Báseň o hašiši

IV. Člověk bůh

Je na čase nechat všech těchto kejklů a blýskavých hříček, které se zrodily z dýmu dětinských mozků. Vždyť máme mluvit o vážnějších věcech: o tom, jak hašiš obměňuje lidské city, a zkrátka o morálce hašiše.

Doposud jsem psal jen krátkou monografii o hašišovém opojení; omezil jsem se na to, že jsem zdůraznil jeho hlavní rysy, zvláště ty smyslové. Ale pro spirituelního člověka je, tuším, důležitější poznat, jak droga působí na duševní stránku člověka, totiž jak zveličí, znetvoří a přemrští jeho obvyklé pocity a mravní vjemy, které pak v tom výjimečném ovzduší představují pravý div lomu paprsků.

Člověk, který se dlouho oddával opiu nebo hašiši, a který ač oslaben svým otrockým návykem, přece našel potřebnou silu, aby se ho zbavil, mi připadá jako uprchlý vězeň. Budí ve mně větší obdiv než člověk opatrný, který nikdy neklesl, protože se vždy pečlivě vyhýbal pokušení. Angličané o poživačích opia používají často vývary, které se zdají přehnané snad jen neviňátkům, která neznají hrůzy takového pádu: enchained, fettered, enslaved!⁽²⁾ Jsou to opravdu pouta, vedle nichž jsou všechna ostatní, pouta povinnosti pouta nezákonné lásky, jen hedvábným útkem a pavučinou! Strašlivé manželství člověka se sebou samým! "Stal jsem se otrokem opia; drželo mne ve svých poutech a všechny moje práce a plány se zabarvily podle mých snů," vypráví Ligeiin manžel. Ale na několika zázračných místech právě Edgar Poe, nevyrovnatelný básník, nevyvrácený filosof, kterého je nutné stále citovat, pokud je řeč o tajemných chorobách ducha, líčí chmurnou a přitažlivou skvělost opia! Milenec zářné Bereniky, metafyzik Egoeus, mluví o jiné poruše svých schopností, která jej nutí dávat abnormální, nestvůrně zveličený význam i nejprostším úkazům: "Neúnavně dlouhé hodiny přemítat, přičemž pozornost je uvrtána k některému dětinskému citátu na okraji nebo v textu knihy - pohroužen do sebe strávit největší část letního dne v pitvorném stínu, který se šikmo plouží po čalounu nebo podlaze - zapomenout na sebe po celou noc a hlídat rovný plamen lampy nebo řezavé uhlíky v krbu - snít celé dny o vůni kterési květiny - opakovat si jednotvárně nějaké obyčejné slovo, až následkem stálého opakování zvuk už nevyvolá vůbec žádné představy v duši -, takové byly některé z nejobyčejnějších a nejméně zhoubných poblouznění, která nepochybně nejsou zcela bezpříkladná, ale která jistě vzdorují všem výkladům a rozborům." A nervózní August Bedloe, který každé ráno před procházkou spolkne dávku opia, se přiznává, že hlavní dobrodiní, které z tohoto každodenního otravování se má, spočívá v tom, že se pak přehnaně zajímá o každou sebe všednější věc: "Zatím opium vydalo svůj obvyklý účinek, přiodělo totiž celý zevnější svět mocnou zajímavostí. Z chvění listu, z barvy stébla trávy, z tvaru jetele, z bzučení včely, z třpytu krůpěje rosy, ze vzdechu větru, z neurčitých vůní, které zavanuly z lesa, se rodil celý svět inspirací, velkolepý strakatý průvod neuspořádaných a kouskovitých myšlenek."

(P…