13.
„Mno,“ protáhl Bannister, „to je sakra zvláštní přiznání, Matthew.“
„Koukej,“ opáčil jsem, „znáš mě dost dobře, abys…“
„Ale jo, znám tě dobře,“ připustil.
Byl dokonale oblečen; na míru šitý oblek z modrého tropika s nezřetelnými zelenými proužky. Modrá košile. Zelená kravata. Nablýskané černé boty. Byli s manželkou na večeři s jedním senátorem, když ho zastihl můj telefonát. Sdělil jsem mu, že se mi v Tolandově případu podařilo získat přiznání. A že chci, aby v mé kanceláři provedl výslech, a to se záznamem na magnetofon.
A teď jsme tu seděli.
A Etta Tolandová si to rozmyslela.
Pete Folger, který vypadá jako Phil Gramm a mluví jako Phil Donahue, se podíval na hodinky. Jeho výraz jasně říkal, že tu jen maříme čas a že by chtěl jít domů k ženě a dětem, aby ještě stihl zprávy v jedenáct hodin. Z tváře Skye Bannistera, který vypadá jako Dan Quayle a dokonce i tak mluví, bylo lze vyčíst, že z toho, co o mně ví, je mu jasné, že bych ho sem netahal, kdybych neměl, jak se v naší branži říká, „jasnou kořist“ – a že mu není jasné, co tu v tom případě dělá.
„Matthew,“ prohlásil, „předpokládám, že ti pověděla něco, o čem si myslíš, že bychom to měli slyšet…“
„Mně to tak nepřipadá,“ odtušil Folger.
„Pete,“ namítl jsem, „ona prostě ucukla. Co se to s tebou sakra děje?“
„Děje se se mnou to, že tu tvoji ženskou máme na lopatě a ty se snažíš zatáhnout do toho někoho, kdo podle tebe…“
„Přece není pitomec,“ přerušil ho ostře Bannister.
„Cože?“ podivil se Folger.
„Povídám, že není pitomec. Zkus udělat tu chybu, že si to o něm budeš myslet, a jsi v maléru. Co ti vlastně řekla, Matthew? A co chceš, abychom s tím my udělali, když tě nechala ve štychu?“
„On jí řekl přesně to, co jsem já dávno tvrdil.“
„Kdo? A co?“
„Bobby Díaz. Řekl jí, že její muž skončil svůj poměr s Lainie Comminsovou loni o Vánocích.“
„No a?“
„Chcete slyšet přesně, co mi pověděla?“
„Toho bych si moc považoval,“ přisvědčil Bannister.
Ani pořádně neví, co na to Bobbyho obvinění má odpovědět.
Ne že by ji to už v minulosti nenapadlo, Brett s Lainie zůstávali spolu v kanceláři nad výkresy dlouho do noci, ta možnost ji samozřejmě napadla. Lainie asi nejspíš je přitažlivá žena, takový ten typ zbloudilého, opuštěného děcka; někomu se to líbí. Brett se vždycky ohlížel po ženských, ale měl slabost spíš pro takové ty uhlazené, vyšňořené typy. Ale i tak je možné, že to, co jí Bobby pověděl, je pravda, i když nemá v úmyslu před ním dát najevo ani v nejmenším, že by to mohla být pravda, ani mrknutím oka nesmí připustit, že by chovala taková podezření. Místo toho mu nařídí, aby koukal vypadnout z domu, a jakmile je pryč, zatelefonuje na loď.
„To se stalo asi deset minut před jedenáctou,“ vysvětloval jsem. „V předchozí výpovědi mi lhala, že tam telefonovala až ve tři čtvrtě na dvanáct; chtěla se krýt.“
Deset minut před jedenáctou zavolá do člunu, jenže to nikdo nebere.
Uvažuje, jestli už třeba není na cestě domů.
Ale proč by v tom případě nezavolal, jak ta schůzka proběhla?
Pak začne přemýšlet, proč se vůbec musel s Lainie sejít na lodi? A ne tady, doma?
Proč se jí nikdy nezmínil o té kazetě, na které si to ta jeho kočička dělá, aby všichni viděli?
Díval se snad na to video někde pěkně v soukromí?
Že by to v něm probudilo vzpomínky na tu šilhavou kurvičku, když ji viděl tak pěkně rozcapenou a rozjetou? Vzrušovalo ho to, až se mu postavil?
Vyprovokovalo ho to k další akci?
A pak se znovu sešli na lodi, hmm?
Začíná myslet na to, jestli se ta jeho šilhavá čubka před ním nepředvádí právě teď na Hračičce, jestli mu to zrovna teď nedělá, to není marný nápad, není divu, že nikdo nebere telefon.
A rozhodne se, že jestli je to pravda…
Jestli opravdu měl něco s Lainie…
Jestli s ní má něco pořád…
Zabije ho.
K tomu rozhodnutí dospěla v jediném okamžiku.
Zabije ho.
Docela jednoduše.
Ve státě Florida člověk nepotřebuje zbrojní pas, aby si mohl koupit střelnou zbraň. Nebo zbraně. Na palubě Hračičky je kolt pětačtyřicítka a doma mají Tolandovi dvě pistole –…
