Pohádky bratří Grimmů

Špatní kamarádi

Jeden švec a krejčík šli společně na vandr do světa, slíbili si jeden při druhém věrně stát, spolu dobré i zlé snášeti a co by jeden měl, měl míti i ten druhý. Ale nenašli nikde práci, a protože se jim to potulování déle nezamlouvalo, dali se do služby k vojsku.

Byl zrovna dlouhý čas míru a nemuseli se bát žádné války, takže lodička jejich života by ke zkáze neměla dojíti. Krejčík Mates měl rychlejší nohy než švec Lešek a mnohokráte byl vpředu, navíc k tomu byl řádně výřečný a vedl mnohé řeči o své statečnosti, jak se umí dobře ohánět mečem a z každé šlamastyky se zatím vysekal.

Tak se stal Mates brzy svobodníkem, pak poddůstojníkem a nakonec samotným šikovatelem. Jak stále šplhal výš a výš, byl však pyšnější a pyšnější, až k posledku byla jeho pýcha bez hranic. A nejvíce tím chvástáním a naparováním trpěl právě jeho kamarád Lešek.

Nakonec se Leškovi vojenská služba tak zprotivila, že jednoho večera si svázal svůj ranec a upaloval, jako by mu za patami hořelo.

Kolem poledne přišel Lešek do jednoho lesa, a protože neznal cestu, brzy se ztratil. Když tak bloudil a netušil, kde se nachází, přišel k němu nějaký lovec, který se rovněž ztratil a ptal se ho na cestu.

„Nu, jsem na tom jako ty.“ odvětil švec.

„Dva by mohli pořídit více než jeden,“ namítnul lovec: „když se budeme držet pospolu, jistě najdeme z lesa cestu ven.“

Tak to učinili, ale byl už večer a přichvátala temná noc a lesu nebyl stále konec. Tak vylezl Lešek na jeden vysoký dub, rozhlédl se a uviděl v dálce malé světýlko. S nadějí kráčeli tím směrem a přišli k malé chaloupce, kde seděla stařenka, škrábala brambory a vařila polévku.

„Mohli bychom tu zůstat přes noc?“ zeptal se Lešek.

„Ne!“ odvětila stařenka: „Jděte, jak nejrychleji dovedete dál, neboť jste v loupežnickém doupěti, když vás tu ti zlosynové nachytají, přijdete o hlavy. V noci kolem půlnoci přichází k jídlu první kapitán se svými dvanácti kumpány a v poledne druhý kapitán se svými dvanácti lidmi.Ta první tlupa musí být již nablízku. Pátrají po králi, který se ztratil v lese, proto spěchejte, aby jste byli odtud pryč dříve, než vás tu dostihnou.“

„To nepůjde,“ řekl švec: „já nás z toho nějak dostanu, jen nám řekni, jak se ti dva náčelníci jmenují a jaká mají poznávací znamení a ty kamaráde, dělej všechno, co budu dělat já.“

Tak mu žena vše vypověděla, neboť ty loupežníky ze srdce nenáviděla a k té službě byla donucena. Brzy potom se venku zvednul povyk a lomození a do světnice se přihrnul první kapitán s dvanácti loupežníky.

Lešek šel směle k němu a pravil:

„Pozdravuje vás náš kapitán, máte nám říci, zda jste krále chytili, neboť my jsme jeho stopy docela ztratili.“

„Nám se nevedlo lépe.“ odvětil kapitán a díval se na ševce podezíravě: „Jsme mu ale na stopě, o chycení však ještě nemůže býti řeči. Sedněte si k nám ke stolu a pojezte s námi, potom dáme řeč a vám se lépe pomašíruje zpět k vašim.“

Tak si ti dva sedli ke stolu a lovec dával dobrý pozor, co švec činil a udělal to rovněž. Lešek položil lžíci a vidličku obráceně, neboť to bylo poznávací znamení druhé tlupy.

„Nyní vidím, že k té bandě opravdu patříte,“ řekl náčelník: „dosud jsem vám ještě nemohl věřit, neboť ten lovec nevyhlíží zrovna jako opravdový lupič.“

Nyní se dali konečně do řeči, vyprávěli o svých skutcích a švec jim toho tolik nalhal, že by to osel v káře neutáhnul. K tomu se najedli a napili tak, jakoby v dalších osmi dnech ani sousta nečekali. Po jídle musel každý předvést nějaký kousek. Když přišla řada na ševce, řekl, že jim ukáže, co ještě jistě neviděli, neboť vypije kotel vařícího oleje.

„To je nemožné!“ zvolali loupežníci.

„Nu teď to můžete vidět.“ řekl Lešek.

Stařena zavěsila nad oheň kotel, naplnila ho po okraj olejem a zahřívala. Když vařil a bubliny stoupaly nahoru, řekl švec:

„Sedněte si do půlkruhu kolem mne, abyste dobře viděli, ty kamaráde se postav za mne a udělej ostatním místo.“

Nyní přinesl Lešek kotel z ohně, zvedl jej k ústům a zvolal:

„Teď dávejte pozor!“

Ale střehnul se, aby se oleje napil, nýbrž zatočil tím kotlem ve výši a ten vařící olej vychrstnul loupežníkům do obličejů. Pak v mžiku popadnul meč a jal se jim, dříve než by byli k sobě přišli, jednomu po druhém hlavy utínat.

Když byl Lešek s loupežníky hotov, ohlédnul se po svém kamarádovi, ale dlouho jej nemohl nalézti. Konečně jej objevil pod jednou lavicí, kam si byl lovec zalezl.

„Nu ty jsi mi hrdina,“ smál se švec: „ty jsi jistě běžel pro kuráž několikrát, viď? Vylez ven, vidíš, že práce je hotova. Teď mi pomoz, pokud je ti život milý, ty chlapy uklidit dříve, než přijde druhá banda.“

Tak mu lovec pomáhal, ale vypadal při tom tak špatně, že bylo ihned jasné, že takovou práci ještě nikdy nedělal. Vykopali před loupežnickým doupětem hlubokou jámu a ty zlosyny naházeli dovnitř a pak jim ucpali huby hlínou. Stařenka zatím poklidila olej a krev ve světnici, dala zase vše do pořádku a uvařila pro druhou bandu jídlo.

V poledne dorazil se svými společníky druhý kapitán. Lešek před něj směle předstoupil a řekl:

„Mám vás pozdravovat od našeho kapitána, dopadnul krále a měl by sem dorazit kolem druhé hodiny, máte na něj počkat.“

„Má krále?!“ zvolal kapitán: „Mrzí mě, že jsem ho nechytil sám, ale i tak je to důvod k pořádné o…