Canterburské povídky

Vysvětlivky

Vysvětlivky jsou uspořádány jednak podle stránek textu po jednotlivých povídkách, jednak abecedně v rejstříku. Podle stránek jsou seřazeny poznámky vztahující se zejména k určitému místu textu překladu, v abecedním rejstříku jsou zachyceny jména a pojmy, které se častěji opakují, nebo ty, které nejsou nezbytně spojeny s formulací celého verše či veršové pasáže.^[21]

Prolog

Slunce na dráze Skopcem dorazilo k půlce – slunce prošlo polovinou své zdánlivé dráhy znamením Skopce, jímž prochází mezi březnem a dubnem. Viz v rejstříku Zvěrokruh. Chaucerova záliba v astronomii se projevila i jinak než četnými narážkami v jeho básnických dílech – r. 1391 složil pro svého synka celé pojednání o hvězdářském přístroji astrolabiu.

Za mučedníkem blahoslaveným – rozumí se svatý Tomáš z Becketu, r. 1170 z králova podnětu zavražděný arcibiskup z Canterbury, jehož hrob v tomto katedrálním městě patříval k nejoblíbenějším poutním místům. Byl totiž považován za zastánce lidu, protože se stavěl proti královské státní moci – arci ve jménu moci církevní.

Místní jména z rytířových výprav označují křižácká tažení, ke kterým došlo v době Chaucerova života. Tak Alexandrie v Egyptě bylo dobyto r. 1365 králem cyperským Petrem z Lusignanu, jenž dobyl, rovněž v boji proti mohamedánům, i Layí (L’Ayas) v dnešní Arménii a Satalie v Malé Asii. Ke křižáckým výpravám ve východním Středomoří se vztahují i zmínky o maloasijské Palatii. Boje proti západním oblastem islámského panství, které se rozšířilo přes severní Afriku až na území dnešního Španělska, označují jména Algesir (Algeciras), přístav v jižním Španělsku, Granada, město v stejnojmenném kraji jižního Španělska, Belmarie, kraj v severoafrickém Maroku, jehož název vznikl z pojmenování domorodého kmene Beni-Marin, či Tramissen (Tlemcen), maurské město rovněž v Maroku. Jiný směr křižáckých tažení, do Pobaltí, je naznačen v narážkách na výpravy řádu pruských křižáků proti Litevcům a východním slovanským sousedům, které si chtěli podrobit pod záminkou šíření křesťanské víry.

Artois (čti Artua) a Pikardie – kraje v severní Francii, s nimiž sousedí Flandry v dnešní Belgii. Dějiště „stoleté války“, v níž angličtí králové a baroni chtěli rozšířit své lenní panství na úkor Francouzů. Jako mladý panoš se zúčastnil těchto tažení i Chaucer.

Zbrojnoš – v originále „yeoman“. V Chaucerově době označoval tento pojem příslušníka dosti početné třídy lidí svobodných od feudálních poddanských povinností, avšak bez šlechtické hodnosti a většinou i bez půdy. Proto se „yeomani“ dávali najímat smluvně, za plat v penězích, jako nepoddanští sluhové, nejčastěji k službě ve zbrani.

Kryštof – obraz světce vytepaný na stříbrné broži, která byla nošena jako ozdoba a jako amulet.

Tak svatým Jiljím – sv. Jiljí (Eligius) žil v 7. století jako poustevník a mnich ve Francii. Odmítl králi Dagobertovi přísahat na ostatky svatých, aby nehřešil. Zaklínat se sv. Jiljím platilo za velmi mírné klení.

Stratford-at-Bow (čti Stretford et Bou) – místo dnes už splynulé s Londýnem, kde býval ženský klášter a učiliště. Francouzština, která byla od vpádu francouzských Normanů v 11. století řečí vládnoucích společenských tříd, se postupně stykem s lidovou řečí anglizovala, takže se posléze pramálo podobala řeči mluvené ve Francii.

A její kaplan, kněz to, do třetice – proti znění rukopisů, které mluví o jeptišce doprovázející abatyši jako o její „kaplance“ a o třech kněžích, přidržujeme se výkladu W. Hertzberga. Katolická církev nezná ženských kněžských hodností jako „kaplanka“ (i když někteří badatelé vykládají termín „chapeleyne“ jako „sekretářka“), nehledě ani k tomu, že výčet abatyšiných průvodců podle zřejmě porušených rukopisů odporuje Chaucerove udání počtu osob ve společnosti, jež podnikla pouť.

Mnich – v originále „monk“, znamená u Chaucera vždy příslušníka starších řádů, většinou bohatých, jejichž příslušníci si osvojili panské vystupování a často učené vzdělání. Proti mnichům staví autor „frátery“ („freres“, „friars“), příslušníky novějších žebravých a kazatelských řeholí.

Benedikt – zakladatel benediktýnského řádu, jenž žil v 5. a 6. století, dal svou řeholí podklad pro všechny starší římskokatolické mnišské řády.

Sv. Maur – odtud řád mauretánský – byl přímý žák sv. Benedikta; jeho řehole je totožná s benediktýnskou.

Ústřice – je ovšem v přímořské Anglii velmi běžnou potravou, proto se stává obrazným výrazem pro nicotnost, bezvýznamnost.

Uzel lásky – umně zavázaný uzel nákrčníku, dlouho oblíbený u Angličanů obojího pohlaví.

Čtyři řády – žebravých mnichů, tj. františkáni, dominikáni, karmelitáni a poustevnický řád augustiniánů. Pokud jde o frátera, viz heslo Mnich, vysvětlivky k Prologu.

Smírčí dny – dny, kdy zasedaly soudy ve venkovských krajích (hrabstvích). V Anglii král odňal soudní pravomoc už v 12. století feudálním baronům a svěřil ji pod svrchovaností královského soudního dvora jednotlivým váženým statkářům, „smírčím soudcům“. Viz též heslo Statkář svobodník, vysvětlivky k Prologu.

Middleburgh (čti Midlbör) a Orwell (čti Oruel) – město na holandském pobřeží a řeka v Anglii. Střežení pobřeží před piráty a loupežníky bylo hrazeno ze zvláštní dávky, kterou platili kupci.

Student – v originále „cleric“, klerik, to je student teologie nebo středověký učenec vůbec. Pro nezvyklost výrazu užívá náš překlad podle souvislosti jednou označení „student“, jindy „učenec“.

Jurista – označení originálu „Sergeant of the Law“ znamenalo v Chaucerově době hodnost udělovanou královským patentem, rovnající se doktorství práv. Z těchto právníků, kteří studovali svůj obor šestnáct let, byli vybíráni soudci nejvyšších královských soudních dvorů.

U katedrálních vrat – před chrámem sv. Pavla konali středověcí londýnští juristé své porady s klienty.

Nemusel dbáti, kdo mu zboží nabíd – jurista nakupoval i předměty zastavené, půjčené a kradené, neboť z moci svého postavení určoval cenu zboží, na něž si nikdo třetí nedělal nárok. Mohl tímto způsobem získat do vlastnictví i půdu.

Od let krále…