Geoffrey Chaucer

Anglický středověký básník Geoffrey Chaucer byl uznáván jako první literární osobnost v Anglii.

Geoffrey Chaucer se narodil se kolem roku 1340 v měšťanské rodině ipswichského obchodníka s vínem, ale zřejmě trávil větší část svého dětství v Londýně. Od mládí byl spojen s dvorskou službou, jako páže, voják, dvořan, diplomat, správce a úředník. Působil postupně ve službách Edvarda III., Richarda II. a Jindřicha IV. I přes tuto značnou zaměstnanost se ještě věnoval literární tvorbě, v oblasti literatury a filozofie byl na svou dobu velice vzdělaný. O Chaucerově soukromém životě toho víme opravdu málo, např. to, že byl ženatý.

Ve funci pážete královské rodiny se Chaucer zúčastnil invaze do Francie (roku 1359), kde byl zajat a vykoupen. Poté se stal váženým vládním úředníkem a byl často vysílán do ciziny jako diplomat na tajná jednání. Chaucer zcela využil nabídnuté příležitosti, naučil se francouzsky a italsky. Ve Francii a Itálii, kde se seznámil se soudobou italskou literaturou jako byli Dante, Petrarca a Boccaccio, což mělo zásadní vliv na jeho dílo. O něco později byl Chaucer jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu. Poté, co nakrátko upadl v nemilost v roce 1386, se stal v roce 1389 úředníkem zodpovědným za veškeré práce prováděné na palácích a ostatních královských nemovitostí. O dva roky později však Chaucer na toto místo rezignoval (byl podle měřítek 14. století starým mužem) a přijal méně náročné místo vedoucího správce královského majetku v Somersetu. Zůstal v přízni královské rodiny i po státním převratu v roce 1399, kdy se do čela dostal nový král Jindřich IV. Brzy nato (v roce 1400) však zemřel a byl pochován v místě, které je známé jako Poet’s Corner ve Westminsterském opatství.

Mnohé z Chaucerových prvních děl (Kniha o vévodkyni, Dům slávy, Ptačí sněm, Legenda o dobrých ženách nebo Troilus a Kressida) se zabývají běžnými středověkými tématy, jako jsou snění a dvorská láska, ačkoliv jemu se vždycky podařilo prosadit do nich ještě nějakou svoji postavu.

Canterburské povídky jsou Chaucerovým vrcholným dílem. Zatímco předtím čerpal z jiných spisovatelů, nyní vytvořil mistrovskou kompozici, která je zřejmě celá jeho dílem: skupina poutníků cestujících z Londýna do Canterbury na hrob sv. Thomase Becketa a zpět se dohodne, že si budou postupně vyprávět příběhy, aby jim čas lépe ubíhal. Tento rámec umožnil Chaucerovi popsat jednotlivé charaktery všech možných typů a tříd a vyprávět příběhy všeho druhu – hrdinství opěvující i zesměšňující, hodně neslušné i mravoučně svaté, přičemž pro každou povídku použil styl hodící se k vypravěči. Chaucerův humor je rozverně veselý a s chutí používaný. Bohužel však toto dílo zůstalo nedokončené. Je napsáno 23 povídek prokládaných prology k jednotlivým povídkám a jeden prolog na začátku o schůzce společníků a jejich stručném představení. Scházejí se v hospodě U Kabátce v Southwarku, kde se 29 poutníků dohodlo, že každý bude vyprávět 4 příběhy (2 na cestě tam, 2 na cestě zpět).