Báseň o hašiši

V. Mravní ponaučení

Ale následující den! Strašný den! Všechny orgány skleslé, unavené, nervy ochablé, lechtání k pláči, nemůžete se věnovat souvislé práci a to vše vám dává kruté ponaučení, že jste hráli zakázanou hru. Ohyzdná lidská přirozenost, zbavená svého včerejšího osvětlení, se podobá truchlivým troskám, které zbývají po slavnosti. Obzvlášť vůle je zasažena, nejdrahocennější schopnost ze všech. Říká se, že hašiš nepůsobí tělesné obtíže, aspoň ne vážné, a je to skoro tak. Lze ale tvrdit, že člověk, který je neschopen činnosti a hodí se jen ke snění, je opravdu zdráv, i kdyby všechny jeho údy byly v dobrém stavu? Vždyť známe dostatečně lidskou povahu, abychom věděli, že člověk, který si lžičkou zavařeniny může okamžitě opatřit všechny nebeské i pozemské statky, nikdy si ani jejich tisícinu nedobude prací. Dovedete si představit stát, kde by se všichni občané opájeli hašišem? Jací by to byli občané! Jací bojovníci! Jací zákonodárci! I na Východě, kde je požívání hašiše natolik rozšířeno, jsou vlády, které pochopily, že je ho nutné vyplenit. Skutečně je člověku pod trestem úpadku a duševní smrti zakázáno hýbat základními podmínkami svého bytí a rušit rovnováhu mezi svými schopnostmi a prostředím, kde je jim osudem dáno se pohybovat, prostě, mařit své určení a nahrazovat je osudem jiného druhu. Vzpomeňme si na Melmotha, na ten podivuhodný symbol. Jeho děsné utrpení je nepoměrné k úžasným schopnostem, které smlouvou se satanem okamžitě získal, a prostředím, kde je coby tvor boží odsouzen žít. A nikdo z těch, které se snaží svést, mu tuto strašlivou výsadu nechce za stejných podmínek odkoupit. Skutečně každý, kdo nepřijímá podmínky života, prodává svou duši. Lze lehce pochopit podobnost, která je mezi satanskými výtvory básníků a živými tvory, kteří se zaslíbili dráždidlům. člověk chce být Bohem a hle, mocí nekontrolovatelného mravního zákona brzy klesne hlouběji, než je jeho skutečná přirozenost. Stává se duší, která rozprodává v malém sama sebe.

Balzac se nepochybně domníval, že není pro člověka větší hanba a pronikavější utrpení, než když se zřekne svobodné vůle. Viděl jsem ho jednou ve společnosti, kde se mluvilo o zázračných účincích hašiše. Poslouchal a vyptával se se zábavnou pozorností a živostí. Lidé, kteří ho znali, uhádnou, že se asi o věc zajímal. Ale myšlenka, že by měl myslet proti své vůli, ho silně zarážela. Podali mu davamesk; prozkoumal ho, čichl k němu a vrátil ho, aniž by se ho dotknut. Jeho výrazná tvář nenápadně prozrazovala boj mezi zvědavostí téměř dětinskou a odporem k tomu, že by se zřekl svobodné vůle. Láska k důstojnosti zvítězila. Opravdu není snadné si představit, že by se teoretik vůle, duševní blíženec Louise Lamberta, uvolil ztratit třeba jen částečku této drahocenné substance.

Přestože éter a chloroform prokázal lidem podivuhodné služby, zdá se mi, že z hlediska spiritualistní filosofie se stejné mravní znamení hanby hodí na všechny moderní vynálezy, které směřují k zmenšení lidské svobody a nevyhnutel…