Kapitola 3
V pátek dopoledne, právě když Amorette Standishová vycházela z kanceláře Douga Selbyho s telegramem, který jí nadiktoval, vtrhl tam malý přihrbený mužík, který nesl přes ruku pánský oblek. Byl tak rozčilený a napjatý, že sotva dechu popadal.
„Co se děje?“ zeptal se Selby.
„Pane Selby, vy mě neznáte. Jsem Bill Horton z chemické čistírny a barvírny Acme. Chytili jsme se s městskou policií kvůli parkování a pokud nemusíme, tak s nimi nic nechceme mít. Vím, že vy a Brandon tady vedete tenhle podnik na náměstí, Brandon tam není, a tak jsem se rozhodl jít za vámi.“
„Co vás sem přivádí?“ zeptal se Selby.
Horton vzal oblek, který měl složený přes ruku, a rozložil ho Selbymu po stole.
Selby se zahleděl na vestu a sako. Byl to světlehnědý oblek a lpěla na něm zlověstná červená zaschlá skvrna. Téměř uprostřed té červené skvrny byl otvor, jehož okraje byly ožehnuté a bylo v nich plno malinkých dírek. „Kde jste k tomu přišel?“ zeptal se Selby. „Vytáhl jsem to ze svého auťáku,“ odpověděl Horton. „Jak se to tam dostalo?“
„Ať visím, jestli vím, jak se to tam dostalo,“ připustil Horton. „Dnes dopoledne jsem po lidech sbíral zakázky. Udělal jsem obvyklou túru a vrátil jsem se, že předám věci do třídírny. No, a když jsme je třídili, našli jsme tohleto.“
„Nevíte, kde vám to dali?“
„Nikde mi to nedali,“ odsekl Horton. „Někdo mi to mrsknul do vozu.“
„Kdy?“
„To bych taky rád věděl.“
„Takže vy nevíte ani kdy, ani kde, ani jak se vám to dostalo do vozu?“
„Přesně tak.“
Selby zvedl sluchátko na svém psacím stole a řekl: „Zjistěte, kde je Rex Brandon. A ať je, kde je, pošlete ho hned sem.“ Zavěsil a obrátil se zase k Hortonovi. „Jak označujete šatstvo,“ zeptal se, „když je svážíte?“ Horton vysvětloval: „To záleží na tom, čí to je. Pro naše stálé zákazníky jsme zavedli také stálé čistírenské značky, které nepouštějí a které tiskneme na vnitřní stranu kapsy v kabátě. Musím se akorát podívat, jestli tam ta značka pořád je. Když je to nový zákazník, přišpendlím cedulku na oblek a pak vymažeme značky ostatních čistíren a dáme tam tu naši.“ Selby se zeptal: „A jak to bylo s tímhle oblekem?“
„Je na něm cizí značka. Chci říci, že jako není odtud. Tady v Madison City ji žádná čistírna nepoužívá.“
„Jak to víte?“
„Máme tu zavedený systém. Rozdělili jsme si písmena abecedy. Například čistírna Acme má prvních pět písmen. Můžeme je užívat v jakékoli kombinaci a s jakýmikoli čísly. Společnosti čištění ve dne v noci patří dalších pět písmen a tak dále. Jenomže číslo na tomhle obleku začíná písmeny AG. Písmeno A patří nám, G patří společnosti Čištění ve dne v noci. Kdyby to bylo naše číslo, tak by začínalo písmeny AB nebo AC – chápete?“
„Chápu,“ řekl Selby.
Zvonil telefona AmoretteStandishová řekla: „To je pro vás, šerif Brandon.“
Selby řekl: „Haló, Rexi, odkud voláš?“
„Od holiče, už budu hotov. Měl jsem už tak dlouhé vlasy, že jsem se bál, aby si lidé nemysleli, že se maskuji.“
Selby řekl: „Přijď co nejrychleji. Máme na krku buď vraždu, nebo sebevraždu.“
„Kde je tělo?“ zajímal se Brandon.
„To právě nevím,“ ujistil ho Selby.
„Už tam letím,“ přislíbil Brandon a zavěsil.
Selby se zahleděl na oblek a řekl: „Myslím, že sebevraždu můžeme vyloučit. Vypadá to, jako by ho někdo střelil do pravé strany zad, někdo, kdo stál kousek za ním.“
Horton řekl: „Jo, takhle to vážně vypadá.“
„Poslyšte, Hortone,“ zeptal se Selby, „můžete mě nějak přivést na stopu, pokud jde o místo, kde jste ten oblek naložil?“
„To teda nemohu.“
„A nedalo by se to odhadnout podle toho, mezi kterými šaty ten oblek byl?“
„Vida, vida, počkejte,“ řekl Horton. „Na tom něco je. Jo, řekl bych, že to bylo tak někde kolem Desáté avenue. Teď si vzpomínám, uložil jsem šatstvo, které jsem posbíral na Orange Grove Heights…“
„Nemůže být z Orange Grove Heights?“ ptal se Selby.
„Ne, odevzdal jsem všechny věci k čištění a už jsme je zapsali. Zapisujeme každý kus šatstva, jak ho přivezeme, do seznamu. Předávám všechno šatstvo člověku, který dělá kontrolu. Prohlédne je a pak …
