Les

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Les. Z pozadí jeviště vedou z protilehlých stran dvě úzké pěšiny, které se vepředu u rampy setkají. Na této křižovatce stojí ukazatel; ve směru pravé pěšiny je cedule „Do města Kalinova“, ve směru levé pěšiny „Na panství Pařezy“. Pod ukazatelem je nízký pařez, za ukazatelem je mezi cestami vidět křoviny. Západ slunce. AXJUŠA vyjde zleva a sedne si na pařez. Zprava vejde PETR.

PETR (hlasitě): Pavlíku! (Zprava vyjde CHLAPEC.) Vylez na strom, tamhle na kraji, a dávej bacha… Ne abys tam usnul, nebo tě někdo sestřelí jako tetřeva. Slyšíš?

PAVEL (nesměle): Slyším.

PETR: Kdyby šel tatík, tak okamžitě sletíš dolů a rovnou sem. Jasný? (Otočí ho tím směrem a dá mu slabý pohlavek.) Tak plav! (CHLAPEC se loudá pryč.) A hezky fofrem, kamaráde!

CHLAPEC zajde do lesa.

AXJUŠA (přistoupí k PETROVI): Dobrý večer…

PETR (ji políbí): Dobrý večer! Jak se máš?

AXJUŠA: Pořád stejně. Vlastně špatně.

PETR: A já slyšel, že vlastně výborně.

AXJUŠA: Děláš si legraci.

PETR: Slečna si bere šlechtice, ne? No, to je lepší, to se ví, třeba umí cizí řeči. A je voháknutej! Marná sláva, hned se pozná, že je to něco lepšího.

AXJUŠA (mu zacpává ústa): Nech toho, přestaň! Víš dobře, že se to nestane… Proč si ze mě utahuješ?

PETR: Jak to, nestane, když tetinka sama říkala…

AXJUŠA: Jen se neboj! Buď klidný.

PETR: Tak to řekni rovnou: máš svou hlavu, nebo cizí?

AXJUŠA: Svou, miláčku. A myslím, že mě ani nutit nebude. Za tím vězí něco jiného.

PETR: A co? Snad ho nechce pro sebe?

AXJUŠA: Vypadá to tak.

PETR: Ahá. A mě málem sklátil infarkt. Tatík se jí zmínil o tobě a ona mu rovnou řekla: „Ta už má ženicha!“ Mně bylo, jako když mě hodí do vařící vody. A doma znova. Tatík nadával nejmíň dvě hodiny. Pak si chvilku vydech a nanovo! „Děláš ze starýho táty vola! Co si panička pomyslí?!“ A pořád dokola.

AXJUŠA: Ona by se mě ráda zbavila, ale je jí líto peněz. Táta pořád shání věno, co?

PETR: Pod třicet tisíc nepůjde. Kdyby prej za mě nedostal třicet tisíc, tak prej to nestálo za to mě živit. Že mě ožení třeba s kobylou, ale musí mít prachy.

AXJUŠA: To je marné. Kde bych vzala třicet tisíc! Mě ses ptal: máš svou hlavu, nebo cizí? A co ty?

PETR: Darmo mluvit! Já jsem jak na galejích: ruce v okovech, na celej život, věčně.

AXJUŠA: Nebuď smutný!

PETR: A z čeho se mám radovat? Stejně už chodím po lese a vyhlížím, kde je nějaká silnější větev. Sama nejsi o moc veselejší.

AXJUŠA: Já už nejsem ani veselá, ani smutná. Zapomeň na všecko! Aspoň na tu chvíli, co jsme spolu!

PETR: To je všecko hezký. Ale stejně smutný.

AXJUŠA: Když tě mám ráda, to je smutný?

PETR: A proč bys mě neměla mít ráda? Nejsem žádná zrůda. Ženský stejně nic jinýho nezbejvá. To už je taková povinnost.

AXJUŠA: Ty prevíte! Nech mě, nechci s tebou mluvit!

PETR: Nezlob se, nebuď blázen! Mám teď v hlavě něco jinýho, tři dny už na to myslím, ale…

AXJUŠA: Na co? Kdybys radši pomyslel na mě! Bylo by načase.

PETR: A na koho teda myslím?! Vidím to takhle: dvě věci! První věc je nedat pokoj t…