Stručný chronologický přehled dat Simona Bolívara
(Zpracovaný Viniciem Romerem Martínezem)
1783 24. července se Simon Bolívar narodil.
1786 19. ledna umírá Juan Vicente Bolívar, Šimonův otec.
1792 6. července umírá doňa Maria de la Concepción Palacios y Blanco, Bolívarova matka.
1795 23. července odchází Bolívar z domu svého strýce. Začíná dlouhý spor a Simon se přestěhuje k svému učiteli Simonu Rodríguezovi. V říjnu se vrací ke svému strýci Carlosovi.
1797 Spiknutí pod vedením Guala a Espani ve Venezuele. Bolívar vstupuje do milice ve Valles de Aragua jako kadet.
1798 Andrés Bello ho vyučuje gramatice a zeměpisu. V té době Bolívar také studuje fyziku a matematiku, ve svém vlastním domě, na akademii, kterou zřídil otec Francisco de Andújar.
1799 19. ledna odjíždí do Španělska, zastavuje se v Mexiku a na Kubě. Ve Veracruzu píše svůj první dopis.
1800 V Madridu se seznamuje s učeným markýzem de Ustáriz, svým skutečným duchovním tvůrcem.
1801 Od března do prosince studuje v Bilbau francouzštinu.
1802 12. února obdivuje ve francouzském Amiens Napoleona Bonaparta. Zamilovává se do Paříže.
26. května se ve Španělsku v Madridu žení s Marií Teresou Rodríguezovou del Toro.
12. července přijíždí do Venezuely se svou manželkou. Věnuje se hospodaření na svých statcích.
1803 22. ledna umírá v Caracasu María Teresa.
23. října je Bolívar opět ve Španělsku.
1804 2. prosince se v Paříži účastní Napoleonovy korunovace.
1805 15. srpna přísahá na Svatém vrchu v italském Římě.
27. prosince je v Paříži zasvěcen do lóže svobodných zednářů se skotskými obřady. V lednu 1806 je povýšen do hodnosti mistra.
1807 1. ledna se vyloďuje v severoamerickém Charlestonu. Navštěvuje v této zemi několik měst a v červnu se vrací do Caracasu.
1810 18. dubna je vypovězen na svůj statek v Arague; z tohoto důvodu se nezúčastňuje událostí 19. dubna, počátečního dne venezuelské revoluce.
9. června odjíždí s diplomatickým posláním do Londýna. Tam se seznamuje s Franciscem de Miranda.
5. prosince se vrací z Londýna. O pět dní později přijíždí do Caracasu také Miranda a přístřeší nachází v domě Simona Bolívara.
1811 2. března se schází první Venezuelský kongres.
4. července má Bolívar projev ve Vlastenecké společnosti.
5. července je vyhlášena nezávislost Venezuely.
23. července bojuje Bolívar pod Mirandovým velením ve Valencii. Je to jeho první válečná zkušenost.
1812 26. března dochází v Caracasu k zemětřesení.
6. července ztrácí plukovník Simon Bolívar následkem zrady pevnost Puerto Cabello.
30. července zatýká spolu s ostatními důstojníky Mirandu a staví ho před vojenský soud; považuje ho za zrádce, protože podepsal kapitulaci. Manuel María Casas však jejich vznešeného vězně vydává Španělům.
1. září přijíždí na Curaçao do svého prvního vyhnanství.
15. prosince vyhlašuje v Nové Granadě Cartagenský manifest.
24. prosince zahajuje Bolívar obsazením Tenerife své tažení za osvobození řeky Magdaleny, při němž vyčistí celou oblast od roajalistů.
1813 28. února bojuje v Cúcutě.
1. března obsazuje San Antonio del Táchira.
12. března se stává velitelem brigády Nové Granady.
14. května zahajuje v Cúcutě Skvělé tažení.
23. května je v Méridě vítán jako Osvoboditel.
15. června vyhlašuje v Trujillu válku na život a na smrt.
6. srpna vstupuje triumfálně do Caracasu. Je ukončeno Skvělé tažení.
14. října Caracaská rada nadšeně prohlašuje na veřejném shromáždění Bolívara za guvernéra a Osvoboditele.
5. prosince bitva u Araure.
1814 8. února dává příkaz k popravě vězňů v La Guayře.
12. února bitva u La Victorie.
28. února bitva u San Matea.
28. května první bitva u Caraboba.
7. července utíká asi dvacet tisíc obyvatel Caracasu z ohroženého města na východ.
4. září Ribas a Piar, kteří vypověděli Bolívara a Marina, dávají příkaz k jejich zadržení v Carúpanu.
7. září vydává Bolívar Carúpanský manifest, a protože neví o příkazu ke svému zadržení, odplouvá…
