A. N. Ostrovskij

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij byl ruský dramatik. Narodil se roku 1823 do rodiny moskevského obchodního právníka. I proto šel také studovat práva, z univerzity však odešel před ukončením studií a začal pracovat u moskevského obchodního soudu. V rodinném prostředí a pak i v zaměstnání tedy poznával prostředí moskevských kupců, z něhož později často čerpal náměty pro své hry (byl proto občas nazýván „Balzakem ruských kupců“).

Tato inspirace se projevila hned v první jeho komedii Bankrot aneb Vrána k vráně sedá, kterou zveřejnil v roce 1849. Její příběh o podvodech, které zneužívají právních kliček a v nichž děti napalují rodiče, mu vynesl policejní dohled, cenzurní zákaz dalších her a sama tato prvotina byla inscenována až roku 1860. Ale Ostrovskij se nevzdal a postupně se stal autorem 47 divadelních her. Počátky tvory Ostrovského jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Tvořil v období realismu a jeho dramatická díla se řadí k dílům jeho současníků Lva Nikolajeviče Tolstého, Fjodora Michajloviče Dostojevského a Ivana Sergejeviče Turgeněva.

A. N. Ostrovskij také intenzivně organizoval divadelní a umělecký život Moskvy. Založil Moskevský umělecký kroužek, napsal množství pamětních spisů ke stavu ruského divadla. Měl i velký vliv na inscenační praxi moskevského Malého divadla, v níž prosadil některé reformy v duchu naturalismu. Roku 1885 byl nakonec jmenován intendantem moskevských imperátorských divadel a stanul v čele moskevské divadelní školy. Dnes je Ostrovskij považován za největšího představitele ruské realistické éry.

• Vždyť jsme svoji / Bankrot (Свои люди — сочтёмся, 1850)
• Chudoba cti netratí (Бедность не порок, 1854)
• Výnosné místo (Доходное место, 1856)
• Bouře (Гроза, 1860)
• Les (Лес, 1871)
• Pozdní láska (Поздняя любовь, 1873)
• Vlci a ovce (Волки и овцы, 1875)
• Nevěsta bez věna (Бесприданница, 1878)