SEDMÁ KAPITOLA
V Clavius City skončil právě guvernér Olsen a ředitel cestovní kanceláře Davis poradu s právním oddělením. Nebylo to příjemné zasedání. Většinu času strávili nad formuláři o odmítnutí zákonné odpovědnosti, které pohřešovaní turisté podepsali, než nastoupili cestu. Ředitel Davis byl ostře proti tomuto opatření, když se s výlety začínalo, a dokazoval, že to zákazníky odradí, ale právníci z administrativy trvali na svém. Teď byl Davis hrozně rád, že právníci tehdy prosadili svou.
Rovněž byl rád, že úřady v Port Rorisu pracují spolehlivě. Seznamy cestujících se leckde považovaly za zbytečnou formalitu a úředníci je klidně ignorovali. Tady měli před sebou úplný seznam pasažérů ze Seléné a všechny jejich podpisy - s jedinou výjimkou, o níž se právníci dosud přeli.
Komodor, který cestoval inkognito, byl v seznamu veden jako R. S. Hanson a možná se tímto jménem také podepsal. Podpis však byl tak nečitelný, že to mohlo být i Hansteen. Těžko rozhodnout, dokud ze Země nepošlou rádiem faksimile jeho pravého podpisu.
Možná to nebylo důležité, ale guvernér se cítil ke komodorovi vázán určitou odpovědností. Vůči ostatním cestujícím neměli odpovědnost právní, ale morální. Museli se snažit aspoň je nalézt a slušně pohřbít.
Guvernér rozhodl, že v praxi tento problém vyřeší hlavní inženýr, který byl v Port Rorisu.
Lawrence se málokdy do něčeho pouštěl s tak malým nadšením.
Dokud byla naděje, že cestující ze Seléné jsou naživu, byl by pohnul nebem, Zemí i Měsícem, aby je našel. Ale protože jsou už jistě mrtví, neviděl důvod, proč riskovat životy dalších lidí, aby je našli a vykopali. Jemu osobně se zdálo, že stěží najde lepší místo odpočinku než tady mezi věčnými pahorky Měsíce.
Hlavní inženýr Robert Lawrence v nejmenším nepochyboval, že cestující jsou mrtví. Všechna dosavadní fakta tomu nasvědčovala až příliš přesvědčivě. Otřes půdy nastal přibližně v době, kdy Seléné měla opouštět Kráterové jezero, a soutěska byla nyní do polovičky zasypaná sesuvy. I ten nejmenší by ji byl rozdrtil jako papírovou hračku a pasažéři by zahynuli v několika vteřinách, které stačily k úniku vzduchu. Kdyby se byl člun s dávkou neuvěřitelného štěstí vyhnul rozdrcení, byli by zachytili jeho rádiové signály. Životnost malého radiomajáku byla vypočítaná tak, aby vydržel i nejbezohlednější zacházení, a jestliže zklamal i on, musela to být pěkná havárie - Prvním úkolem bude zaměřit vrak, což asi nebude obtížné, třebaže je pohřben pod tunami sutin. Mají k dispozici přístroje na průzkum a celou škálu detektorů kovu, které by Seléné mohly objevit.
Jestliže došlo k proražení kabiny, vzduch z vnitřku unikl do téměř vzduchoprázdného prostoru na Měsíci. I nyní, po mnoha hodinách, by stopy kysličníku uhličitého a kyslíku dokázal zachytit detektor plynů, kterého se užívalo k přesnému označení trhlin ve vesmírných lodích. Jakmile se kluzáky vrátí na základnu pro pohonné látky a ke kontrolní údržbě, vydá příkaz, aby dostaly plynové detektory, a pošle je pátrat kolem skalních útesů.
Nalézt vrak bude asi snadné, ale nemůže zaručit menší rozpočet na záchranné práce než sto milionů. (V duchu si představil obličej guvernéra, kdyby před ním vyslovil takovou sumu.) Vyprostit Seléné nebude jen tak! Jednak bylo fyzicky nemožné dopravit do oné oblasti těžké stroje, potřebné na odstranění tisíců tun štěrku. Křehké kluzáky tu nebyly nic platné. Aby se dalo pohnout sesutou horninou, musely by se na místo dopravit speciální měsíční buldozery a ze Země objednat několik nákladních raket výbušnin, jimiž by se prorazila cesta v horách. Ovšem celý ten plán byl v podstatě absurdní. Inženýr Lawrence sice chápal guvernérovo stanovisko, ale musel by být blázen, aby nechal uvalit na své už tak dost přetížené technické oddělení tenhle sisyfovský úkol.
S velkou obezřetností se dal do koncipování zprávy, protože guvernér nebyl z těch lidí, pro které "ne" je odpovědí. Zpráva mohla v podstatě znít takto: a) Žádaný úkol je téměř neproveditelný, b) Pokud by se záchranné práce poda…
