Joris Karl Huysmans

Joris-Karl Huysmans byl francouzský spisovatel, literární a výtvarný kritik vlámského původu. Narodil se roku 1848 v Paříži. Po skončení středoškolských studií začal pracovat na ministerstvu vnitra a ministerským úředníkem zůstal až do svých padesáti let.

Huysmansovy první romány (Marta, 1876; Sestry Vatardovy, 1879) odrážejí vliv Émila Zoly a naturalistické školy. V kultovním románu Naruby (1884) zachytil dekadentní vzpouru proti měšťáctví, zároveň však odhalil a s ironií zobrazil bezvýchodnost vyhrocených estétských postojů. Osobní krizi po vydání Naruby, která se odrazila i v jeho textech (Cestou, 1895; Tam nahoře, 1897; Katedrála, 1898), řešil konverzí ke katolicismu a pobýval v klášterech v Igny a v Ligugé.

Roku 1901 byl klášter přemístěn do Belgie a Huysmans se vrátil do Paříže. Zde byl jedním ze zakládajících členů Académie Goncourt. roku 1907 zemřel na rakovinu.

• Kořenka (Drageoir aux épices, 1874)
• Pařížské črty (Croquis Parisiens, 1880)
• Marta, 1919 (Marthe, 1876)
• Sestry Vatardovy (Les soeurs Vatard, 1879)
• S tornou na zádech (Sac au doc, 1880)
• Soužití (En Ménage, 1881)
• Po proudu (A vau l’eau, 1882)
• Naruby, 1979 (A rebours, 1884)
• Tam dole, 1997 (La-bas, 1891)
• Na cestě (En route 1895)
• Katedrála, 1912 (La Cathédrale, 1898)
• V klášteře (Oblat, 1903)
• Tři primitivové (Trois Primitifs, 1905)
• Čtvrť Notre Dame (Le Quartier Notre-Dame, 1905)
• Davy z Lurd (Les foules de Lourdes; 1906)
• Tři chrámy a tři primitivové (Trois Églises et trois Primitifs; 1908)