V ráji šumavském

Kapitola III

Karel Raab uháněl tmavou nocí; že dnes domů nedojde, o tom nebylo lze pochybovati; z Podhamerského dvoru do Kaltenbrunnu pod Jezerním hřbetem byly by dvě hodiny cesty, i kdyby nebylo oklik, způsobených jednak tokem křivolaké Vydry, k níž jen na málo místech bylo lze sestoupiti a která právě v končinách těch protéká hlubokou roklí, zvanou Schachtelei, plnou balvanů, přes něž vody padají s divokým šumem, jinak pak neprostupnými lesy, plnými skal a příkrých strání, jakož i vysokými horami. Na levém břehu řeky, přes niž vedou dva dřevěné můstky, kolísavé a nejisté dost, každou chvíli vodami ohrožené a přečasto návalem vln stržené a odnesené, vypínají se opět vysoké, příkré stráně, na mnohých místech úplně nepřístupné. Zmíněné mosty, jeden nahoře blíže Wastalhofu, druhý dole u Zámostského mlýna (Bruckmühle), jsou od sebe vzdáleny asi čtyři kilometry; na některých místech mezi nimi lze přes řeku přejíti při malé vodě, skáče-li se z balvanu na balvan; jest to však za všech okolností nebezpečné podnikání, vyžadující jisté oko a ještě jistější krok; kameny jsou okrouhlé a hladké, a kdo by spadl do černých, bílou pěnou posetých, v divém víru kroužících tůní nebo do strašně proudících peřejí mezi balvany, sotva by vyvázl životem. Mnohý dřevař a mnohý rybář vzal už za své v těchto nemilosrdných vodách a často se stalo, že vlny vyhodily hrůzně zohavenou mrtvolu až za několik dnů na nějakou mělčinu, kde pak byla nalezena. Koho Vydra drží, toho živého ztěžka pustí.

Nanin ženich váhal: dá se přímo na západ lesem a stráněmi dolů k Zámostskému mlýnu? Či obejde pucherské stráně, neprostupným lesem porostlý Schwarzberg a sejde pak po svahu dolejšího Windischberku k tak zvanému Wastalskému mostu? Ona cesta byla kratší, ale stoupání od mlýna až do Kaltenbrunnu přes tak zvaný Schuster-Peternberg, Rehberg a Grünberg nemělo téměř konce; tato pak byla ovšem delší; vedla na pravém břehu ustavičně lesem, ale za Wastalhofem od Schlösselwaldu do Schätzenwaldu a odtud pohodlně mírně stoupajíc podle průplavu až k jeho obydlí. Člověk lesa a pěšin neznalý byl by po jedné i po druhé srazil vaz, ale Karel znal každý kámen, jemu nebylo třeba se báti: kdo má v Podhamerském dvoře nevěstu, musí se především obeznámiti s lesními pěšinami a s terénem vůbec; bez takových předběžných studií zálety jsou zhola nemožné; z toho faktu pak, že takové cesty nikdo rád dvakrát v noci neváží, vysvětluje se leccos, co by jinde dobrý mrav a způsob nestrpěl. Nany Podhamerských byla snad jediná ze všech družek a vrstevnic svých, která byla v té příčině svrchovaně nemilosrdnou, pravé unikum počestnosti, nad nímž všecko potřásalo hlavou, i ženich její, když ho neviděla. Než – byla Podhamerských, na zdejší poměry ukrutně dobrá partie, veliká bohačka a hospodyně na slovo vzatá…

Karel Raab se ze svých návštěv u nevěsty nevracel nikdy přímo domů; přenocoval buď v Zámostském mlýně, buď u Wastala, dosti velkého sedláka, jehož dvůr patřil do obvodu obce Rehberské; Zámostský mlynář, obstár…