V ráji šumavském

Kapitola IV

Několik neděl uplynulo. Léto chýlilo se ke konci; jitřní mrazy, které vrhaly bílé jíní na traviny luk a pozdě zrající klásky ovesní, husté mlhy, jež vystupujíce z rašelin a močálů, naplňovaly zrána všecka údolí, stálé krásné počasí, večery plné sluneční záře, žloutnoucí, červenající listí buků, dodávající celé krajině pohled nekonečně pestrý – vše to věštilo blízkost podzimku.

V lesích pracovalo se neustále. To tam bylo velebné jich ticho, hrobový klid; spousty dříví ve všech tvarech, klády, špalky, polena, jež potahy vyvážely, vody unášely, nebraly konce. Všude na potocích i sebemenších, stavěly a upravovaly se nádržky, aby se tyto mohly uměle rozvodniti; po vodách těch pak plavila se nejen polena, ba svěřovaly se jim i velké klády, jež uháněly po smutných proudech, derouce břehy a rozrývajíce půdu.

Výdělek pořád týž; záviděníhodní obyvatelé Šumavy tonuli v penězích; malí i velcí lidé, jeden každý dle poměrů svých, sedláci i chalupníci, drvaři, podruzi, čeleď, vše bralo podíl na tomto báječném blahobytu, a roztomilý brouček, který onoho roku se rojil dvakrát, poskytoval záruku, že ty požehnané doby i nadále potrvají.

Karel Raab pracoval v lese jako ostatní a svážel dříví z neubrunnského revíru ke průplavu nyní s dvěma potahy. Jeho Nany vládla doma, střádala a hospodařila, ba když bylo velmi pilno, sama vyšla do lesa a pomáhala muži při práci. Žili spolu dobře a Karel byl spokojen, ač únavou někdy sotva na nohou se držel. Ani nepozoroval, že ponenáhlu se z něho vyvíjel jakýs druh čeledína jeho ženy; přenechával jí rád otěže vlády, ježto nemohl neviděti, jak se množil poklad v železné krabici.

A Nany vládla! Jak Bůh den dal, honila ho do práce, a vrátil-li se před nočním šerem, broukala a vyčítala mu, že přece tím není, čím by měl býti, že nejspíše na vojně přiučil se lenošení.

I Rezla už byla pod čepcem a také vládla na pile svého starého manžela. Vládla po svém, trochu jiným způsobem než její sestra, ale se stejnou energií. Prvním jejím činem bylo, že vypudila manželovu sestru; lépe řečeno, ona ji nevypudila, ba chovala se k ní pokorně a laskavě, ale manžel ji musil propustiti; bez křiku, avšak se vší rozhodností se musilo vyhoštění vykonati. Pak, sotva čtrnáct dní po svatbě, ujala se sama řízení pily; přibrala dva chasníky, mladé, silné, aby práce ani chvíli nestála. Ve dne v noci syčely pily; pět až šest povozů bylo ustavičně na cestě s nákladem prken a latí, jakož i s dřevěným drátem, určeným pro sirkárny. Objednala si k tomu dva zvláštní stroje nejnovějšího druhu. Kromě toho zhotovovaly se velké a malé bedničky, šindele, dřívka na řešeta, zkrátka všecko, co padalo do oboru zálesáckého průmyslu dřevního. Manžela pomaloučku postavila úplně stranou, dávajíc najevo velikou péči o jeho zdraví. Obklopovala ho vším možným pohodlím, sháněla pro něho kdekteré dobré soustíčko, hejčkala ho, mazlila se s ním, dávala mu nejlepší slova, svému milému, drahému mužíčkovi, nad něhož na světě neměla.

Starý Greger byl odjakživa člověk…