· XL ·
Měl jsem sto chutí nechat je na holičkách. Ale místo toho jsem zostra vyjel na paní Sherryovou:
„Odejděte na chvíli, prosím. A zavolejte doktora Langdala.“
Polekala se a poslechla. Přirazil jsem za ní dveře. Harold řekl:
„Nebuďte hrubý. Matka není na takové jednání zvyklá.“
Vysmál jsem se mu do očí. Byl bych mu jednu s chutí vrazil. Jenže on byl skutečně rozdíl mezi tím, co si mohl dovolit on a co já. Řekl jsem:
„Kde je, Harolde?“
Pohlédl na mě se zchytralou nevinností. „O kom mluvíte?“
„O Laurel Russové.“
„Zeptejte se jejího táty. Ten to ví.“
„Nedělejte ze mě blázny, Harolde. Jack Lennox leží v pacificpointské nemocnici s dírou v hlavě, kterou jste mu udělal vy.“
„On vystřelil první. Já střílel v sebeobraně.“
„Vyděrači nemají právo na sebeobranu. Jestli Jack Lennox umře, budete v pěkné kaši. Už teď jste v ní až po krk, s tím únosem na kontě. Kdybyste byl opravdu tak chytrý, jak si o sobě myslíte, už byste koukal, jak se z ní vyhrabete.“
Nervózně a bojácně těkal očima po pokoji. Zřejmě se tu od jeho chlapeckých let nic nezměnilo. Byly tu různé kolejní vlaječky, už vybledlé jako jeho dávné sny. V jednom rohu slibně stála knihovna plná klasiků pro mládež.
Chtěl něco říct, pak si zvlhčil vyprahlé rty jazykem a začal znovu. „Já jsem Laurel neunesl, tenkrát ani teď!“
„Vy jste spolu byli domluveni?“
Zavrtěl nečesanou hlavou. „Vůbec jsem ji neviděl.“
„Zač vám tedy její otec zaplatil sto tisíc dolarů?“
„To je má a jeho věc.“
„Už ne, Harolde.“
Chvíli neodpovídal. „Tak dobře. Byl to úplatek.“
„Jak tomu mám rozumět?“
„Dal mi ty peníze, abych mlčel. Jestli budete mlčet i vy, můžeme se o ně rozdělit.“
V očích mu náhle svitla naděje. Naklonil se ke mně, až málem spadl z postele. Zachytil jsem ho za rameno a podepřel.
„Co víte na Jacka Lennoxe?“
„Víc než dost. Nebýt miliónů jeho rodiny, byl by ho námořní soud uvrhl do portsmouthské káznice.“
„Provedl něco za války?“
„Přesně tak. Střelil jednoho člověka do hlavy a zapálil loď. Jenže kdo má tak dlouhé prsty jako Lennoxovi, dokáže ututlat i takovýhle zločin.“
„Jak jste to vypátral, Harolde?“
„Vím to od toho člověka, kterého postřelil.“
„Myslíte Nelsona Bagleyho?“
Vyvalil na mě oči. Jako mnozí polointeligenti, odtržení od skutečnosti, nemohl uvěřit, že by i někdo jiný mohl něco vědět. Když si to uvědomil, propadl zlosti a nejistotě.
Řekl: „Když už stejně všechno víte, nebudu vás s tím dál nudit.“
„Vůbec mě nenudíte. Právě naopak. Vidím, že jste vykonal kus dobré detektivní práce.“
„To bych řek. Nejste jediný detektiv na světě.“
„Jak jste zjistil, že jde o Nelsona Bagleyho?“
„Pátral jsem trochu v minulosti Lennoxovy rodiny. Od známé dívky jsem se dozvěděl o zločinu, který byl spáchán na jaře roku 1945. Byla zavražděna její teta. Zaujalo mě to hlavně proto, že tato její teta byla přítelkyní velikého kapitána Somervilla, který se oženil s Elizabeth Lennoxovou. Vyhledal jsem si celý případ ve starých novinách a zjistil jsem, že hlavním podezřelým byl Nelson Bagley. Nebyl nikdy postaven před soud, prý kvůli mentální poruše. Ale pravý důvod byl jiný.“
„Jaký?“
„Lidi jako Lennoxovi si můžou koupit soudní dvůr i s celým příslušenstvím. A navzájem si pomáhají.“
Nezdálo se mi to věrohodné a řekl jsem mu to. Harold se rozmáchl pěstí a udeřil do vzduchu.
„Říkám vám, že nelžu. Neexistuje nic na světě, co by starý Lennox neudělal pro svého syna Jacka. A nic, co by už nebyl udělal. Aby například ututlal ten lodní požár, přibral kapitána Somervilla do firmy.“
„Jak jste přišel na tohle?“
„Dedukcí. Studoval jsem psychologii těch lidí. A když jsem jednou s Jackem Lennoxem o té věci mluvil, nic nezapřel. Nepopřel ani, že tu ženu zavraždil.“
„Máte na mysli Allii Russovou?“
Vzrušeně přikyvoval. „Jack Lennox byl u ní ten večer, kdy byla zastřelena. Mám to od očitého svědka.“
„Zas Nelson Bagley?“
„Ano. Nelson ji ten večer špehoval. Viděl Jacka Lennoxe s Allií v její ložnici.“
„Já se domníval, že jejím milencem byl kapitán Somerville?“
„Byl. Ale Somerville mu…
