Mé srdce, tak jak je

(102) MATCE
[Paříž 8. března 1858]

Všechno je skončeno, všechno je zaplaceno.

Odjedu čtrnáctého, nejpozději patnáctého.

Jsem zpit hanbou, hněvem a ponížením. Za těch dvacet let bych však už měl být otupen. – Dnes ráno jsem tedy přijel zase do Neuilly. Ale když jsem si včera večer lehal, rozhodl jsem se, že mi Ancelle těch šestnáct let muk odpyká.

Z Neuilly jsem šel s úpisem k směnárníkovi. Nezapomenu do smrti, jakým hrozným tónem mi úředník řekl: Vy jste pan Charles Baudelaire? (Na úpisu stálo za mým jménem: soudní poradce Ancelle). Upozornili mě, že chci-li peníze zítra (devátého) odpoledne, musí to p. Ancelle podepsat dnes. A tak jsem musil zpátky do Neuilly, abych vyzvedl Ancella. Té námahy! Konečně jsme včas dojeli. Směnárník vyplatil zálohu a celé to bylo zaplaceno dnes. Obě stvrzenky jsou u p. Ancella.

Ze směnárny jsem ho doprovodil do kavárny Foy. Tam jsem potkal Michela Lévyho s jedním bývalým poslancem, naším přítelem. Potřeboval jsem s Michelem projednat jednu důležitou věc,…