Pohádky bratří Grimmů

Tři hadí lístky

Byl jednou jeden chudý muž a ten nedokázal už déle uživit svého jediného syna. I řekl mu syn, že více mu nebude na obtíž, že se vydá do světa zkusit štěstí a vydělat si na svůj chléb.

Tak dal otec synovi požehnání a se smutkem v srdci ho propustil.

Toho roku král vedl válku, a tak se Joachim nechal naverbovat a táhl s vojskem do války. A brzy přitáhl i nepřítel a začala zuřivá a nebezpečná bitva, odevšad jen pršely kulky a mrtví kamarádi padali k zemi. Když padnul i velitel a zbývající vojáci se dali na útěk, tu si Joachim dodal odvahy, vykročil vpřed a vykřikl na kamarády, že snad nedají své vlasti zahynout, a vrhl se do protiútoku a oni ho následovali, a tak nakonec nepřítele na hlavu porazili. O tomto statečném činu se doslechl i král a Joachima bohatě odměnil a učinil ho prvním ve své říši.

Král měl dceru, byla velmi krásná, ale také velmi zvláštní. Učinila takový slib, že si nevezme za muže jiného, než toho, kdo ji slíbí, že když ona zemře dříve než on, on se nechá živý pohřbít s ní.

„Musí mne milovat z celého srdce“, říkala: „takže život pro něj pak ztratí cenu.“

Sama chtěla udělat totéž, kdyby byl její muž zemřel první, ona vstoupí do hrobu s ním. Tento podivný závazek mnoho nápadníků odradil, ale Joachim byl její krásnou tak omámen, že na nic nedbal, nýbrž se nechal ohlásit u jejího otce. Král se ho tázal, jestli ví, co činí a on mu pravil, že jeho láska je tak velká, že toho nebezpečí on nedbá.

Král dal tedy svolení a ve vší nádheře se konala svatba.

Novomanželé žili v lásce, štěstí a spokojenosti pospolu, když tu se bylo událo, že mladá královna těžce onemocněla a žádný lékař jí nemohl pomoci a ona byla umřela. Teprve nyní se Joachim vyděsil svého slibu, že živý ulehne do jejího hrobu. Ale nebylo zbytí, král dal hlídat dveře jeho komnaty strážemi, a tak byl Joachim vydán svému osudu.

Přišel den, kdy byla mrtvá uložena do královské hrobky a i Joachim byl přiveden dovnitř, dveře za ním byly zavřeny a opatřeny těžkou závorou. Vedle rakve stál stůl a na něm čtyři louče, čtyři bochníčky chleba, a čtyři lahve vína. Jakmile tyto zásoby spotřebuje, je mu souzeno zahynout. Joachim tam seděl zahalen smutkem a bolestí, snědl každý den jeden kousek chleba, napil se jeden hlt vína a čekal na blížící se smrt.

Jednou, když tak upřeně hleděl před sebe, uviděl hada, jak se vyplazil z jednoho kouta hrobky a blíží se k mrtvé, a protože si byl pomyslil, že had ji chce kousnout, popadl svůj meč a rozťal ho na tři kusy.

Za malou chvíli Joachim spatřil, jak se blíží druhý had, a když uviděl svého druha rozsekaného na kousky, odplazil se pryč. Brzy se však vrátil a nesl v tlamě tři zelené lístky. Pak vzal tři hadí kusy, složil je, jak patřily k sobě a na každou tu ránu přiložil vždy jeden z těch lístečků.

V mžiku se ty hadí díly spojily a najednou se had pohnul a byl opět živý a rychle oba zmizeli. Ty kouzelné lístky zůstaly ležet na zemi a Joachim, když to byl viděl, si pomyslil, že když dokázaly znovu oživit hada, možná pomohou i člověku.

Vzal ty …