Kenzaburó Óe

Kenzaburó Óe, japonský prozaik, se narodil v odlehlé vesnici Óse (dnes součást města Učiko) v prefektuře Ehime na ostrově Šikoku. Je druhým japonským nositelem Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal v roce 1994, po Jasunari Kawabatovi. V roce 1954 začal studovat na Tokijské univerzitě francouzskou literaturu, přičemž byl silně ovlivněn dílem Jeana-Paula Sartra, o němž psal svou disertační práci. Sám se s tímto francouzským filozofem setkal při svých cestách po Evropě.

Ještě během studií psal Óe povídky, ovlivněný nejen francouzskou, ale i americkou literaturou. V roce 1963, po narození postiženého syna Hirakiho, se v jeho životě objevil silný osobní podnět k tvorbě, který ho vedl k hlubší reflexi lidské existence a psychologických dilemat. Kenzaburó Óe je považován za prvního moderního japonského spisovatele, který významně přispěl k otevření japonské literatury světu, díky své hluboké znalosti světových literatur.

Óe hodně cestoval, navštívil například Rusko, Čínu a Evropu, čímž se obohatil o širokou perspektivu a podněty pro svou tvorbu. Jeho díla se často zabývají složitými tématy, jako je postavení jednotlivce ve společnosti, morální a psychologická dilemata, stejně jako osobní trauma a rodinné vztahy.

• Podivná práce (奇妙な仕事 / Kimjóna šigoto, 1957)
• Pýcha mrtvých, 1999 (死者の奢り / Šiša no ogori, 1957)
• Chov, 1999 (飼育 / Šiiku, 1958)
• Rvát výhonky a střílet mláďata (芽むしり仔撃ち / Memuširi kouči, 1958)
• Naše doba (われらの時代 / Warera no džidai, 1959)
• Seventeen, 2011 (セヴンティーン / Sevuntín, 1961)
• Mladík, který se opozdil, 1978 (遅れてきた青年 / Okuretekita seinen, 1962)
• Sexuální bytosti, 2011 (性的人間 / Seiteki ningen, 1963)
• Dobrodružství všedního života (日常生活の冒険 / Ničidžó seikacu no bóken, 1964)
• Soukromá záležitost, 2010 (個人的な体験 / Kodžintekina taiken, 1964)
• Nebeská příšerka Aguí (空の怪物アグイー / Sora no kaibucu Augí, 1964)
• Poznámky z Hirošimy (ヒロシマ・ノート / Hirošima nóto, 1965)
• Němý výkřik, 2024 (万延元年のフットボール / Mannen gannen no futtobóru, 1967)
• Nauč nás, jak vyrůst ze svého šílenství (われらの狂気を生き延びる道を教えよ / Warera no kjóki o ikinobiru miči o ošiejo, 1969)
• Den, kdy sám otře mé slzy (みずから我が涙をぬぐいたまう日 / Mizukara waga namida o nuguitamau hi, 1972)
• Současná hra (同時代ゲーム / Dóžidai gému, 1979)
• Záplava sahá až k mé duši (洪水はわが魂に及び / Kózui wa waga tamašii ni ojobi, 1973)
• Metody románu (小説の方法 / Šósecu no hóhó, 1978)
• Ženy naslouchající dešťovému stromu (「雨の木」を聴く女たち / Reincurí o kiku onnatači, 1982)
• M/T a podivné příběhy o lese (M/Tと森のフシギの物語 / M/T to mori no fušigi no monogatari, 1985)
• Dopis letům, na něž rád vzpomínám (懐かしい年への手紙 / Nacukaší toši e no tegami, 1987)
• Dokud Spasitel nedostane ránu (「救い主」が殴られるまで / Sukuinuši ga nagurareru made, 1993)
• Kolébání – Vascillation (揺れ動く – ヴァシレーション / Jureugoku – Vaširéšon, 1994)
• Veliký den (大いなる日に / Óinaru hi ni, 1995)
• Přemet (宙返り / Čúgarei, 1999)
• Dvousetleté dítě (二百年の子供 / Nihjaku nen no kodomo, 2003)
• Sbohem, mé knihy! (さようなら、私の本よ! / Sajónara, wataši no hon jo, 2005)

Úkolem spisovatele je práce klauna … klauna, který mluví také o smutku.

Jsem anarchista, který miluje demokracii.

Mrtví mohou přežít jako součást života těch, kteří stále žijí.

Nemyslím si, že mladí lidé potřebují vidět tvář zemřelého.

Kenzaburó Óe