22
Když se Enoch vrátil, Ulysses byl na stanici sám. Thubana už odeslal a Zářivce poslal zpátky na Vegu.
Na sporáku pobublával kávovar s čerstvou kávou. Ulysses ležel natažený na pohovce a lenošil.
Enoch pověsil pušku a sfoukl svítilnu. Svlékl si kazajku a hodil ji na stůl. Posadil se na židli naproti pohovce.
„Zítra touhle dobou bude tělo zpátky,“ řekl.
„Pevně doufám, že to bude k něčemu dobré,“ řekl Ulysses. „Ale spíš bych o tom pochyboval.“
„Možná jsem se neměl obtěžovat,“ řekl Enoch zatrpkle.
„Bude to projev dobré vůle,“ řekl Ulysses. „Možná, že to při konečném rozhodování zapůsobí příznivě.“
„Ten Zářivec mi mohl říct, kde to tělo je,“ řekl Enoch. „Když věděl, že ho někdo vzal z hrobu, musel také vědět, kde se nachází.“
„Tuším, že to tak bude,“ řekl Ulysses, „ale on ti to nemohl sdělit. Mohl jen vznést protest. Ostatní už záviselo na tobě. Nemohl se vzdát své důstojnosti tím, že by ti navrhl, co s tím máš dělat. Oficiálně musí zůstat tou stranou, která utrpěla újmu.“
„Někdy mám pocit,“ řekl Enoch, „že bych se z celé té věci mohl zbláznit. Přestože dostávám zprávy přímo z Galaktické centrály, vždycky se vynoří nějaké překvapení, vždycky tu číhá nějaká past, do které člověk může padnout.“
„Možná, že jednoho dne to už tak nebude,“ řekl Ulysses. „Když se dívám do budoucnosti, vidím, že za pár tisíc let se celá galaxie propojí a vznikne jedna velká kultura, jedna obrovská oblast, ve které bude vládnout porozumění. Místní i národnostní rozdíly budou stále samozřejmě existovat, a tak by to mělo být, ale důležitější než všechno ostatní bude snášenlivost, tolerance. Ta přispěje ke vzniku toho, co bych asi byl v pokušení nazvat bratrstvím.“
„Mluvíš skoro jako bys byl člověk,“ řekl Enoch. „V podobné věci doufalo i hodně našich myslitelů.“
„To je možné,“ řekl Ulysses. „Ty víš, že jsem Zemí hodně načichl. Nemůžeš zůstat na planetě tak dlouho, jako já na té tvé, a něco si z ní neosvojit. A mimochodem, udělal jsi dobrý dojem na toho Vegana.“
„To jsem si ani nevšiml,“ odpověděl mu Enoch. „Byl vlídný a zdvořilý, to ano, ale nic víc.“
„Ten nápis na náhrobku na něj moc zapůsobil.“
„Nedával jsem ho tam proto, abych na někoho zapůsobil. Napsal jsem to, protože jsem to tak cítil. A také proto, že mám Zářivce rád. Snažil jsem se jen, aby to všechno bylo, jak se patří.“
„Kdyby na ně nenaléhaly ty různé kliky z galaxie,“ řekl Ulysses, „věřím, že by Vegané byli ochotni na celý případ zapomenout. A to by byl větší ústupek, než si vůbec dokážeš uvědomit. Možná, že se k nám dokonce i přidají, až půjde do tuhého.“
„Chceš tím říct, že by mohli stanici, zachránit?“
Ulysses zavrtěl hlavou. „Pochybuji, že by to někdo dokázal. Ale měli bychom to všichni u Galaktické centrály snazší, kdyby se postavili na naši stranu.“
Kávovar se už ozýval a Enoch se zvedl, aby pro něj došel. Ulysses odsunul pár předmětů na nízkém stolku stranou, aby udělal místo pro dva hrnky kávy. Enoch je nalil a postavil konvici na zem.
Ulysses vzal svůj hrnek, na chvíli ho podržel v rukou a pak ho postavil zpátky na stolek.
„Jsme na tom špatně,“ prohlásil. „Už to není jako dřív. Galaktické centrále to dělá starosti. Všechno to hašteření a handrkování mezi národy, to neustálé sebeprosazování a nátlakové akce.“
Podíval se na Enocha. „Jistě sis myslel, že je všechno v tom nejlepším pořádku.“
„Ne,“ řekl Enoch, „to ne. Věděl jsem, že proti sobě stojí různé názory a také že existují nějaké potíže. Bohužel jsem se ale domníval, že se všechno odehrává na nějaké vyšší úrovni, jako mezi gentlemany, že se všichni k sobě chovají slušně.“
„Tak to kdysi bylo. Různé názory existovaly vždycky, ale byly založeny na zásadách a etice, ne na zvláštních zájmech. Jistě víš o tom, že existuje vesmírná duchovní síla.“
Enoch přikývl. „Něco jsem si o tom přečetl. Moc jsem z toho sice nepochopil, ale jsem ochotný tomu věřit. Vím, že existuje způsob, jak se na tu sílu napojit.“
„Pomocí Talismanu,“ řekl Ulysses.
„Ano, Talismanu. Je to něco jako stroj.“
„Řekněme, že je to tak,“ s…