51
Cory Landau seděl v operačním centru, nohy měl položené na jedné z počítačových konzolí a občas si lokl energetického nápoje z plastové láhve. Před chvílí dočetl Dům na rozhraní a nyní byl parádně naštvaný. Směna mu končí až za čtyři hodiny a on si nepřinesl nic dalšího ke čtení. Navíc tichá, nerušená, doslova „hrobková“ atmosféra centra mu šla pořádně na nervy. Aby se rozptýlil, pouštěl si živě videozáběry z jednotlivých pracovišť Stanice, ale všude byl klid, mrtvo a nuda, která ho přímo drtila. V místnosti s Pupkem sice bylo živo, ale lidé tam jen monitorovali různé konzole kolem Pupku. Dole v hrobce, v komoře dvě, byly kamery vypnutyzřejmě na Stoneův příkaz –, aby na nic z toho, co tam je, nebylo vidět. Před pár minutami se něco začalo dít poblíž archeologických laboratoří v Červeném křídle, ale i tam se situace zřejmě už uklidnila a Stanice nyní celkově působila jako kdyby jenom vyčkávala, až přijde nějaká zpráva od skupiny, která nedávno vstoupila do komory tři.
Landau si znovu důkladně lokl, nakroutil si svůj granátnický knír a projížděl novou dávku videozáběrů, jako kdyby přepínal kanály v televizi. Nepovšiml si Jennifer Rushové, jež tiše vešla do operačního centra. Ušlo mu rovněž, jak se pomalu blíží k řadě konzolí. Tam se na několik okamžiků zastavila, vypadalo to, že sije pozorně prohlíží. Také si nepovšiml, jak na jedné z nich zvedla červený plastový ochranný kryt a kolébkový vypínač pod ním přepnula z polohy „zapnuto“ do polohy „vypnuto“. Její přítomnost zaznamenal, teprve když se otočila, odcházela pryč a přitom zakopla o polici s diagnostickým zařízením. Několik volných kabelů spadlo na zem.
„Hergot!“ vyhrkl Landau. Prudce se otočil, až si polil ruku. Když však uviděl doktorovu manželku, usmál se. Už dávno se utvrdil v názoru, že je to pěkná kočka, jenomže dost nepřístupná; její odměřenost ho vždycky odrazovala. Teď mu bylo divné, že má na sobě nemocniční košili; to mu ale nevadilo – zjistil, že i tak je to docela primový, nečekaný pohled.
„Ahoj!“ spustil. „Manžel je dole s expedičním týmem, že jo? A vy jste se přišla kouknout na návrat hrdinnejch dobyvatelů? Tady u mě jsou nejlepší místa k sezení.“ Ukázal na prázdnou židli kousek od své, z níž bylo dobře vidět na řadu hlavních monitorů.
Jennifer neodpověděla, vykročila směrem k němu, ale prošla nevšímavě kolem a pokračovala dál ke dveřím na druhém konci místnosti. Něco nesla v dlani.
Landaua nejprve napadlo, že asi má hlavu plnou starostí, nebo že je docela obyčejně nezdvořilá – sám vídal jen zřídka, že by se vůbec s někým bavila. Potom si však povšiml jejích očí, kalných a jakoby potažených závojem mlhy, zarazila ho její podivná, šouravá chůze. Jako kdyby i samotná chůze byla pro ni něco nového.
Když zmizela v chodbě, sám k sobě znalecky poznamenal: „Je namazaná.“ Ne, že by měl chuť jí to zazlívattvrdnout zde v téhle „prdeli světa“ stačilo k tomu, aby se člověk dal na pití.
Jennifer pomalu, poněkud vrávoravě šla dál kolem několikaporadních místností. Zastavila se před zátarasem, za nímž byl ponton nesoucí úzkou chodbu, která vedla do Hnědého křídla. Otočila se a otevřela poslední dveře před zátarasembyly těžké, masivní, označené nápisem ELEKTROROZVODNABÍLÉ KŘÍDLO.
Stísněný prostor uvnitř vypadal jako les tlustých trubek, plný drobných pomrkávajících světel. Podél zadní stěny stály řady číselníků a měřicích přístrojů. Před nimi se skláněl technik a zaujatě, spíš však s nechápavým údivem, některé z nich sledoval. V ruce držel psací podložku a dělal si na papír poznámky. Zaslechl zvuk otvíraných dveří; otočil se a v matném světle uviděl ženu, stojící ve dveřích.
„A, dobrý den, paní Rushová! Přejete si něco?“
Jennifer neodpověděla, jen postoupila o krok dovnitř. Její rysy se v tlumeném světle nedaly dobře rozeznat.
„Za vteřinku se vám budu věnovat,“ řekl technik. Jen dokončím kontrolu téhle rozvodné desky. Mám teď na starosti sekci zpracování metanu a před chvilkou mi přišlo pár podivných chybových hlášení.“ Otočil se zpátky k měřicím přístro…
