Autor v tomto díle popisuje Ich – formou zážitky mladého (18letého) Pavla Bräumera, který bojoval se svými přáteli Františkem Kemmerichem, Haie Westhusem, Tjadenem, Detringem, Albertem Kroppem, Stanislavem Katczinskym, a dalšími bývalými spolužáky na západní frontě v 1.světové válce. Autor dopodrobna popisuje hrůzy války, popisuje, jak ranění umírali, jak při útoku lidé padali, a oni přes ně museli běhat, a podobně. Autor v díle popisuje, jak se z nich museli stát doslova roboti, aby přežili. První z jeho přátel zemřel František Kemmerich, který dostal ránu do nohy, a museli mu jí amputovat. Několik dní po amputaci zemřel. Odtud se dostali do odpočinkového tábora, kde se Pavel dozvěděl, že dostane na měsíc dovolenou. Doma se dozvěděl, že jeho matka má pravděpodobně rakovinu. Většinu dovolené strávil přemýšlením o válce a o tom, zda bude po válce schopen se zapojit do běžného života. Ke konci dovolené zajde za Kemmerichovou matkou, a odpřísáhne jí, že František zemřel rychle, a že netrpěl. Po skončení dovolené byl Pavel ještě asi týden ve výcvikovém táboře, kde se setkal s jedním svým přítelem, který tam cvičil tzv. ”domobrance”, mezi kterými byl i jejich bývalý třídní profesor a školník. Ve výcvikovém táboře se Pavel setká s Ruskými zajatci, kteří v zajateckém táboře umírají hlady. Když se Pavel vrátí na frontu, cítí se úplně jinak. Má o sebe větší strach než dříve, a vůbec si nemůže zvyknout na vojenský režim. Nakonec se dobrovolně přihlásí na průzkum. Má strach, dělá začátečnické chyby, a nakonec straní po tmě směr. Je dezorientován, a musí se schovat, do kráteru od granátu. Přes den se rozpoutá šílená střelba, a on tam musí počkat do noci. Do kráteru však skočí jeden Francouz, a Pavel ho bez váhání zabije. Pak si uvědomí, že on je taky jenom člověk, a kdyby nemusel, taky by do války nešel. Začne ho léčit, a snaží se ho zachránit. Francouz však zemře, a Pavel celé odpoledne přemýšlí o tom, kdo to byl, a že mohl klidně ještě spoustu let žít. Večer se proplíží zpět na frontu. Celý zbytek večera stále přemýšlí o onom Francouzovi. Druhý den dostává Pavel se zbytkem roty příkaz jít hlídat sklad potravin. Ve skladě se mají dobře. Jídlo mohou sníst klidně všechno, protože tyto pozice opouštějí, a pro jídlo se stejně nikdo vracet nebude. Při odjezdu ze skladu na ně Francouzi zaútočí granáty, a Pavel s Albertem utečou. Oba mají poraněnou nohu, Albert víc. u cesty je naloží auto s raněnými, a jedou do polní nemocnice. Tam je ošetří, vyjmou jim z nohou střepiny, a dají nohy do sádry. Za několik dní jsou transportováni na nádraží, a odtamtud pokračují vlakem červeného kříže do Německa. cestou se Albertovi přitíží, a sestřičky mu oznámí, že ho v příští stanici vyloží. Pavel nechce zůstat sám, tak nasimuluje horečku, a ve stanici je vyloží oba. Dostanou se do klášterní nemocnice, kde se setkávají znovu s hrůzami války – vidí muže bez nohou, bez rukou, s prostřeleným břichem, slepé, s roztrhaným obličejem, muže zasažené bojovým plynem, kteří se v jednou kuse dusili nedostatkem kyslíku, a spoustu jiných. Albertova situace se den ode dne horší, až mu nakonec nohu musí amputovat. Albert sice tvrdí, že jakmile to bude možné, zabije se, ale nakonec se začne pomalu přizpůsobovat. Pavlovi sundají po nějakém čase sádru, a když jí rozchodí, jde zpět do boje. V prví bitvě po návratu zemře Müler na přímý průstřel břicha světlicí. Protože se šířily zvěsti, že válka má skončit, začínal Pavel nanovo přemýšlet, zda bude schopen zapojit se zpět do normálního života. V jedné bitvě poraní střepina do nohy Katczu, a on utíká s ním na zádech do polní nemocnice. Cestou však dostane Katcza do hlavy střepinou z granátu, a do nemocnice už ho donese mrtvého. Pavla dále trápí myšlenky o hrůzách války, vzpomíná si, jak viděl muže bez dolní čelisti, který ani nemohl křičet o pomoc, muže který se snažil po pahýlech dobelhat do díry po granátu, jak jeden nováček brzy sundal plynovou masku, a v nemocnici doslova vyzvracel plíce, a spoustu jiných otřesných zážitků. Z těchto myšlenek ho nakonec vyvedla “spásná” smrt. Zemřel v říjnu 1918.
— 1 —
Válečný román - Tragický osud Pavla Bäumera, vypravěče i hrdiny románu Na západní frontě klid, se stává na pozadí nesmyslné války a imperialistických bojů varovným mementem.
Bibliografické údaje
Vydalo nakladatelství Naše vojsko v Praze roku 1967 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Im Westen nichts Neues přeložil František Gel, doslov a poznámku o autorovi napsal František Červinka. Počet stran: 173.
Místo a doba děje
Německo-rodiště a fronta ve Francii, rok 1914-1918 (1. světová válka)
Jazyk a styl
- styl blízký publicistickému až reportáži (popisuje hodné detailů)
- hrdinové se dostávají do mezních situací, kde prokazují svoje charaktery (povahy, vlastnosti), jelikož ve válce neustále hrozí smrt, zabití, úzkost, panika...
- napsáno ich-formou (v závěru o Pavlově smrti er-formou)
- spisovný jazyk, časté slangové-vojenské výrazy, vulgarismy a lidové výrazy
Úvod knihy
"Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům."
Význam:
Že i muži, kteří neumřeli nebo neutrpěli nějaká fyzická zranění, jsou poznamenání psychicky na celý život.
Hlavní myšlenka
Jedná se o pravdivou ukázku z války, poukazuje na nesmyslnost války, kde umírají nevinní lidé, kteří vlastně ani neví, proč se zabíjejí. Byla to ztracená generace, protože ztratili své mládí, iluze, naděje, plány, ale i životní cíle. Znali pouze válku a zabíjení.
Charakteristika postav
Pavel Bäumer - vypravěč; středoškolský student, který pocházel z chudé rodiny
Albert Kropp - spolužák Pavla; nejlépe mu to myslelo, a proto byl svobodníkem (měl nejnižší hodnost)
Müller - přezdívaný "číslo pět"; vláčel s sebou učebnice a snil o válečné maturitě (v bubnové palbě šprtal fyzikální poučky)
Leer - spolužák Pavla, který nosil plnovous a liboval si v děvčatech z důstojnických pufů
František Kemmerich - spolužák Pavla; umírá jako první v nemocnici
(Všem těmto chlapcům bylo 19 let a šli hned z gymnázia do války.)
Tjaden - hubený zámečník; největší žrout roty (také 19letý)
Haie Westhus - kopáč rašeliny (19letý)
Deterding - sedlák, který myslel jen na svou usedlost a na svou ženu
Stanislav Katczinsky - čtyřicátník, hlava skupiny; byl mazaný s modrýma očima, svislými rameny a s úžasným čichem pro průšvihy, pro dobré jídlo a krásné ulejvárny
Himmelstoss - desátník, v civilu listonoš; po celou dobu výcviku se snaží jakkoliv šikanovat vojáky, přitom je sám největší zbabělec a hlupák
Vývoj postav
Když Pavlovi přátelé postupně umírají...
Himmelstoss - nejdříve ve výcviku brutálně vojáky šikanuje (např. Tjaden byl enuretik - v noci se pomočoval - Himmelstoss se domníval, že to není nemoc, ale pouze lenost; vzal tedy jiného enuretika a nechal je na střídačku spát nad sebou...); když se pak ale dostává sám do války a zjišťuje, že šikana tam už na vojáky neplatí, nejdříve se vzteká a stěžuje si; poté co musí jít bojovat na frontu, kde zjistí, jaké to je bojovat o vlastní přežití, nezvládne to a vyvádí; Pavel se ho snaží uklidnit; změní ho nakonec hrůzná zkušenost s válkou; není tak povýšený ani si nestěžuje; zjistil, jaké jsou pravé hodnoty života...
Pavel Bäumer - ze začátku jsou na popud kantora na základě vlastenectví přemluveni, aby se dali dobrovolně do války; Pavel začíná chápat, jaký je život ve válce, kde neustále žijí v obavách o svůj život; jejich životy jsou tzv. "náhody" (nikdy nevědí, co se stane); Pavel se mění v průběhu války, kdy postupně umírají jeho přátelé; mladý člověk plný snů a ideálů se tak mění v člověka, který je vykořeněn ze svého života a je neschopen se do něj vrátit zpět; postupně ztrácí iluze a z jeho života se vytrácí všechna naivita; stávají se z nich bezcitní lidé bez emocí, avšak jediné, co je drží, je jejich přátelství na život a na smrt; největší změnu a proměnu pociťuje Pavel, když odjede domů (dostane dovolenou na šest neděl) a zjišťuje, že se nedokáže začlenit zpět do společnosti; nemá si s nikým co říct, nikdo ho nechápe; všichni mluví o válce, že vědí, co to je, ale popravdě nevědí nic; dříve měl rád knihy, ale ani ty ho už nezajímají; nevěděl, kde je jeho místo v životě; dobře už se paradoxně cítil pouze na frontě a hlavně se svými přáteli (cítil se i provinile, že měl dovolenou)
Albert Kropp - poté co přijde o nohu, ztrácí smysl svého života; kdyby nebyl s ostatním muži na pokoji (i s Pavlem), zabil by se; Pavel v knize popisuje, jak se na něj Albert dívá, když se procházel po pokoji, nemluvil s nimi, nechtěl hrát karty apod.
Obsah
Pavel a jeho spolužáci ze střední školy šli "dobrovolně" na vojnu. Hlavně ale na popud jejich učitele Kantorka, který je vybízel k vlastenectví, ale sám přitom o válce a jejich hrůzách neměl ponětí (kdyby ho ale chlapci neuposlechli, byla by to pro ně velká ostuda). Všechny jejich iluze se rozplývají během desetitýdenního výcviku plného šikanování. Jejich velitel Himmelstoss jim dokazuje všemi možnými prostředky svou nadřazenost a povýšenost (i když v civilním životě je pouze listonoš), ale chlapci mu před odjezdem na frontu všechno vrátí, zmlátí ho a na frontě sám Himmelstoss pozná, co je to bojovat o život. František Kemmerich umírá jako první ve strašlivých bolestech, když mu amputují nohu. Do poslední chvíle je s ním Pavel a utěšuje ho, že se uzdraví a pojede domů. Pavel se po jeho smrti cítí provinile. Slíbil totiž před odjezdem jeho ustarané matce, že se o Františka postará. Na francouzské frontě v opravdové válce jsou chlapci nuceni zabíjet nevinné lidi a všichni postupně ztrácejí iluze. Ve volbě přežití nemají na výběr, musí zabíjet, jinak by zemřeli sami. Ve válce zjistí pravé hodnoty života a přežití. Jejich životy jsou v podstatě jedna velká náhoda (nikdy nevědí, co se stane). Pavel nakonec dostane dovolenou na šest neděl. Když se vrací domů, jeho maminka má rakovinu. Zjišťuje, že "obyčejný" život se jaksi ztratil. Lidé kolem něj mluvili o válce, jako by v ní sami byli, přitom si ani neuměli představit, co vlastně válka představuje. Pavel si s nimi neměl co říct. Tvrdil jim, že válka vlastně není tak hrozná. Věděl, že ho nemůžou pochopit, protože to sami nezažili. Pavlův otec chce slyšet od Pavla nějaké hrdinské skutky a činy, ale Pavel se s ním odmítá bavit, ví, že by to nemělo cenu. Pavlova rodina měla sama málo jídla, ale i přesto dávali Pavlovi jídlo. Pavel už nebyl schopen zařadit se zpět do normální života. Ještě před odjezdem navštěvuje matku zemřelého Františka (nedokázal jí napsat dopis) a oznámil jí, že František zemřel. Hysterická matka ho nutí přísahat, že zemřel rychle a bez bolestí. Pavel přísahá, i když lže. Ví totiž, že nemá cenu jí říkat, že se František trápil, nikomu by tím nepomohl. Nakonec, když se Pavel vrátil na frontu, tak byl rád. Paradoxem bylo, že jediné místo, kde se cítil dobře, byla fronta, ale hlavně se cítil dobře mezi svými kamarády. Poté je povolán do výcvikového tábora, aby hlídal zatčené Rusy, kteří jsou drženi v hrozných podmínkách o hladu. Pavel nad nimi pociťuje lítost, někdy jim pomáhá (nosí jim jídlo, cigarety apod.). Když Pavel vidí své kamarády, cítí se provinile, že on měl volno a oni museli bojovat o svůj život. Tak se přihlásil jako dobrovolník pro průzkum terénu. A právě při této situaci Pavel zabil svoji první oběť zblízka, když se schovával v jednom z úkrytů. Ubodal Francouze k smrti. Ten ještě pár hodin chrlil krev a i přes Pavlovu snahu (čím déle s ním byl v zákrytu, tím více mu ho bylo líto) ho zachránit, nakonec zemřel. Pavel v náhlém záchvatu lítosti vytáhl jeho doklady a zjistil, jak se jmenuje. Zabil někoho, kdo měl rodinu. Sliboval v duchu sám sobě, že jestli se ze zákrytu dostane živý, napíše jeho manželce a dokonce jí bude pravidelně posílat peníze. Nakonec palba ustala natolik, aby se mohl vyplížit z úkrytu. Pavlovi kamarádi už ho hledali. Hned jak se ale Pavel z úkrytu dostal, na zabitého Francouze ihned zapomněl. Síla přežití byla větší než lítost nad mrtvým Francouzem. Poté jsou odveleni hlídat vesnici, kde si žijí jako "králové", mají dostatek jídla a potřebný komfort. Při útoku na vesnici jsou Pavel a Kropp zraněni při útěku a při rekonvalescenci pobývají v katolické nemocnici. Kroppovi nakonec museli amputovat nohu, chce se zabít. Ale nakonec to neudělá. I díky Pavlovi a ostatním mužům na pokoji. Pavel se nakonec uzdraví a vrací se na frontu. Zjišťuje, že Leer a Müller jsou mrtví a Deterding se pokusil o útěk, ale dopadli ho (moc myslel na svoji ženu a svou usedlost, nevydržel to a dezertoval). Pavlův nejlepší přítel Katcza je zraněn. A i přes snahu Pavla ho zachránit (nesl ho až do záchytné stanice k ošetřovatelům, ale cestou ho trefil střep do zátylku) zemřel. Pavlovi tedy postupně zemřeli všichni kamarádi. Na konci války umírá i Pavel v den, který byl tak tichý, že vrchní velitelství napsalo do zprávy: Na západní frontě klid.
Název knihy
Pavel Bäumer padl v říjnu 1918, kdy byl na celém bojišti takový klid, že zpráva vrchního velitelství se omezila na větu: "Na západní frontě klid."
Válka
Co ztratili díky válce?
Ztratili schopnost začlenit se zpátky do života, do společnosti. Ztratili svoje místo v životě, nemají se kam vrátit, byli i dost citově otupění (v tom smyslu, že chladnokrevně museli zabíjet) a někteří ztratili ve válce i svůj vlastní život.
Co získali díky válce?
Navázali velmi pevná přátelství, věděli, jaká nesmyslnost válka je a dokázali pochopit ty správné hodnoty života.
Jazykové prostředky
Přirovnání: "Hony na jednotlivce jako na zajíce."; "Hubený jak chmelná tyč."; "S tváří jak z hlíny."
Epiteton: "Šedivá roztékající se země."; "Cvičné hubování."
Personifikace: "Neduživý lesk nás přijímá."; "Vedro nehnutě spočívá na prostranství."
Metafora: "To je tím, že člověk sám o sobě je především bestie, a teprve navrchu, jako u chleba se sádlem, je přimáznutá trocha slušnosti."
Rčení: "Cítím to v kostech."
Říkanky: "Fazoličky papá ráda, pak je z toho kanonáda."
Vulgarismy: "Nerozbil držku, nasrat na to!"
Lidové výrazy: "setsakra"; "krucifix"
Zvolání: "O vy instruktážní hodiny..."
Změny v pravopise: "jako křídlová kresba s tabule"
Hodně pomlček a výpustek (elips) v textu: buď chce autor něco zdůraznit, vložit nebo jako výčet
Slangové výrazy: "lávor" (ešus); "solilo" (bombardovalo); "pecen komisárku" (pecen chleba); "ulejvárny"; "menáž" (příděl); "fasovat"; "jídlonoši"; "vydal na hlavu" (na sebe); "latrína" (záchod); "kasárny" (budovy pro vojáky); "rekrut" (ten, co nově narukoval do války - nováček, elév); "brajgl" (bordel); "Tomíci" (označení pro Angličany); "dril"; "starý fronťák"; "parádemarže"; "bago" (sousto žvýkacího tabáku); "uhnat pruh"; "karbol" (dezinfekční prostředek); "saturejka" (koření); "cerkulát" (uzenina); "dišputace" (diskuze více účastníků, řešení problémů); "palposty" (díry pro rakety, auta...); "Flandry" (historické území v dnešní Belgii); "ubikace" (ubytování, pokoje vojáků); "dělová horečka" (když si strachy nadělal do kalhot)
Hodnosti: "kaprál" - jedna z poddůstojnických hodností; "kmán"; "poddůstojník"; "poručík"; "hejtman"
— 2 —
Slavný román o 1. světové válce, který přinesl Remarqueovi nesmrtelnou slávu.
Hlavním hrdinou je zde mladý německý student Pavel (Paul), kterého ještě před dokončením střední školy společně s dalšími spolužáky ze třídy přemluví profesor na němčinu, Kantorek, aby narukovali do války.
Už jen to, že Remarqueovo pravé jméno zní Paul (Erich Paul Remark), vám napovídá, že tento román je z velké části autobiografický. Autor si prošel oběma světovými válkami, takže si dokázal zcela vyhranit názor na tyto doslovné vraždy nevinných lidí.
Díky tomu jsou podrobné popisy útoků na německé i francouzské zákopy více věrohodné. Protože vy tak víte, že všechny ty zrůdnosti, které se dějí v románu Na západní frontě klid, nejsou vymyšlené a fantasmagorické, takže i člověk, který má utrženou hlavu, ale jeho tělo stále zděšeně běhá po frontě, není jen pouhý výmysl příliš velké fantazie jednoho autora.
Román velice zdařile kritizuje absurditu války hlavně díky tomu, že sami hrdinové se snažili proti šikaně velitele čety Himmelstosse obrnit a nebáli se ho zastavit i zcela nekonvenčním způsobem - jednoduše ho sami zmlátili.
Pavel Bäumer, František Kemmerich, Haie Westhus, Albert Kropp, Tjaden, Detering, Leer a mnoho dalších studentů z jednoho gymnázia prochází tvrdým výcvikem do války, kterému velí právě již zmíněný Himmelstoss.
Jakmile si projdou všemi tvrdými zkouškami a šikanami ze strany velitelů, přichází do rukou Stanislava Katczinského, který je coby ostřílený čtyřicetiletý voják má na starosti. A společně s ním odchází do centra opravdové války. A tam si naši hrdinové prochází neskutečnými zážitky, které si ani nedokážeme představit.
Najednou si umí vážit maličkostí. Dobré jídlo, pohodlné místo na spaní, hygiena, to vše je pro ně najednou luxus, jenž si mohou dovolit jen ve velice dobrých časech války. Nejvíce si však váží toho, když mají klid od násilí a mohou si několik dní odpočinout od zákopů, bombardování a strachu nejen o vlastní život, ale i životy kamarádů. A za úplně největší luxus považují chvíle, kdy mohou své cesty zkřížit s jemným ženským pohlavím, které je v jejich jednotce opravdu nedostatkovým zbožím.
Pavel si projde za ty čtyři roky války neskutečnými zážitky, které by ani zdaleka neprožil, kdyby byl doma v Německu. Jenže žádná z těchto zkušeností ho v životě nikdy neposílí. K čemu je muži to, že se umí rvát, zabíjet, zacházet se zbraní a dobře ošetřovat nejhrůznější smrtelná zranění, když zapomene, jak se má chovat ke svým nejbližším a nikdy se nenaučí, jak se správně dotýkat ženy, a své vzdělání, po kterém by toužil z všeho nejvíc, je pro něj teď naprosto zbytečné? Naučili ho snad ve škole, jak se vyrovnat se smrtí nejlepšího kamaráda? Jak ukonejšit přítele, když v zákopu přijde o nohu? Jak se vyrovnat s tím, když nějakému francouzskému vojákovi zpřetrhá život? Ne. Vojáci z první světové války byli naprosto nepraktičtí pro další život. Byli vykořenění, a i kdyby měli šanci vrátit se do původního života, nemohli by se zařadit do společnosti. Ke každému by cítili ostražitost a nenávist, každé ráno se probouzeli s vědomím, že budou další den čelit bolesti a smrti...
Vojáci z války mají svůj život navždy zničen, a tak je někdy možná i lepší, když padnou v boji jako hrdinové.
Takhle nějak to pochopil i Pavel, protože když roku 1918 padl, na jeho obličeji se zračil úsměv. Jako kdyby byl šťastný, že už to konečně skončilo...
— 3 —
Román, jenž přinesl Remarqueovi světový úspěch a slávu, má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků autorovy generace, která "byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům."
Obsah
Děj začíná návratem 2. roty z fronty, kde byla půlka mužů zmasakrována. Zde se poprvé setkáváme s hrdiny románu - Pavel Bäumerem (vypravěčem), Albertem Kroppem, Tjadenem a Stanislavem Katczinským. Na frontě byl zraněn jejich kamarád František Kemmerich, a tak se ho vydávají navštívit. Kemmerich má amputovanou nohu a jeho stav je vážný. Když všichni odejdou, Pavel Bäumer u něj ještě chvíli zůstane a společně vzpomínají na školní léta. Kemmerich další den umírá a 2. rota musí brzy opět na frontu.
Na frontě se dostanou pod dlouhotrvající bubnovou palbou, při které umírá mnoho vojáků.
Po návratu z fronty dostal Pavel 14denní dovolenou. Vyrazil domů, kde najde svoji matku velmi nemocnou. Také musel oznámit Kemmerichově matce, že její syn zemřel.
Dovolená mu utekla velmi rychle. Ještě před odjezdem se však stavil v kasárnách, kde našel svého spolužáka Mittelstaedta, jenž mu oznámil zajímavou novinu. Jejich přísný učitel Kantorek byl povolán na vojnu jako domobranec a Mittelstaedt je jeho nadřízený. Jelikož Kantorek nechal Mittelstaedta propadnout, dává Kantorkovi pořádně zabrat.
Po dovolené vyráží do výcvikového tábora. Když tam přijede, vzpomíná, jak je tam přísný Himmelstoss vychoval k válce šikanou a tvrdým chováním. V táboře najde spoustu zajatců z Ruska. Pavel u nich má docela často službu a sleduje jejich těžký život. Večer prodávají všechno, co mají, za chleba. Ale většinou už vše prodali a teď se jen tisknout k plotu a sledují vzdálenou krajinu. Pavel se nad nimi slituje, rozpůlí své cigarety a dá je Rusům.
Ještě před odjezdem na frontu ho navštíví otec a jeho sestra. Pavel se dozvídá, že má jeho matka rakovinu a teď leží v nemocnici. Pavlův otec přiznává, že nemají peníze na operaci a že bude muset dělat přesčasy. Aby ho Pavel rozveselil, říká mu historky a vojenské vtipy. Pak doprovodí otce a sestru na nádraží a sám odjíždí na frontu.
Na frontě se opět potkává se svými přáteli a dělí se o jídlo, které mu otec přivezl. Pavel a jeho přátelé byli zvoleni za průzkumnou jednotku a měli prozkoumat terén. Nepřátelé ale zaútočili a Pavel pak zůstal v prohlubni od granátu v nepřátelském poli. Během bitvy, jež kolem něj zuřila, do prohlubně skočil nepřátelský voják. Pavel ho ubodal v rychlé panice, ale nepřítel hned nezemřel. Pavel pak litoval svého činu a chtěl zraněného zachránit, jenže se mu to již nepodařilo. Zraněný dlouho chroptěl a Pavel trpěl. Konečně palba přestala a Pavel se dostal zpět na jejich území, kde našel své kamarády.
Poté byli Pavel s dalšími osmi muži přeřazeni na hlídání vesnice, kde musí dívat pozor na proviantní sklad. Mezi těmi osmi lidmi byli samozřejmě všichni Pavlovi přátelé. Měli se tu velmi dobře, v jednou chlívku našli dvě selata, která šla ihned na rožeň. Kluci si připravovali velkou hostinu. Nevadilo jim, ani když je nepřátelské balóny začaly bombardovat. Začali si přivykat na přepych, který zažívali, ale brzy opět dostali příkaz k odjezdu.
Za několik dní evakuují nějakou vesnici. Během této akce postřelí Kroppa i Pavla. Ti odjíždí do nemocnice. Kropp je na tom však hůř, a tak mu amputují nohu. Pavel je brzy v pořádku a má jet zpět na frontu. Loučení s Kroppem je těžké.
Pavel se vrací na frontu. Leer a Müller jsou mrtví. Je léto 1918. Mluví se o míru, ale stále nepřichází. Jednoho dne dostal Katcza kulku do holeně. Pavel ho nesl k saniťákům a cestou jej utěšoval. Když tam dorazil, řekli mu, že je mrtvý. Nevěřil tomu, ale pak objevil dírku v jeho hlavě. Po cestě ho musel zasáhnout střípek granátu.
Kniha končí smrtí Pavla.
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid.
— 4 —
Slavná kniha německého autora je jedním z nejlepších děl o hrůzách 1. světové války ve světové literatuře.
Autor nezamýšlel napsat ani své osobní vyznání, ani obžalobu některé z válčících stran. Je to svědectví o generaci, jež byla touto válkou narušena a zničena, ať už fyzicky či morálně. Svědčí o kamarádství prostých vojáků, o touze po životě u těch, kteří museli zemřít, o výčitkách svědomí a duševní trýzni u těch, kteří válečné šílenství přežili.
Děj
Hlavním hrdinou příběhu je bývalý gymnazista Pavel Bäumer. Děj se odehrává za 1. světové války a příběh je vyprávěn v ich-formě.
Děj začíná v kasárnách, kam byli vojáci posláni z fronty, aby si odpočinuli, mezitímco je vystřídala jiná rota. Avšak jednoho dne jim vrchní velitel dal rozkaz vrátit se.
Vojáci si ve válce uvědomili, jak je těžká, zákeřná a nebezpečná. Několik vojáků bylo zraněno a několik z nich umřelo. Ztratili přátele, s nimiž prožili hodně krásných chvil.
Po určité době se vracejí zpět do kasáren - střídá je jiná četa a začínají opět s výcvikem. Zanedlouho přichází opět rozkaz jít zpátky do boje. Prožívají znovu několik dlouhých týdnů bez pořádné stravy a bez hygienického zázemí. Museli lovit různá zvířata, krást je lidem ze dvorků - zkrátka se o sebe museli postarat ve všech směrech sami. Opět přicházejí o vojáky, někteří umírají hned, někteří až za několik dlouhých hodin v bolestech a utrpení. Zraněn je i Pavel Bäumer. Je poslán domů, čerpá dovolenou.
Když dorazí domů, nahrnou se mu do očí slzy dojetím, že zase vidí svou matku i sestru. Když mu volno skončí, musí zpátky. Je vybaven jídlem, které jeho rodina hromadila jen pro něho.
Následně umírá Pavlův nejlepší přítel z války, Katcza. Je postřelen a nemůže chodit. Pavel ho bere na záda a utíká s ním na ošetřovnu. Bohužel doběhne pozdě a zdravotník nemůže u Katczinského konstatovat nic jiného než smrt. Pavel nakonec umírá v říjnu roku 1918, v den, kdy byl podle hlášení "na západní frontě klid".
Hlavní postavy
Pavel Bäumer - hlavní postava, voják
Katcza (Stanislav Katczinsky) - Pavlův nejlepší přítel, voják
Tjaden, Kropp, Müller, Leer, Haie - Pavlovi spolužáci
Himmelstoss - velitel
Kantorek - jejich třídní profesor
— 5 —
