Kapitola 15
Na zpáteční cestě do Madison City Selby hodnotil situaci. „Paní Artrimové přišijeme podvod s pojistkou stejně jako muži, který hrál jejího tchána, ale ve skutečnosti byl jejím manželem,“ řekl. „Tento případ bude soudně projednáván v jiném okrese, tam, kde byl spáchán trestný čin.
Artrim sám bude souzen v El Bocanu pro vraždu – a dostane trest smrti. Artrim může vraždu Mortona Talemana vysvětlit, ale také nemusí. Jenomže my máme ve vězení Petera Ribbera a nevíme pořádně, jakou roli v tom případu hrál. Nevíme spoustu věcí.“
Brandon řekl: „Tak mám takový pocit, Dougu, že jestli promluví Artrim nebo Ribber nebo oba dva, tak obviníme z vraždy prvního stupně A. B. Carra.“
„Možná,“ připustil Selby. „To bude fuška, přimět je, aby promluvili.“
Sylvia Martinova řekla: „Dougu, o co se vsadíte, že Carr na tom procesu v El Bocanu nebude Artrima zastupovat?“
Selby řekl: „ Myslím, že bude. Na opačné tvrzení bych nevsadil ani zlámanou grešli. A bude tvrdit, že Artrim nevěděl, že jsou to policisté, myslel, že jsme lupiči, že jsme ho zahnali do strže, že vytáhl zbraň a začal střílet do vzduchu, aby nás zahnal, ale že v té chvíli zakopl, upadl a zbraň nešťastnou náhodou vystřelila, že neměl nejmenší tušení, že někoho zasáhl, že vstal a střílel znovu do vzduchu.“
Sylvia Martinová řekla: „Nějak tak to určitě bude a není vyloučené, že mu to všechno vyžehlí tak, že mu některý porotce i uvěří. Hrome, Dougu, mně je moc líto, že jsem vás nakopla. Ale nejste sám, kdo chce něco dokázat. A když chci riskovat, tak to udělám. Musela jsem vidět finále.“
Selby řekl: „Jednou do vás někdo nasype broky a co si počnu?“
Řekla rozhořčeně: „Mám stejné právo na to, aby do mě někdo nasypal broky, jako vy.“
„Jste žena,“ řekl Selby.
Sylvia Martinová řekla: „Vida, už jste na to přišel? Já jsem myslela, že jste mě vždycky považoval za automat na shromažďování informací.“
Selby položil svou ruku do její. „Nebuďte hloupá,“ řekl. „Co všechno jste z těch bouřlivých událostí zavolala do redakce?“
„Všechno,“ řekla.
Selby se ustaraně zamračil. „Možná že jsme neměli pouštět všechno. Do té doby…“
„Houby, Dougu Selby,“ řekla. „Do té doby, než Clarion vyjde, tak se tenhle případ roznese široko daleko. Tak se do toho pustte a hoďte sebou. Kdybyste měl v sebe alespoň deset procent důvěry, kterou ve vás máme my ostatní…“
Selby řekl: „No tak, to stačí. Ale to znamená, že sebou musíme moc hodit, a kdoví, jestli nenarazíme na nějakou překážku.“
„Když narazíte na překážku,“ řekla, „bude nejlíp, když se s ní poperete rovnou.“
„Kdo je na programu první?“ zeptal se Brandon.
„Peter Ribber,“ řekl Selby.
„Pošleme někoho, aby zatkl paní Artrimovou?“
„Ještě ne,“ řekl Selby.
„Proč?“
Selby řekl: „Jak to uděláme, tak se to Carr dozví. Jsou to sousedé a on není na hlavu padlý.“
Vstoupili do věznice. Udeřil je sladký lepkavý zápach vězeňské dezinfekce a dusný pach stěsnaných spících těl zaplašil svěžest ranního vzduchu.
Selby řekl dozorci: „Přiveďte sem Ribbera, ale hoďte sebou!“
Selby se obrátil na Sylvii Martinovou: „Můžete to stenografovat, Sylvie?“
„Jestli lo nebude moc rychlé,“ řekla.
„Akdyž bude, tak zapíšete, co stačíte,“ řekl Selby. „Ale nepřerušujte.“
Šli do hovorny. Z nitra věznice bylo slyšet zvuk klíče, otáčejícího se v zámku, klapnutí ocelových dveří, hlas dozorce a Ribberovo hromování: „Co se děje, ksakru? Nějaká hra? Vy hajzlové, vy si myslíte, že…“
Hlas se rozplynul v tichu, když se ozvalo krátké mlasknutí.
Brandon se podíval na Douga Selbyho a zamrkal.
O chvíli později byl přiveden Peter Ribber s ústy staženými ve vzdorovitém úšklebku. „Prokristapána, zase vy. Nic bych za to nedal, že mi tentokrát chcete zkusit kravatu.“
Brandon vymrštil silnou paži, chytil Ribbera za košili, opsal s ním půlkruh a hodil ho na židli. „Tady seď a nenadávej,“ řekl. „Je tu dáma.“
„Dobrá,“ odpověděl Ribber, „nebudu nadávat. Nebudu říkat vůbec nic.“
Selby řekl: „Nech to na mně.“
Peter začal: „Předpokládám, že jste se svou konstrukcí hotov a že mi teď dá…
