Kapitola 5
Vrátil jsem se se zavazadly. Když jsem otvíral dveře, uvítala mě vůně kávy a opékané slaniny.
V bytě bylo pěkně uklizeno, pokrývka složená a uklizená do skříně a v koupelně sice ještě trochu páry, ale dokonale čisto. Daphne vyndala z trouby kávový koláč a rozklepla na pánev vajíčka.
„Hodně anebo málo osmažená, nebo míchaná?“ zeptala se.
„Jak je máš ráda ty?“
„Na všechny tři způsoby, ale pánem domu jsi ty.“
„Takže jen lehce míchaná.“
„Dobrá, lehce míchaná,“ souhlasila a za chvíli mi už podávala nahřátý talíř s míchanými vejci, opečenou slaninu a kávový koláč s šálkem vonící kávy.
Káva byla znamenitá, vajíčka skvělá a slanina opečená přesně tak, jak ji mám nejradši.
Daphne mě úzkostlivě pozorovala. Jak si vedu, Donalde?“ zeptala se mě.
„Zatím celkem slušně.“
„Začátek dobrý… Doufejme, že se osvědčím i dál – a že se mnou budeš spokojený. Co mám dělat teď?“
„Zůstaneš tady. Uvaříš něco k obědu. Kdyby se někdo ptal, kdo jsi, řekni, že jsi paní Lamová. K obědu je tu jídla dost a najdeš tu i spousta konzerv. K večeři přinesu nějaké čerstvé maso. Nesmíš se odtud ani hnout. Je tu televize a dokonce funguje. Musíš se nějak zabavit. Za žádných okolností nikam nevycházej a rozhodně se neseznamuj s nikým ze sousedních bytů.“
„Ale Donalde, jestli mě budou hledat a já se budu vydávat za paní Lamovou –“
„Seržant Sellers mi jistě odpustí, že žiju v hříchu, ale stěží to, že před ním ukrývám svědkyni. A rozhodně by mi neodpustil, kdybych mu unesl před nosem podezřelou osobu.“
„Co uděláme s tou aktovkou a se všemi těmi penězi, Donalde?“
„Necháme je tady.“
Je to bezpečné?“
„Samozřejmě že ne. Ale ta aktovka je nebezpečná všude.“
„Nemohl bys zajít do banky a –“
„A co?“ zeptal jsem se jí. „Aby se v bankovních záznamech ukázalo, že máme bezpečnostní skříňku, do které jsme si schovali pochybné peníze? Jediné místo, kde jsou ty peníze v bezpečí, je na policii. Ale jak jednou prozradím policii, že je máme, jenom přileju olej do ohně. Dej na sebe pozor a já se zas brzy vrátím.“
Když jsem odcházel, ustaraně a vyděšeně se za mnou dívala.
Jako moderní detektivní kancelář máme dost mechanických pomůcek, které nám pomáhají při práci – třeba elektronické sledovací zařízení, maličký přístroj, který můžeme připevnit k autu, co chceme sledovat, a pak je rozeznat podle pravidelných signálů.
Opatřili jsme si i nový přístroj, indikátor čísel vytáčených na telefonu. Je velký asi jako malé rádio a napájený bateriemi A když je dostatečně blízko telefonu, dokáže zjistit číslo, které se na telefonu vytáčí. Přístroj aktivují elektrické impulsy a způsobují, že se začne odvíjet rulička tenkého papíru, kde je řada číslic – 1,2, 3,4,5,6,7, 8,9,0. Jakmile začne někdo na monitorovacím telefonu vytáčet číslo, začne se papír odvíjet. Když je číslo vytočené, číslice se vytisknou, papír se posune přesně k místu, kde je nula, a mechanismus zachycuje další telefonní číslo.
Zašel jsem do svého bytu, vzal si aktovku, přesvědčil se, že indikátor je v dokonalém pořádku, a zastrčil ho do aktovky.
Rozjel jsem se do Monadnocku a vyjel nahoru do kanceláře číslo 1624.
U stolu seděla tatáž žena. Tentokrát tam však čekalo několik lidí. „Měli jste v novinách inzerát,“ řekl jsem, „hledali jste v něm svědky-**
„Ach, ano. Ale svědky, které jsme potřebovali, jsme už bohužel našli a… Poslyšte, nejste vy náhodou jeden z těch… VŽdyř vy už jste tady byl a –“
„Máte pravdu. Mluvil jsem s panem Harperem a rád bych s ním mluvil znovu.“
Zavrtěla hlavou. „To není bohužel možné. Pan Harper tady není.“
„A nemohl bych mu u vás nechat vzkaz?“
„Nevím, jestli pana Harpera zas uvidím – aspoň nějakou dobu. Jenom se tady občas staví, vzkaz mu předat můžu.“
„Až ho uvidíte, mohla byste mu snad říct, že křivé svědectví je nezákonné.“
„To ví určitě sám,“ odpověděla.
„A povězte mu taky, že navádění ke křivému svědectví znamená svádění další osoby ke křivé přísaze a že za to může být člověk potrestán vězením. Povězte mu, že patnáctého dubna projel na červenou cadillac a zavi…
