Kapitola 9
Ernesto dospěl k názoru, že jako první věc hned ráno musí začít rozšiřovat tu novinu. Je pondělí a oni jsou v Caluse už čtyři dny, což je směšné. Navázali kontakt s Martinem Klementem v jeho restaurantu Springtime, přesně podle Amarosových pokynů, ale od té doby se jim neozval, takže teď musí rozhodit mezi lidi zprávu, že mají zájem o koupi. Ernesto soudil, že jestli ta holka není profesionálka, nebude vědět, jak se zbavit čtyř kilogramů koksu, a bude shánět kupce.
„Bude to nabízet kdekomu a shánět zákazníky, nemám pravdu?“ tvrdil Domingovi. Mluvil ovšem španělsky. Kdykoli byli spolu sami, mluvili jen španělsky.
„Třeba chce ty čtyři kila vyšňupat sama,“ mínil Domingo.
„Nikdo přece neukradne čtyři kila koksu, protože je chce spotřebovat,“ namítal Ernesto. „Když někdo ukradne čtyři kila koksu, chce je prodat, tak to je.“
„Možná,“ připustil Domingo, „ale i tak je riskantní roztrubovat, že sháníme balík kokainu. Nevíme, jak to v Caluse vypadá s narkotiky.“
Na pohled mu Calusa připadala jako velmi spořádané město, ale jak praví španělské přísloví, Las apariendas enganan. V angličtině se říká: „Nesuď knihu podle vazby.“ Domingo nevěděl nic o dění tady v Caluse. Třeba je to velice přísné město, kde všichni spolupracují s policií, v kterémžto pádě by se na zápraží jejich motelu mohl dostavit Zákon osobně, jakmile se rozkřikne, že chtějí nakupovat drogy ve velkém.
Na druhou stranu by to také mohlo být velmi laskavé město, kde člověk koupí čtyři kila koksu přímo na Hlavní ulici, a v tom případě už všechen ten kšeft má někdo pod palcem a nemuselo by se mu zamlouvat, že se tady potloukají dva výletníci z Miami Beach a pouštějí si hubu na špacír o velkých nákupech.
„Když chce člověk zůstat naživu a na svobodě,“ poučoval Domingo, „musí nejdřív o věcech uvažovat.“
Po pravdě řečeno, pokud jde o okres či o samotné město Calusa, statistiky floridského ministerstva vnitra se o narkoticích vůbec nezmiňují. Uvádí se v nich, že přednedávnem začala zločinnost v celém státě Florida stoupat po dvou letech poklesu. Měřítkem je počet spáchaných závažných trestných činů na 100 000 obyvatel. K závažným trestným činům patří vraždy, znásilnění, loupeže, zvlášť nebezpečná napadení, vloupání, rozkrádání a krádeže motorových vozidel. Prodej čtyř kilogramů kokainu na Hlavní ulici do toho seznamu buď nepatří, anebo o něm ministerstvo nemá záznam. V každém případě bylo v uplynulém roce v caluském okrese spácháno 13 236 závažných trestných činů, což je o 11 procent víc než v minulém roce, kdy jich bylo 11 928. Za rok bylo v celém okrese spácháno šestnáct vražd – většinou mezi lidmi, kteří se navzájem dobře znali. Počet znásilnění stoupl ze sedmadevadesáti na sto dvacet sedm. Podobný nárůst byl zaznamenán i v ostatních kategoriích, kromě krádeží aut.
Okresní šerif Alan Huxtable prohlásil, že na zvýšený počet trestných činů má vliv rychlý růst počtu obyvatel. Za další možný důležitý faktor označil dokončení mezistátní dálnice.
„Zjistili jsme, že někteří tito zločinci k nám přijeli po dálnici 1-75,“ řekl šerif. „Přijeli do Calusy, spáchali zde zločin a zase odjeli do jiných okresů. Dálnice k nám prostě přivádí mnoho nežádoucích elementů.“
Ernesto s Domingem nečetli novinový článek s citáty z vyjádření šerifa Huxtablea, jinak by se totiž možná urazili. Nepovažovali se za nežádoucí osoby. Naopak, oni sami přece pátrají po nežádoucí osobě, která jejich zaměstnavateli ukradla čtyři kila kokainu, vyvezla jej z dadeského okresu do caluského, kde – pokud oni vědí – jej už možná prodala někomu, kdo si jej odvezl v dodávce, naložené salátem či rajčaty, třeba do New Yorku.
Ernesto s Domingem byli pouze poctiví občané, usilující o napravení odporné křivdy.
Až do okamžiku těsně před odchodem z Matthewovy kanceláře se nezdálo, že by chtěl vyhrožovat.
Na počátku jejich rozhovoru – bylo pondělí, čtvrt na jedenáct dopoledne a Matthew se cítil příliš dobře na to, aby ho něco dokázalo naštvat – mu Daniel Nettington v klidu vyložil, že ho včera v osm h…
