Karel Klostermann

Povídkář a romanopisec, který zasvětil celé své literární dílo Šumavě a Pošumaví a životním osudům jejich obyvatel. Narodil se sice v hornorakouském Kragu (roku 1848), ale oba jeho rodiče pocházeli ze Šumavy (matka z bohatého sklářského rodu, otec byl lékař). Brzy se vrátil s rodinou do Čech, a to nejprve do Sušice, kde jeho otec působil jako praktický lékař. Dětství prožil v Žichovicích nedaleko Rábí. Nechodil ani do školy, protože ve vsi nebyla a do ostatních škol bylo daleko. Až když otec, panský lékař knížete Lamberka zjistil, že je jeho syn zanedbaný, poslal ho do Stříbrných hor (později Nalžovské hory).

Gymnázium začal Klostemann studovat v Klatovech a dokončil ho v Písku. Poté se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl však nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve yl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec od roku 1878 profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni až do odchodu na odpočinek v roce 1908. Klostermann byl stejně jako Adalbert Stifter původem Němec. Ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem.

Klostemann podnikl několik cest do ciziny, zejména do Francie a na Balkán, byl členem plzeňské městské rady a okresního zastupitelstva, funkcionářem četných kulturních a osvětových spolků. Inicioval také stavbu rozhledny na Javorníku, která po rekonstrukci v roce 2000 nese jeho jméno.

Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik. Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz klad na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění.

Závěr života strávil Karel Klostermann ve Štěkni na Strakonicku, kde také zemřel v létě roku 1923 na rozedmu plic.

• Ze Šumavy / Šumavské črty / Črty ze Šumavy, 1925 (Böhmerwaldskizzen, 1890) (anotace)
• Ze světa lesních samot, 1894 (ukázky)
• V ráji šumavském, 1893
• Za štěstím, 1895
• V srdci šumavských hvozdů, 1896
• Skláři, 1896
• Hostinný dům, 1896
• Aus Waldwildnissen: Ein Böhmerwaldroman, 1897
• Domek v Polední ulici, 1898
• Kam spějí děti, 1901
• Bílý samum, 1903
• Světák z Podlesí, 1905
• Ve světlech a stínech Bábelu, 1907
• Ze šumavského Podlesí, 1908
• Pošumavské rhapsodie, 1908
• Urvané listy, 1908
• Mlhy na Blatech, 1909
• Z dobrého srdce, 1909
• Eine Perle des Böhmerwaldes, 1910
• Odyssea soudního sluhy, 1910
• Snímky lidí a věcí, 1910
• Robinson na Otavě, 1911
• Jiříčkův zimní výlet, 1911
• Suplent 1–4 (1913-1914)
• Žichovičtí půlpáni, 1914
• Vypovězen, 1914
• Mrtví se nevracejí, 1915
• Ecce homo!, 1915
• Pozdní láska 1,2, 1919
• Zmizelá osada, 1921
• Dokonalý kavalír, 1921
• Kulturní naléhavost, 1921
• Die Glasmeister, 1922
• Naléhavé kapitoly, 1922
• Na útěku, 1923
• Pan Zbyněk Bukvice na Čakanově 1–4, 1924
• Na horké půdě, 1925
• Šumavské povídky, 1925
• Prázdniny na Šumavě a jiné kresby, 1926
• Červánky mého mládí 1, 2, 1926
• Z mého revíru, 1928
• Dalčické panstvo, 1928