediná budova nemá okna, a dokonce ani dveře! Všechno to jsou jednoduché pravoúhlé stavby, vysoké jedna jako druhá třicet pět metrů. A vypadají, že vyrůstají rovnou ze země - nejsou tu nikde švy nebo spáry - podívejte na připojení - mezi stěnou a zemí je úplně hladký přechod.
Sama se domnívám, že tohle místo není obytný prostor, ale skladiště nebo sklad zásob. Abych svoji teorii podpořila, ukáži vám tuhle fotku...
Tyto úzké štěrbiny či rýhy, široké asi pět centimetrů, vedou po všech ulicích a ke každé z budov míří jedna - přímo do stěny. Nápadně to připomíná pouliční dopravu na počátku dvacátého století; štěrbiny nepochybně tvoří součást jakéhosi dopravního systému.
Nikdy jsem nepovažovala za potřebné, aby veřejná doprava vedla přímo do všech domů. Po ekonomické stránce by to bylo absurdní - lidé vždycky ujdou těch pár set metrů. Ovšem jestli se ty budovy používají jako skladiště nějakých těžkých součástek, pak by to dostalo smysl.“
„Můžu se na něco zeptat?“ řekl velvyslanec Země.
„Ovšem, sire Roberte.“
„Kapitánu Nortonovi se nepodařilo dostat ani do jediné budovy?“
„Ne. Kdybyste poslouchali jeho zprávu, řekli byste, že ho to úplně vyvedlo z míry. Nejprve uvažoval, že se dá do budov vstoupit jenom z podzemí, potom objevil drážky dopravního systému a názor změnil.“
„Pokusil se proniknout…
