Josef Karel Šlejhar

Josef Karel Šlejhar se narodil roku 1864 na rozhraní Staré a Nové Paky. Byl nejstarším ze čtyř dětí. Otec Arnošt vlastnil tkalcovství, matka pocházela z německé rodiny mlynářů. Chlapec byl v dětství často nemocný a navíc byl svědkem hrubého chování otce k matce.

Často býval u své babičky v Dolní Branné, která zde řídila mlýn. Měšťanku navštěvoval v Nové Pace. Od roku 1877 studoval na reálce v Pardubicích, kde roku 1881 odmaturoval. Od dětství se setkával s chudobou a nouzí, a to skrze nemajetné tkalce v otcově podniku, což ovlivnilo jeho tvorbu. V Praze poté studoval na VŠCHT chemii. Měl výborný prospěch, ale kvůli nemoci musel studia po třech letech zanechat. Od roku 1884 pracoval v pojišťovací bance, poté v otcově obchodě s textilem. Od roku 1889 krátce pracoval jako chemik v cukrovaru v Kopidlně, ale kvůli špatnému zdraví odešel. Poté se živil jako správce keramické továrny. V této době také cestoval, a to např. do Itálie nebo Ruska.

V roce 1892 se oženil s Johannou Nepomuckou, která pocházela z bohaté rodiny. Rok po svatbě se pár přestěhoval k rodičům Šlejhara do Nové Paky. Narodilo se jim sedm dětí, avšak přežily jen tři. Od roku 1895 žili v Dolní Kalné, k níž měl spisovatel silný vztah. V tomto roce také podepsal Manifest České moderny. V manželství později přišly hádky a starosti se statkem. Johanna také neměla příliš porozumění pro jeho psaní. Šlejharovi se rozvedli, spisovatel se odstěhoval do Prahy. Později se živil jako učitel na obchodních školách. V roce 1902 mu zemřel duševně nemocný bratr a později také matka, což jej těžce zasáhlo.

Na podzim roku 1913 onemocněl, byla mu zjištěna rakovina žaludku a v září 1914 zemřel.

Do české literatury se zapsal jako autor naturalistických a symbolistních próz. Mezi jeho témata patřilo utrpení, bolest či motiv nezvratnosti osudu. Během života vydal 18 knih a různé povídky publikované časopisecky. Psal také básně, ty však nebyly nikdy vydány. Významnou část jeho díla tvoří povídky z venkovského prostředí, které slučoval do knižních souborů. Příběhy mají spíše volný děj a jsou v nich zachyceny strasti života odehrávajícího se na vesnici. Jeho romány mají taktéž malou dějovost a obsahují pasáže pochmurného a pesimistického líčení. Doboví kritici mu vyčítali „odpuzující děje“ či označili jeho dílo za „zděšenou zprávu o povaze života“.

• Dojmy z přírody a společnosti, 1894
• Co Život Opomíjí, 1895
• Zátiší, 1898
• Kuře melancholik, 1889
• Ukolébavka
• V zášeří krbu, 1899
• Temno, 1902
• Peklo, 1905
• Od nás, 1907
• Povídka z výčepu, 1908
• Lípa, 1908
• Předtuchy, 1909
• Z chmurných obzorů, 1910
• Z Prahy, 1910
• Maloměstská idylla, 1910
• Zátoka smrti, 1910
• Vraždění, 1910
• Cvrček mého krbu, 2017