Kapitola 6
Snažil jsem se držet co nejdál od kanceláře a všech ostatních míst, kde jsem většinou pobýval. Dal jsem si kávu a zmrzlinu v malé francouzské restauraci, kam chodí většinou stálí zákazníci a kde člověka nepokoušejí honit, aby se co nejrychleji najedl.
Koupil jsem si první vydání odpoledních novin a přečetl si všechno, co jsem v nich našel o vraždě Dalea Finchleyho.
Finchley byl významným obhájcem a zabýval se většinou politickými případy. U soudu ho bylo vidět jen zřídkakdy, dokonce se oněm vědělo, že své klienty k soudu nepouští, a k jeho klientele pádili lidé ochotní zaplatit velké peníze, jen aby se nedostali do nepříjemností.
Měl překrásný velký dům, v kterém žil docela sám, a služebnictvo sem přicházelo jen na den. Byl vdovec a trochu samotář, i když chodil do několika exkluzivních klubů. Jako bohatý, společensky vybroušený, nezadaný, přívětivý, uhlazený a velmi zajímavý muž byl samozřejmě hodně vyhledávaný.
Vášnivě četl a měl doma knihovnu bohatě zásobenou kvalitní literaturou. A v té staromódní místnosti s přecpanými koženými křesly a pohodlnými lampami trávil v tiché pohodě mnohé večery.
Jeho přátelé tvrdili, že měl drahý rozhlasový přijímač a televizi a že poslouchal zprávy, některé komentáře a předpovědi počasí. Zábavné pořady, které tak změnily čtenářské zvyklosti národa, ho ale nezajímaly.
V prvním poschodí domu měl pracovnu, kde vyřizoval většinu svých obchodních záležitostí. A po městě se šuškalo, že mnozí klienti přicházeli projednat své problémy raději v noci, do jeho staromódní knihovny, než aby ho navštěvovali ve dne v kanceláři.
Těsně před smrtí se Finchley zřejmě pohádal s někým, kdo ho velmi rozzlobil. Nebylo známo, jestli to byl muž anebo žena. Zjistilo se, že Finchley byl zastřelen revolverem ráže 38 a že si vrah zřejmě zbraň odnesl, protože policie po ní nenašla ani stopy.
Policie se domnívá, že Finchley se asi někam chystal, protože na stolku nad schodištěm měl připravenou aktovku s řadou nabídek na realizace terénních úprav a výstavby silnic a kanalizací, které se měly předložit výběrové komisi, jejíž byl právním zástupcem.
Nabídky nebyly zapečetěné, ale uložené v deskách nadepsaných Přísně důvěrné, a nesměly vejít ve známost, dokud nebylo zahájeno výběrové řízení.
Z obsahu aktovky a z toho, jak byla položená, nabyla policie dojmu, že Finchley se toho večera měl sejít s některým z členů komise anebo dokonce s několika jejími členy. Všichni členové však vypověděli, že by je sice nikterak nepřekvapilo, kdyby se na ně Finchley obrátil, ale večer, než zemřel, o něm vůbec neslyšeli.
I tak policie usoudila, že jediným vysvětlením, proč aktovka ležela na stolku pod schodištěm, bylo, že Finchley chtěl někam odejít a dokumentaci si vzít s sebou, nebo že se chystal dolů do knihovny prohovořit s některým členem komise. Proto požádala všechny členy, aby jí sdělili, kde byli toho večera a hlavně přesné časové rozmezí. Potřebuje prý ty časové rozpisy, aby si ověřila, jestli se Finchley nesnažil s některými členy komise spojit, ale nepodařilo se mu je sehnat.
Jeden z členů komise, Orwille Maxton, byl však tím požadavkem pobouřen… Náramně mi to připadá, jako by po nás chtěli alibi,“ rozlobil se prý. „Ani mě nenapadne, abych jim něco takového hlásil!“
Policie se dozvěděla, že Finchley míval doma veliké sumy peněz. Za přítomnosti státního odhadce pozůstalostních dani otevřela sejf a našla v něm sto padesát tisíc dolarů v hotovosti. Na Finchleyho však nikdy nepadl ani stín podezření, že by si nechával doma peníze v hotovosti, aby se vyhnul dani z příjmu, protože svoje úspory vždycky ukládal a pak si vybíral značné sumy.
Bylo všeobecně známo, že Finchley má co dělat s několika lobbisty, ale nikdo nevěděl, s kterými. O těchto lobbistech se vědělo, že dostávají značné peněžní částky, které nemusejí nijak vyúčtovat, a že stačí, když za ně „docílí výsledků“. Zřejmě byly ty peníze určeny politickým kandidátům na „výdaje na volební kampaň“.
Finchley občas prozradil svým známým, že sám přispív…
