Cvrček mého krbu

Ediční poznámka

Výchozím textem přítomného čtenářského vydání románu Josefa K. Šlejhara Cvrček mého krbu je dvoudílný časopisecký otisk v časopise Květy v letech 1912 a 1913:

Šlejhar Josef K. (1912): Cvrček mého krbu. Román. Ze života a osudů přítele, in: Květy. Časopis věnovaný poučné zábavě i záležitostem národním, roč. 34, č. 1, s. [43]–68; č. 2, s. [200]–224; č. 3, s. [261]–273; č. 4, s. [436]–455; č. 5, s. [606]–617; č. 6, s. [688]–708; č. 7, s. [78]–93; č. 8, s. [129]–146; č. 9, s. [332]–352; č. 10, s. [389]–407; č. 11, s. [577]–598; č. 12, s. [742]–747 – Vladimír Čech, Praha.

Šlejhar Josef K. (1913): Rozvrat. Román. Ze života a osudů přítelových, in: Květy. Časopis věnovaný poučné zábavě i záležitostem národním, roč. 35, č. 1, s. [108]–120; č. 2, s. [167]–180; č. 3, s. [337]–357; č. 4, s. [490]–509; č. 5, s. [586]–598; č. 6, s. [751]–764; č. 7, s. [69]–91; č. 8, s. [235]–256; č. 9, s. [351]–374; č. 10, s. [487]–512; č. 11, s. [611]–640; č. 12, s. [749]–787 – Vladimír Čech, Praha.

Za výchozí text pro naše čtenářské vydání jsme zvolili tato časopisecká vydání poslední ruky. Fragmentární autorský rukopis s incipitem „Byl jsem v nejútlejších svých dětských létech“, který pokrývá první díl románu a část dílu druhého (viz Doslov) a odlišující se od časopiseckého otisku jen nepatrně (na úrovni diakiritických znamének), se pro nás stal podnětem a oporou pro rozhodnutí vydat oba díly společně a opatřit je názvem prvního z nich. (Rukopis je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví: fond Josef Karel Šlejhar, rukopisy vlastní, próza, 392 ll). Dále k rukopisu nepřihlížíme.

Číslování kapitol původně samostatného románu Rozvrat (zde na s. 341 až 720) nahrazujeme číselnou řadou plynule navazující na předchozí sled kapitol, tj. 44 až 86. Pro naše vydání jsme text upravovali v těchto ohledech:

Zkratky a p. a na př. rozepisujeme: a podobně a například.

V psaní velkých/malých písmen zachováváme kolísání v kapitalizaci po dvojtečce a ve slově Bůh/bůh. Dále ponecháváme malé písmeno po vykřičníku či otazníku, např. Copak že tohle má u nás co dělat? pomyslil jsem si znepokojen. V ostatních případech kapitalizaci normalizujeme a sjednocujeme.

Hranici slov v písmu upravujeme podle současné normy. Dohromady píšeme spřežky jako kupodivu, naráz, poprvé, zanedlouho, odjakživa, najevo, naštěstí, doprostřed apod.

Zachováváme samohláskovou kvantitu jako shlédaje, hlédání, jítřivého, kravou, spat, infamní apod. Obdobně neupravujeme ani samohláskovou, ani souhláskovou kvalitu, např. okeán, touh, zadostučiněně, brňkne, Ančka; výjimku činíme u slov masivní, sát, sutiny, rozpjatý, zdrženlivostí, ruměný, ústraní, stavení, seníku (m. massivní, ssát, ssutiny, rozpiatý, zdrželivostí, ruměnný, ústranní, stavenní, senníku) atd.

Upravujeme psaní s/z, např. z/ze + genitiv m. s/se + genitiv, strnulý m. ztrnulý, zkonejšenou m. skonejšenou, zřítil m. sřítil, sžíravé m. zžíravé, zmačkáno m. smačkáno, ztuchlinou m. stuchlinou, stápěje m. ztápěje.

Psaní cizích slov a jmen normalizujme, píšeme lawn-tenisové m. lawn-tennisové, nejžoviálněji m. nejjovialněji, ekonomie m. oekonomie, patetický m. pathetický, virtuózně m. virtuosně, fyzickou m. fysickou, cigarety m. cigaretty, krokodýlka m. krokodilka apod.

Apostrofy ve slovech kam’s, mohl’s, že’s, co’s, se’s, podepsala’s, nezaplatila’s, stejně jako maj’, musej’, znaj’ atp. vypouštíme.

Interpunkci upravujeme podle současné normy. Čárkou/čárkami oddělujeme vokativy, vedlejší věty a přechodníkové konstrukce. Naopak čárku rušíme před spojkami a a nebo v jednoznačně slučovacím poměru, před spojkami jako a než, jestliže neuvozují vedlejší větu nebo vsuvku, a v případech jejího nadměrného užití (zvláště v kombinaci s pomlčkou: , – a , –).

Jako charakteristické zachováváme velmi časté užívání pomlček, uvozující a zakončující odstavce, oddělující repliky jednotlivých postav, včetně jejich kumulací.

Do tvaroslovné, lexikální a syntaktické podoby textu nezasahujeme a zachováváme tvary jako u jakéms pozastavení všeho, u hlásání všeho, u neskonalém soujemu všeho, u hlédání těch nebes a neskonalém jejich smíru; a jen tedy o onu povinnost bdělosti a převahy inteligence se mně jednalo při mé ženě atd.

Nadto jsme do vydávaných textů zasáhli v těchto případech:

s. 11    vlastně na mém neblahém stavu utkvívaje m. stanu

s. 17    že bylo potřebí i dvou „pečení“ týdně m. týdne

s. 18     Byla mně nezapomenutelná tato nedělní odpůldne m. odpůlne

s. 31    máš uš hlad… hungra… vata bisla… m. wata

s. 45    blahým dobrým zadostučiněním m. zadostiučiněním

s. 48    samý vzryv jen se ozýval m. ozývaly

s. 64    učil jsem se angličtině m. angličině

s. 76    všehoj všech bolestí… m. bolestí..

s. 82    jíž dnešní doba propadla pod nejvyšperkovanější a nejumravněnější etiketou kultury m. nejumravnější

s. 102    prokletí osudu samo… m. samo….

s. 103    jakých jen žádná láska nepotřebuje… m. nepotřebuje….

s. 119    a jich opomenutí bývá tak osudné m. jichž

s. 151    nabyl jsem posléz vítězného m. vítěznéno

s. 153    aby všechny ony temné překážky odstupovaly čím dále bezpečněji m. any

s. 157    spolykal jsem prudkou m. spolýkal

s. 160    dost přesvědčujícího políbení… m. políbení..

s. 161    nevystihlého a nepochopitelného vznítilo se ve mně při tomto mém prvním oslovení m. so
A zároveň jako by hned toto oslovení m. totě

s. 174    ohromivě ukládalo se v duši m. duši

s. 191    bijícím v účast čemus nesmírnému a mystickému m. nesmírmému objímající vůkol nebesy a zemi m. zemí

s. 214    v jakém snažíme se míti iluzi a ohlas jediného splynutí bytostí a podstat v týž úchvat a zdroj nekonečnosti… m. nekonečnosti….

s. 229    zaháral jsem tu sladce a roztouženě… m. roztouženě….

s. 230    vysnívaje v tajemných jejích podstatách své sny zemědělce a člověka… m. člověka….

s. 231    ještě vhodněji se zaokrouhlí… m. zaokrouhlí….

s. 258    jimiž volají a připovídají m. jímž

s. 272    když vše jako by bylo m. jako bylo

s. 277    vzpečujícím se tvrdošíjně sklouznouti dovni…