Les

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Stará zarostlá zahrada; vlevo od diváků nízká terasa panského domu, na které jsou květináče s květinami. Z terasy vedou do zahrady tři čtyři schody. GURMYŽSKÁ je na terase, BULANOV v zahradě.

BULANOV (spatří GURMYŽSKOU, pomáhá jí sejít z terasy a líbá jí ruku): Dobré jitro, milostivá paní!

GURMYŽSKÁ: Dobrý den, příteli!

BULANOV (s účastí): Jak se vám daří?

GURMYŽSKÁ: Děkuji ti, milý příteli. Jsem zdravá a dneska se cítím zvlášť svěží, i když jsem v noci špatně spala. Něco bylo ve vzduchu a měla jsem samé nepříjemné sny. Věříš snům?

BULANOV: Samozřejmě. Snad kdybych býval mohl dostudovat, tak bych jim nevěřil. (S ironickým úsměškem.) Ale já nedostudoval, nechodím rozcuchaný, myju se každý den a věřím snům.

GURMYŽSKÁ: Některé sny pronásledují člověka celý den.

BULANOV: A co se vám ráčilo zdát, milostivá paní?

GURMYŽSKÁ: No, dejme tomu, že všecko ti neřeknu.

BULANOV: Promiňte!

GURMYŽSKÁ: Není co. Řeknu ti jiný sen, ale tenhle ne.

BULANOV: A proč?

GURMYŽSKÁ: Protože vyprávět sny je někdy totéž jako vykládat své tajné myšlenky a přání. A to může být někdy trapné: já jsem žena a ty muž.

BULANOV: A co na tom, že jsem muž?

GURMYŽSKÁ: Svatá panno, to je neviňátko! Abys věděl, zdálo se mi o tobě.

BULANOV: O mně? Milostivá paní, to mě velmi těší.

GURMYŽSKÁ: Opravdu?

BULANOV: To znamená, že jste na mě myslela, když jste šla spát.

GURMYŽSKÁ: Opravdu? A to tě tak těší?

BULANOV: Ano, milostivá paní. Mám pořád obavy, že se na mě pro něco rozzlobíte a pošlete mě zpátky k mamince.

GURMYŽSKÁ: Ale to je směšné! Proč bych se na tebe měla zlobit? Alexis! Ty se mě bojíš?

BULANOV: Ano, milostivá paní. Říká se, že prý jste velmi přísná.

GURMYŽSKÁ: To je dobře, že se to říká. Ale na tebe, milý příteli, přísná nebudu. To ti neprospěje, když se mě budeš bát.

BULANOV: Dobře, milostivá paní. Kdybych tak věděl…

GURMYŽSKÁ: Co kdybys věděl?

BULANOV: Jak se vám zavděčit.

GURMYŽSKÁ: Musíš se dovtípit.

BULANOV: To se lehko řekne. Nemám na to filipa.

GURMYŽSKÁ: A na co máš filipa?

BULANOV: Na všecko, co se mi poručí. A taky bych uměl správcovat panství. Kdyby bývali nezrušili nevolnictví, lepšího správce než já byste nenašla. Mládí by mi nevadilo.

GURMYŽSKÁ: Ach, ten sen! Nejde mi z hlavy a nejde!

BULANOV: A čím vás tak zaujal?

GURMYŽSKÁ: To je těžké vysvětlování. Ale konečně s tebou můžu mluvit upřímně, vím, že mě nezklameš. Podívej se, mám synovce…

BULANOV: Já vím. Máte ho moc ráda a často o něm mluvíte.

GURMYŽSKÁ: Milý příteli, často se říká jedno a myslí něco úplně jiného. Proč bych měla kdekomu vykládat své city. Jako příbuzná ho mám mít ráda, tak tedy říkám, že mám.

BULANOV: Ale ve skutečnosti nemáte?

GURMYŽSKÁ: Ne že bych neměla, ale… jak bych ti to řekla… je teď jaksi navíc. Byla už jsem klidná, rozhodla jsem se, jak naložit se svým majetkem – a teď se třeba objeví on. Něco bych mu přece musela odkázat! A tu částku zase budu muset vzít tomu, koho mám ráda…

BULANOV: Tak mu nedávejte nic, milostivá paní.

GURMYŽSKÁ: T…