Canterburské povídky

Povídka kupcova

obsahuje v originále 1226 sdruženě rýmovaných veršů.

„O kvílení a bědování bych mohl mnoho vyprávět,“ řekl kupec. „Oženil jsem se na stará kolena přede dvěma měsíci, ale moje žena nemá nic společného s Griseldou; je hotová saň. Trpím tím natolik, že o svých vlastních zkušenostech ani mluvit nemohu, ale rád vám povím příběh, který osvětlí, oč jde.“

V Lombardii žil důstojný rytíř Január, který do šedesátky užíval světa jako mládenec, pak však z pokání či stařecké dětinskosti zatoužil po ženění. Přesvědčil sám sebe, jaké slasti manželství skýtá, a žádal své přátele, aby mu našli hezkou mladou ženu, kterou by mohl hníst jako vosk podle svého přání, která by se mu nestavěla na odpor a která by ukojila všechny jeho tužby.

Jeho bratr Placebo pochlebovačně schvaloval jeho záměr, zatímco rozvážný bratr Justinus jej varoval. Január však provedl svou a oženil se s mladou, krásnou a něžnou Májou, i když byla z prostého stavu.

Svatba se konala s velkou slávou, hudbou a tancem. Při hostině se nemohl Január dočkat, až se společnost zvedne od tabule a on bude se ženou sám. Konečně hosté odešli, všichni rozveseleni, s výjimkou Januárova panoše Damiána, jenž se do Máji na první pohled zamiloval.

Január se náležitě připravil, aby obstál před mladou ženou, které dokazoval všemožně svou vášeň. Bůh ví, co si myslila, laskání a brebentění směšně rozjařeného starce jí však pranic nelahodilo.

Ubohý Damián si zatím zoufal, netroufaje si vyznat Máje svou lásku. Napsal tedy o svém hoři žalostnou báseň, kterou v hedvábné tobolce nosil na srdci, a ulehl chorý samým toužením.

Jeho pán se po něm sháněl příštího dne u oběda, a když uslyšel, že je nemocen, poslal Máju, aby Damiánovi vyřídila jeho pozdrav. Při té příležitosti vtiskl zamilovaný panoš své lásce tobolku s básní, s tichou prosbou, aby jej neprozradila. Január pak po celé odpoledne až do nešpor laškoval s Májou podle svého přání, ona však nemohla zapomenout na láskou chorého Damiána.

Soucitně se rozhodla utěšit jej, i kdyby byl chudý jako kostelní myš, a při nejbližší příležitosti mu vpašovala dopis, v němž slíbila dát mu, po čem touží, jakmile se jen naskytne příležitost. Damián naráz ozdravěl a čile opět posluhoval u tabule.

Január, který si rád žil příjemně, zařídil si překrásnou …