Kapitola 4
S Bloomem jsem si promluvil až v pondělí ráno. Hned na počátku naší známosti jsem pochopil, že je nejlepší říci mu všechno hned, jak se to dozvím, protože když jsem před ním něco tajil, později mi to obyčejně nedalo spát nebo jsem se dostal do trapné situace. Jenže když jsem v sobotu ráno zavolal k němu do kanceláře, oznámili mi, že má volný víkend, a mně se nechtělo vyrušovat ho doma. Upřímně řečeno, nevěděl jsem, nakolik ta Sunnyina teorie o opakovaných krádežích dobytka, jichž se dopustil její bratr ve spolupráci s jakýmsi Španělem, obstojí před policejním zkoumáním, ale měl jsem dojem, že by o tom Bloom měl vědět. Jak s tou informací naloží, to už bude jeho věc. Zároveň jsem se mu však nehodlal navézt do víkendu; v pondělí ráno bude času dost. Když mu o tom povím, budu mu samozřejmě muset povědět i o Sunnyině návštěvě při měsíčku, ale neměl jsem v úmyslu mu vykládat, jak se ráchala nahatá v mém bazénu, ani o tom, co mi později ve vší skromnosti navrhla. Jsou jisté věci, o nichž ani Bloom nemusí vědět.
Jeho první otázka zněla: „Co tam vlastně dělala?“
„Nu… koupala se,“ odvětil jsem.
„Ve vašem bazénu?“ vyptával se.
„Ano, v mém bazénu, samozřejmě že v mém bazénu.“
„Chcete říct, že si k vám přišla zaplavat?“
„Ne, ale když jsem přišel domů, tak plavala.“
„Věděl jste, že se k vám chystá?“
„Ne, překvapilo mě to.“
„Chcete říct, že prostě za vámi přijela v plavkách a skočila do bazénu…“
„Tedy, ona neměla plavky,“
„Jo tak ona byla nahá,“ dovtípil se Bloom.
Takhle to dopadlo s mou snahou uchovat svá tajemství před detektivem Bloomem. Opakoval jsem mu všechno, co mi pověděla.
„A celou tu dobu byla nahá?“ zajímal se Bloom.
„Ne, měla na sobě kimono,“ ohradil jsem se.
„Je to moc krásné děvče,“ řekl Bloom zamyšleně.
Na telefonní lince se rozhostilo ticho. Bloom se nevyptával a já mu sám od sebe nic neřekl. Oba jsme gentlemani, pomyslel jsem si.
„A kolik krav podle ní ukradl?“ zeptal se konečně Bloom.
„Pokaždé patnáct kusů.“
„Z pěti stád?“
„Tak.“
„Kolik je pět krát patnáct?“
„Pětasedmdesát.“
„Takže by každé jaro a každý podzim ukradl pětasedmdesát krav, tak vám to řekla?“
„Tak nějak.“
„To je spousta krav, Matthewe.“
„Určitě bych je nechtěl mít u sebe v ložnici.“
„Nenapadá ji, kdo by mohl být ten Španěl?“
„Ne.“
„Nu,“ uvažoval Bloom, „kdyby opravdu kradl krávy, pak bychom mohli vyloučit narkotika, že? Myslím, jako zdroj příjmů.“
„Sunny si nemyslí, že by měl něco společného s drogami.“ Vyprávěl jsem mu, jak ji Jack seřezal, když ji načapal s marihuanou.
„Seřezal starší sestru, jo?“ užasl Bloom.
„Ona to alespoň tvrdí.“
„To je zvláštní,“ divil se Bloom. „Nemyslíte?“
„Nu…“
„Když seřežu šestiletou holku, to je výchova. Když naplácám třiadvacetileté starší sestře, je to zvláštní. Tomu děvčeti to nepřipadalo zvláštní?“
„Nezdálo se mi.“
„Docházelo k tomu mezi nimi často? Že jí naplácal?“
„Nemám tušení.“
Náhle mě napadlo, že Bloom a já žijeme každý v jiném světě. V Bloomově rajónu došlo k vraždě, on se snažil vypátrat proč, a to, že dvacetiletý chlapec nařezal své třiadvacetileté sestře, považoval za nepřirozený čin, nad nímž je třeba se zamyslet a o němž je třeba diskutovat. Sunny se o tom výprasku zmínila jen mimochodem a já sám jsem se nad tím původně vůbec nepozastavil. Avšak nyní, když se na to Bloom tak zaměřil, mi to začalo připadat opravdu poněkud zvláštní a, stejně jako on před chvílí, i já jsem teď začal přemýšlet, zda se takové věci děly u McKinneyových pravidelně. A také jsem si říkal, s jakými jinými nepřirozenostmi se Bloom musí denně potýkat. Vzhledem k nezpochybnitelné skutečnosti, že se ve dne v noci zabývá následky násilných trestných činů, jak daleko asi sahá jeho profesionální obzor? S jakými neslýchanými hrůzami se musí každý den při své práci vyrovnávat? A kdo z lidí by vůbec mohl doufat, že se může neustále zabývat vraždami, znásilněními, sodomií, zneužíváním dětí, krádežemi, loupežemi, napadeními – ten seznam se zdál nekonečný –, aniž by se zbortila celá jeho perspekti…
