10
Perry Mason podškrábl papír, který mu Della Streetová podala k podpisu, a bzučákem přivolal asistenta. Když se objevil ve dveřích, řekl mu: „Tady jsou všechny papíry na habeas corpus ve věci jistého Petera Brunolda. Prožeňte to co nejrychleji.“
„Chcete ho dostat ven?“ zeptal se asistent.
„Nepustí ho,“ odpověděl Mason, „ale chci je donutit k akci. Potřebuji, aby proti němu vznesli obvinění. Asi ho hned nechtějí obvinit z vraždy, ale z ničeho jiného ho obvinit nemohou, takže tím příkazem je přimějeme, aby se rozhoupali.“
Když asistent vzal papíry a vyšel ze dveří, obrátil se Perry Mason k Delle Streetové. „Vzkázala jste Paulu Drakeovi, aby ke mně přišel?“
„Ano. Řekla jsem mu, ať jde rovnou do vaší kanceláře. Měl by tu být… To je on, je za dveřmi.“
Na matném skle dveřní výplně se objevil stín. Della Streetová přešla pracovnu a otevřela. Paul Drake se na Masona zazubil.
„Máš nějaké tušení?“ zeptal se a uvelebil se jako obvykle napříč ve velkém křesle, s nohama přehozenýma přes jednu opěrku a s druhou za zády.
„Mám. Fenwicková,“ řekl Mason.
„A co s ní?“
„S tou ženskou se stala jedna ze tří věcí,“ řekl Mason. „Buď ji unesl vrah, nebo měla nějaký úraz, anebo vzala roha.“
„Vrah ji neznal – totiž tehdy poprvé ji neviděl. Kdyby byla měla úraz, už by ji policie našla. Takže zdrhla.
Předpokládám ovšem, že mluvila pravdu o tom, co viděla tehdy v noci, kdy se stala vražda. Mohla taky zdrhnout proto, že viděla něco, co by inkriminovalo Dicka Basseta,“ uvažoval detektiv.
Mason zamyšleně kývl hlavou. „Ve dveřích do Bassetovy vstupní kanceláře je zasklený kosočtvercový panel. Utrpěla úraz hlavy a byla grogy. Když vstávala z pohovky, zapotácela se a oběma rukama se o to sklo opřela, aby neupadla. Musí na něm být deset dokonalých otisků jejích prstů.
Lámu si tou dívkou hlavu a nerad bych něco přehlédl. Má zřejmě silný motiv pro útěk. Buď někoho chrání, nebo tají, co dělala tu noc vraždy, anebo má policejní záznam a netroufá si čelit policejnímu výslechu. Je možné, že vešla do Bassetovy pracovny, našla ho tam mrtvého, sebrala mu větší obnos peněz a potom se něčím uhodila do hlavy a předstírala bezvědomí.
Je možné, že viděla vraždit Dicka Basseta a zmizela, aby nemusela svědčit.
Nebo je taky možné, že je podvodnice se záznamem v policejním rejstříku. Zajeď do Bassetova domu, sejmi otisky z toho skla na dveřích, ofotografuj je a zjisti, jestli se ti podaří je identifikovat.“
Drake přikývl a zeptal se: „Ještě něco?“
„Zatím ne. Až zjistíme co a jak s Fenwickovou.“
Když Paul Drake už držel kliku dveří vedoucích na chodbu, obrátil se a řekl s úsměvem: „Není náhodou možné, že mají poldové pravdu, a tys tu ženskou někam zašil, Perry?“
Mason se zazubil a řekl: „Když tak se podívej pod můj psací stůl, Paule.“
Detektiv se zatvářil udiveně a prohlásil: „Jestli mě, ty mizero, honíš po světě jen tak pro zábavu, už ti v životě nebudu věřit.“
Zavřel za sebou a Mason se obrátil k Delle Streetové.
„Zjistěte, jak se nasazuje skleněné oko a jak snadno se dá uvolnit,“ řekl jí.
Udělala si krátkou těsnopisnou poznámku do bloku, vzhlédla k Masonovi a zeptala se: „Co vaše otisky prstů na revolveru?“
Perry Mason se pobaveně zasmál a odpověděl: „Mám dojem, že poldové něco zmeškali. Vzali každému v domě otisky prstů, ale na mě zapomněli.“
Zeptala se zamyšleně: „Myslíte, že Hamilton Burger je bystrý okresní prokurátor?“
„To ještě nevím,“ odpověděl. „Ještě se to nepozná. Je to první případ vraždy od doby, kdy nastoupil do úřadu.“
„Znáte ho osobně?“
„Sešel jsem se s ním, ale nic víc.“
„Nepodnikne proti vám nějaké kroky, bude-li si myslet, že jste Fenwickovou záměrně dostal z pravomoci soudu?“
„Mohl by.“
„A co v takovém případě uděláte?“
„Řeknu pravdu, jenže to nebude stačit.“
„Jak to myslíte?“
„Kdybych před jakoukoliv porotou na celém širém božím světě vypověděl, že jsem vzal klíčovou svědkyni případu vraždy, vyfoukl ji policejním úředníkům pod nosem a poslal ji do své kanceláře, abych zjistil, co přesně ví, a získal od ní písemn…
