Ztřeštěnec

3. výstup

CÉLIE, ANDRÉS.

ANDRÉS:

Vy víte, Célie, přes kolik hor a moří
a stále vroucněji mé srdce pro vás hoří.
V Benátkách, kde jsem byl v květu svých mladých let
jsem si tak odvážně v tamějších válkách ved,
že by mi určitě bez velké sebechvály
význačné hodnosti a postavení dali.
Jenže já poznal vás a tak jsem k vám hned vzplál,
že těmhle vyhlídkám jsem rázem sbohem dal
a v naději, že vás za družku dostanu,
s vámi jsem světem táh v družině cikánů.
Váš vlažný nezájem a strázně putování
nemohly ochladit to moje žhavé plání,
jenomže osud nás po čase rozloučil
a ztratila jste se. Pátral jsem ze všech sil
po dlouhou řadu let, abych vás našel zase,
až stará cikánka, která pak naskytla se
mi jednou do cesty, mi dala novou vzpruhu:
prý vaši druzi vás na splacení svých dluhů
jistému člověku svěřili do zástavy
právě zde, v Mesině. A já hned, všecek žhavý,
jsem spěchal, abych vás vykoupil z područí
a splnil vše, co mi váš příkaz poručí.
Jenomže bohužel vás tahle moje zpráva
bez jiskry radosti a jasu ponechává.
Jestli však zdá se vám jen trochu přitažlivá
ta vyhlídka, že mně dost velké jmění zbýv…