Měsíční prach

DVANÁCTÁ KAPITOLA

Hlavnímu inženýrovi se zdálo, že dr. Lawson už příliš dlouho mlčí a že je nejvyšší čas navázat spojení.

"Je všechno v pořádku, pane doktore?" zeptal se nejpřátelštějším tónem, jakého byl schopen.

Odpovědělo mu rozzlobené vyštěknutí, ale hněv byl namířen nikoli proti němu, nýbrž proti vesmíru.

"Nepodařilo se to," stěžoval si Lawson. "Tepelný obraz je úplně chaotický. Počítal jsem, že narazíme na jediný tepelný zdroj, a zatím jich tu jsou desítky."

"Zastavte kluzák. Přijedu k vám a podívám se na to."

Kluzák II zabrzdil. Kluzák I zastavil tak blízko, že se oba téměř dotýkaly. Lawrence se v neforemném kosmickém obleku pohyboval překvapivě lehce. Chytil se podpěr střešní plachty, přehoupl se z jednoho vozidla na druhé a stál za Lawsonem. Přes rameno se mu podíval na obraz na infračerveném konvertoru.

"Hm, tohle je opravdu zmatek. Ale proč to bylo jednolité, když jste moře fotografoval?"

"Asi se už projevuje východ Slunce. Moře se ohřívá a z nějakého důvodu se neohřívá stejnoměrně."

"Možná že přijdeme na to, jaký je v těch skvrnách systém. Je tu například pár úplně jasných oblastí a pro ně musí být nějaké vysvětlení.

Kdybychom rozluštili, proč tomu tak je, snad by nám to pomohlo."

Tom Lawson se soustřeďoval jen s největším úsilím. Křehká skořápka jeho sebedůvěry byla neočekávaným zkřížením plánů otřesena a Tom se najednou cítil hrozně unaven. Minulé dvě noci skoro nespal, pak ho v největším spěchu dopravili z družice na vesmírnou loď, tou doletěl na Měsíc, kde ho naložili na prašný kluzák, a po tom všem ho jeho vědění nechalo na holičkách.

"Na to může být několik desítek vysvětlení," prohlásil otupěle.

"Prach vypadá jednolitě, ale mohou v něm být místa s odlišnou vodi- vostí. A taky je určitě někde hlubší a někde mělčí, a to ovlivní tepelný tok."

Lawrence stále prohlížel vzor na obrazovce a pokoušel se ho porovnávat se situací, kterou viděl kolem sebe pouhým okem.

"Moment, moment," řekl. "Myslím, že jste na něco přišel." Zavolal na pilota. "Jak hluboký je prach kolem nás?"

"To se neví. Hloubka moře se tady nikdy pořádně nezkoumala.

Ale jsme poblíž severního okraje a v těchhle končinách je moře hodně mělké. Někdy se nám stane, že lopatka narazí na skálu."

"Takže je tu mělko? Pak ovšem máme odpověď na svou otázku!

Jestliže jsou skály jen pár centimetrů pod námi, může tepelný obraz vypadat všelijak. Vsadím deset ku jedné, že se obraz zjednoduší, až vyjedeme z těchhle mělčin. Tepelné poměry jsou místního rázu a způsobuje je nepravidelnost povrchu přímo pod námi."

"Doufejme, že máte pravdu," řekl Tom a trochu ožil. "Jestliže se Seléné potopila, muselo to být v oblasti, kde je prach poměrně hluboký. Víme naprosto určitě, že tady je mělko?"

"Zkusíme to. Na svém kluzáku mám dvacetimetrovou sondu."

Jediný úsek teleskopické tyče stačil dokázat, že má Lawrence pravdu. Když ponořil sondu do prachu, pronikla jím necelé dva metry a narazila na nějakou překážku.

"Kolik s sebou máte náhradních lopatek?" zeptal se po krátké úvaze.

"Čtyři, dvě kompletní soupravy," odpověděl pilot. "Ale když najedeme na skálu, závlačka se přerazí a lopatkám se nestane nic.

Jsou z gumy, takže se nanejvýš ohnou. Za celý rok jsme zničili jen tři. Seléné nedávno jednu utrhla. Pat Harris musel vylézt a dát to do pořádku. Pro cestující to bylo ohromné divadlo."

"Dobrá, tak zas pojedeme. Vyrazte směrem k soutěsce. Zastávám názor, že se ta propast táhne i pod mořem, takže tam bude prach mnohem hlubší. Jestli mám pravdu, váš obraz by se měl začít zjednodušovat téměř ihned."

Ačkoli si Tom nedělal velké naděje, přece jen se soustředil na pozorování, jak po stínítku přebíhá světlo a stín. Kluzáky jely celkem pomalu, takže měl čas analyzovat situaci. Neurazili ještě ani kilometr a Tom viděl, že Lawrence pravdu má.

Grošované skvrny se začaly vytrácet a zmatený propletenec tepla a chladu se sléval v jednotu. Čím víc se vyrovnávaly tepelné rozdíly, tím byla obrazovka plošší a šedší. Nebylo pochyb, že vrstva prachu pod nimi se rychle prohlubuje.

Tomovy přístroje se tedy znovu osvědčily. Úspěch ho vždycky povzbudil, ale tentokrát byl účinek téměř opačný. Nedokázal myslet na nic jiného než na tajemné hlubiny, po nichž se plaví na vratkém a nedostatečně chráněném vozidle. Co když přímo pod ním zejí propasti, které se táhnou hluboko dolů až k záhadnému srdci Měsíce? V jediném okamžiku mohou pohltit prašný kluzák, jako pohltily Seléné.

Bylo mu, jako by šel po provazolezeckém laně nad propastí nebo si hledal na břehu cestičku uprostřed pohyblivého písku. Po celý život si nebyl sebou jist, pocit jistoty a důvěry znal jen prostřednictvím svých technických úspěchů, nikdy jej nezažil v oblasti osobních vztahů. Nebezpečná situace, v níž se octl, udělala teď své a uvolnila v něm potlačovaný strach. Zoufale zatoužil o něco se opřít, mít něco pevného a stálého, k čemu by mohl přilnout.

Jen asi tři kilometry před ním jsou hory - mohutné, věčné a svými kořeny pevně zakotvené v Měsíci. Upíral oči k Sluncem ozářenému útočišti jejich vrcholků tak toužebně, jako se snad dívá ztroskotanec plavící se na voru v proudech Pacifiku na ostrov, který mu mizí z dohledu.

Přál si z celého srdce, aby Lawrence vyměnil tenhle zrádný, ošidný oceán prachu za bezpečnou pevninu. "Jeďte k horám!" slyšel se, jak šeptá. "Jeďte k horám!"

Pokud je zapnuté rádio, nemá člověk v kosmickém oděvu žádné soukromí. O padesát metrů dál zaslechl jeho šepot inženýr Lawrence a hned věděl, co se děje.

Člověk se nestane hlavním inženýrem celé poloviny jednoho světa, pokud neví o lidech právě tolik jako o strojích. Počítal jsem s tímhle rizikem, pomyslel si Lawrence, a je vidět, že jsem se nepřepočítal.

Ale nevzdám se bez boje. Snad se mi podaří zneškodnit tuhle psychologicky načasovanou bombu, dřív než vybuchne - Tom Lawson si přiblížení druhého kluzáku vůbec nevšiml.

Hrůzná vidina už ho držela příliš pevně. Najednou jím někdo zuřivě zatřásl - tak zuřivě, až narazil čelem na spodní okraj své přilby. Na chvilku ho oslepily slzy bolesti. Pak …