SEDMNÁCTÁ KAPITOLA
Guvernér Olsen si nepotrpěl na okázalost. Rozvážně a pevnou rukou řídil chod věcí na Měsíci spíše z pozadí a schůzky s novináři přenechával šarmantním extrovertům, jakým byl například ředitel cestovní kanceláře. Jeho občasné vystoupení na veřejnosti bylo proto tím významnější.
Třebaže se chystal předstoupit před miliony lidí, těch dvaadvacet mužů a žen, k nimž se obrací, ho neuvidí, protože se nepovažovalo za nutné napojit Seléné na televizní vlny. Jeho hlas však byl dostatečně uklidňující a řekl jim všechno, co se chtěli dovědět.
"Volám Seléné,'' začal. "Rád bych vám řekl, že veškeré síly na Měsíci se mobilizují k vaší záchraně. Všechny inženýrské a technické kádry, které podléhají mé kompetenci, pracují dnem i nocí.
Vedením záchranných prací byl pověřen pan Lawrence, hlavní inženýr přivrácené strany Měsíce. Mám k němu plnou důvěru. Připravuje nyní v Port Rorisu speciální zařízení k záchranným operacím.
Bylo rozhodnuto - a s tím zajisté budete souhlasit -, že naším prvořadým úkolem je zabezpečit vás dostatečným množstvím kyslíku.
Proto máme v úmyslu spustit k vám přívodové trubky. Toto opatření nezabere mnoho času a budeme vám ihned moci vhánět dolů kyslík a podle potřeby vodu a jídlo. Jakmile zavedeme trubky, nebudete se muset ničeho obávat. Možná že ještě potrvá určitou dobu, než se k vám dostaneme a vytáhneme vás nahoru, ale zatím budete v bezpečí. Nebudete mít nic jiného na práci než sedět a čekat.
Teď už nebudu déle zdržovat a nechám vám linku volnou, abyste si mohli promluvit se svými přáteli. Velice lituji, že jste se dostali do takových nesnází a že jste museli přestát tolik duševního napětí, ale už je to pryč. Za pár dní budete s námi. Na shledanou."
Jakmile guvernér Olsen skončil, rozproudila se na palubě Seléné čilá zábava. Vyvolal svými slovy přesně týž účinek, jaký zamýšlel.
Cestující pohlíželi na celou událost jako na dobrodružství, o ně- mž budou moct do konce svého života vyprávět. Jediný Pat Harris nebyl nadšen.
"Mrzí mě," řekl komodoru Hansteenovi, "že se guvernér vyjadřoval tak suverénně. Na Měsíci takovéhle výroky pokoušejí osud."
"Naprosto s vámi souhlasím," odpověděl mu komodor, "ale nemůžeme mu to mít za zlé, chtěl nám pozvednout náladu."
"Nálada je dobrá, zvláště teď, když čekáme na spojení se známými a příbuznými."
"To mi něco připomíná. Je mezi námi pasažér, který nedostal ani neodeslal jedinou zprávu. A navíc se zdá, že o to ani nejeví zájem."
"Kdo je to?"
Hansteen ztišil hlas.
"Radley, ten Novozélanďan. Vysedává tiše tamhle v koutě.
Nevím proč, ale znepokojuje mě to."
"Možná že chudák nemá nikoho, s kým by si chtěl na Zemi promluvit."
"Jestliže má člověk tolik peněz, aby si mohl vyrazit na Měsíc, určitě nějaké známé má," odpověděl Hansteen. Pak se ušklíbl chlapeckým úsměvem, který mu přelétl po obličeji a změkčil vrásky na čele a kolem očí. "Zní to hodně cynicky - nemyslel jsem to tak. Ale doporučoval bych, abychom si na pana Radleyho dali pozor."
"Upozornil jste na něj Zuzanku - slečnu Wilkinsovou?"
"Ona upozornila mě."
To mě mohlo napadnout, pomyslil si Pat plný obdivu. Zuzaně nic neujde. Když se teď zdálo, že má před sebou příslib budoucnosti, začal velmi vážně přemýšlet o ní i o tom, co mu řekla. Byl v životě už asi pětkrát nebo šestkrát zamilován - v době, kdy se s těmi dívkami stýkal, by na to byl přísahal -, ale tentokrát to bylo něco jiného.
Znal Zuzanu déle než rok, od počátku ho k ní cosi přitahovalo, ale zatím to nevedlo k žádnému cíli. Rád by věděl, co ona cítí k němu.
Lituje okamžiku, kdy oba podlehli vášni, anebo to pro ni nic neznamená? Může namítat - a on nakonec také -, že to, k čemu došlo v přípravně, nemá už teď žádnou důležitost. Byl to čin muže a ženy, kteří se domnívali, že jim zbývá jen pár hodin života. Za takových okolností nebyli sami sebou - Ale co když byli? Možná že právě v té chvíli jednal pravý Pat Harris a pravá Zuzana Wilkinsová, oproštění od zábran a přetvářky napětím a úzkostí posledních dní. Rád by věděl, jak se …
