Celá e-kniha Případ podvrženého oka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
5
Skupinka svědků se choulila ve vstupní kanceláři, zatímco příslušníci oddělení vražd se hemžili v pracovně mrtvého.
Perry Mason se naklonil k paní Bassetové.
„Proč jste tam podstrčila ten revolver?“ zašeptal.
„Budou s tím potíže?“ zeptala se.
„Samozřejmě že budou. Proč jste to udělala?“
„Protože,“ odpověděla pomalu, „by to nemohla být sebevražda, kdyby se nenašla žádná zbraň. Nevěděla jsem, že tam nějaká je. Víte přece, že jsme žádnou neviděli, když jsme byli uvnitř. Nedotkli jsme se deky a tak…“
„Ale proč jste vy ji tam dávala?“ ptal se advokát dál.
„Musela jsem. Musela tam být zbraň. Jinak by to nevypadalo jako sebevražda. Vypadalo by to jako vražda.“
„Ani omylem si nenamlouvejte, že to nebyla vražda,“ řekl Mason chmurným hlasem. „A vy jste na místě nechala Dickův revolver.“
„Já vím,“ šeptla rychle, „ale to je v pořádku. Domluvili jsme se s Dickem. Řekneme, že si ho Hartley před týdnem půjčil a že ho Dick od té doby vůbec neviděl.“
„Ale vždyť je ta zbraň prázdná,“ řekl Mason. „S tou nikdo nemohl spáchat sebevraždu…“
„Ne, ne,“ řekla, „dala jsem do ní náboje, než jsem ji tam nechala.“
„Ty stejné, které jsem vzal Dickovi? Včetně toho prázdného?“
„Ano.“
„Copak jste nikdy neslyšela,“ zeptal se jí Mason, „že policie může testem zjistit, zda určitý náboj byl vypálen z určité zbraně?“
„Ne. To opravdu může?“
„A neslyšela jste o tom, že policie může najít latentní otisky prstů na zbrani? Když je najdou, budou to vaše, Dickovy a moje.“
„Panebože ne!!“
„Vy,“ řekl Mason, „jste buď jedna z nejmazanějších, nebo jedna z nejhloupějších žen, které jsem kdy poznal.“
„Já se v kriminálních záležitostech nevyznám,“ řekla. „Jak bych o nich mohla něco vědět?“
„Poslyšte,“ zeptal se Perry Mason a upřeně na ni přitom hleděl, „myslela jste opravdu, že Hartley Basset odjel, nebo jste věděla, že tam leží mrtvý.“
„Samozřejmě jsem si myslela, že je pryč. Vždyť vám říkám, že jsem ho viděla běžet ven… myslela jsem, že je to on.“
„A to děvče je vaše snacha?“
„Ano. Vzala si Dicka, ale nesmíte o té svatbě nic prozradit.“
„Proč bych nesměl? Co je na ní špatného?“
„Prosím,“ řekla, „nevyptávejte se tolik. Všechno vám později povím.“
„Poslechněte,“ řekl Mason zachmuřeně, „vy ani netušíte, na kolik otázek ještě budete muset odpovídat. Jste na to připravená?“
„Já… já nevím… Ne, nemohu odpovídat na otázky.“
„Proč?“
„Protože nevím, co mám říkat.“
„A kdy to budete vědět?“
„Až si znovu promluvím s Dickem. Musím s ním ještě jednou mluvit.“
Mason si klepal ukazovákem na koleno.
„Zabila jste ho?“ zeptal se.
„Ne.“
„A Dick?“
„Ne.“
„Proč tedy potřebujete mluvit s Dickem?“
„Protože se bojím, že přijdou na to, kdo Hartleye zabil. Já o tom nemůžu mluvit. Prostě o tom nemůžu mluvit. Nechte mě, prosím, na pokoji.“
„Už jen jedinou otázku. A řekněte mi svatou pravdu. Zabila jste ho?“
„Ne.“
„A kdyby šlo do tuhého, byla byste schopna to dokázat?“
„Ano. Myslím, že ano.“
„Dobře. Existuje jen jediný způsob, kterým můžete zabránit, aby vás policie a novináři nezačali vláčet špínou. Řekněte jim, že jste příliš rozrušená a že nemůžete odpovídat na otázky. Budou se stejně vyptávat. Pak začněte být hysterická. Protiřečte si v každé druhé větě. Řekněte, že jste manžela viděla asi hodinu před smrtí, potom že jste ho týden neviděla – že si vlastně vůbec nepamatujete, kdy jste ho naposledy viděla. Říkejte nejnemožnější nesmysly. Řekněte, že slyšel hlasy, které ho varovaly, že had pravil něco o jeho smrti.
Jinými slovy – chovejte se jako blázen. Neustále zvyšujte hlas. Říkejte čím dál tím větší výmysly. Křičte, ječte, smějte se, buďte hysterická. Rozumíte?“
„Ano,“ řekla. „Myslím, že rozumím. Ale nebude to nebezpečné?“
„Určitě to bude nebezpečné. Ale zdaleka ne tolik, jako když se pokusíte něco vysvětlovat a padnete do policejní léčky. Ale uvědomte si, že to nesmíte udělat, pokud nejste opravdu nevinná a nebudete schopná svou nevinu dokázat, až půjde do tuhého. Snažte se, aby vaše řeči byly co nejfantastičtější, tak abyste vypadala jako opi…
