16
MacLean cítil, že ztrácí půdu pod nohama: María se s von Jonkem nikdy nesetkala ani o něm neslyšela. To znamenalo, že hacienda Yunque nemá s projektem X14 nic společného. Zalila ho vlna beznaděje. Celá konstrukce byla postavena na jediném náhodném tvrzení. María mu řekla, že pacientky po operaci vypadají dobře, a on z toho okamžitě vyvodil, že se na klinice používá Cytogerm. Kdyby chvíli přemýšlel, přišel by na to, že kosmetická chirurgie klade hlavní důraz na zahlazování jizev. V tom se velmi liší od popáleninové chirurgie, oboru, v němž měl MacLean zkušenosti. Chirurgové z haciendy Yunque se nemuseli potýkat s těžce poškozenými tkáněmi. Nebyl nejmenší důvod, aby pacientky po operaci nevypadaly dobře.
María vycítila, že něco není v pořádku, a MacLean jí vyložil, že hacienda Yunque možná není tím pravým místem, po němž pátrají.
„Ale co Carla a ty ostatní?“ zaprotestovala María zklamaně. „Jsem si jistá, že s celou tou klinikou je něco v nepořádku.“
Ani ostatní se nechtěli vzdát. „Není těch náhod trochu moc?“ namítl Leavey. „Právě tady, v Mijasu, narazíme na kliniku kosmetické chirurgie, a ty mi chceš tvrdit, že nemá nic společného s projektem X14?“
„Ale kde je von Jonek?“ namítl MacLean.
„Proč vám na tom člověku tak záleží?“ podivila se María. MacLeanovi nezbylo, než jí prozradit trochu víc. Podal to tak, že pátrá po preparátu, který mu von Jonek kdysi v Ženevě ukradl.
„Rozumím,“ přikývla Mana, „ta věc určitě stojí spoustu peněz.“
„Jde o mnohem víc,“ ujistil ji MacLean, ale dál to nerozváděl.
Všichni se odmlčeli. Ticho přerušil až Leavey: „Marío, co vlastně znamená Yunque?“ zeptal se.
„Yunque je…“ María zaváhala, a protože si nemohla vzpomenout na anglický ekvivalent, zabušila pěsti o dlaň druhé ruky. MacLean ji do ní plácl. Ve zlomku vteřiny mu všechno došlo. „Kovadlina!“ vykřikl.
„Ano, je to vlastně hacienda U kovadliny!“
Leavey se rozesmál, což se mu nestávalo často, a MacFarlane prohlásil: „To už by byla opravdu velká náhoda.“
MacLean souhlasně přikývl. „To ano. Der Amboss a hacienda Yunque musejí mít něco společného. Pátrání je u cíle.“
María nechápala, proč je jméno haciendy tak důležité, ale byla ráda, že důležité je. Znovu v ní ožila naděje, že se dopátrá okolností, za nichž zmizela její kamarádka Carla. „Además, seňores,“ dodala, „lékaři z kliniky přeci jen využívají služeb někoho z města. Testy jim vyhodnocuje místní laboratoř.“
To MacLeana zaujalo. Chtěl se dozvědět víc, pokud možno vše o laboratoři: jak je velká, kolik lidí zaměstnává, i to, zda si laboranti chodí pro vzorky rovnou na kliniku.
Z Maríina vyprávění vysvitlo, že laboratoř obhospodařuje jediný člověk. Do haciendy dochází dvakrát týdně, aby pacientkám před operací odebral vzorky krve a připravil zásobu krevních konzerv. „Během operace může dojít ke krvácení, a tak musí být po ruce dostatek krve odpovídající skupiny.“
„Co ten člověk dělá jinak?“ zajímal se MacLean.
„Rutinní klinické testy pro lékaře ve městě.“
„A když onemocní?“
„To nevím,“ přiznala María.
„Měl by mít zástupce,“ podotkl Leavey.
„Přesně tak,“ přikývl MacLean. „Ale to bych si musel osvěžit základy hematologie.“
„A taky zařídit, aby ten chlap onemocněl,“ dodal MacFarlane.
Sotva se večer setmělo, vyrazil MacLean se svými společníky na adresu, kterou jim sehnala Mana. Laboratorio Juan Tormo se nacházela tři ulice od Paseo Marítimo, v prvním patře čtyřpodlažní budovy. U venkovních dveří našli tabulku. Zatímco MacFarlane šel prozkoumat vstupní dveře, Leavey s MacLeanem pokračovali v chůzi. Po několika stech metrech se zase otočili a vrátili se zpět. MacFarlane jim už šel naproti a z jeho úsměvu mohli vytušit, že byl úspěšný.
„Je otevřeno,“ sděloval. „Dal jsem pozor, abych nepoškodil zámek. Až budeš hotov, zase za tebou zamknu.“
MacLean vstoupil do laboratoře, aniž věděl, co vlastně hledá. Svítil si baterkou, kterou mu dal Leavey, aby se v neznámém prostředí vůbec zorientoval. Laboratoř sestávala z kanceláře a dvou místnosti. Jedna byla vybavena přístroji p…
