Sganarelle

Devátá scéna.

Sganarelle, Lélio.

SGANARELLE (nevida Lélia, v rukou má portrét): Už mám ho, ožralu! Teď prohlédnu si v klidu, jak lotr vypadá, co zavinil mou bídu; chlap není zdejší.

LÉLIO (stranou): Bozi, toť můj medailon! A je-li to můj šperk, proč má jej v rukou on?

SGANARELLE (nevidí Lélia): Jak hrozné potupě má býti vysazeno, ó Sganarelle ctný, tvé přenešťastné jméno! Snad… (Zpozoruje Lélia, jenž naň hledí, a obrátí se na druhou stranu)

LÉLIO: Jak se mohla zříc‘ té drahé záruky, kterou jsem jako dárek vtisk jí do ruky!

SGANARELLE (stranou): Snad budou na tebe si prstem ukazovat, snad budou v písničkách tvůj osud vypravovat, a kde kdo na potkání o nos otře ti, že prý ti na čele je něco viděti.

LÉLIO (stranou): Je klam to?

SGANARELLE (stranou): Jak, ty couro, můžeš být tak smělá, v mém věku kvetoucím abys mně zanášela? Mně, který uznaně muž dosti hezký jsem, s takovým větroplachem, bídným hastrošem – –?

LÉLIO (stanou, dívaje se na portrét, jejž Sganarelle má v ruce): Je to má podoba a mýlka možná není.

SGANARELLE (obrací se k němu zády): To je mi zvědavec!

LÉLIO (stranou): Ó, jaké překvapení!

SGANARELLE (stranou): Tak co pak vlastně chce?

LÉLIO (stranou): Já promluvím si s ním!

SGANARELLE (chce se vzdáliti)

LÉLIO (hlasitě): Smím… pardon – – na slovo.

SGANARELLE (stranou, stále se uhýbaje): Tak co zas uslyším?

LÉLIO: Ach, prosím, promiňte, já totiž rád bych slyšel, ten malý obrázek jak do rukou vám přišel?

SGANARELLE (stranou): Co ho to napadá? A hrome, mně se zdá… (Srovnává Lélia s portrétem) Na mou tě, teď už vím, proč se tak tuze ptá, a jeho údivem už nejsem udivený, Vždyť je to on, můj muž! Chci říci: muž mé ženy.

LÉLIO: Zbavte mne úzkosti a rcete, kdo dal vám –

SGANARELLE: My, jářku, rozumíme vašim obavám. Váš ctěný obličej zde na obrázku máme, a já jej z rukou mám, jež jsou vám tuze známé; a není tajno nás, jak sladké tajemství s tou dámou, pane můj, jste udržoval vy. Nevím, zda mám tu čest, a nehodlám se ptáti, zda pán tak galantní mne vůbec ráčí znáti; leč mějte vy tu čest a poměr zrušte jíž, jenž choti, chápete, je přec jen na obtíž, a buďte pamětliv, že manželství je svaté…

LÉLIO: Co jste to řekl? Ta, od níž ten portrét máte…

SGANARELLE: Má žena je a já…

LÉLIO: Snad manžel?

SGANARELLE: Mám žel, mám, že manžel; proč mám žel, to víte, pane, sám. Jsem manžel, bohužel; a jdu ty pěkné věci říc‘ její rodině.