Sedmé oddělení (Vojtěch Steklač)

11

Petra Morkesová seděla nad skripty, když přišla její matka s novinami a ustaraným výrazem.

„Řecký bůh Zeus. Jaký je druhý pád?“

„Cože?“ Petra hleděla na matku značně nechápavě, ale ta jí předložila noviny na stránce, kde byla zčásti vyplněná křížovka.

„Já bych řekla, že Zea, ale to mi nevychází.“

„Peníze vyhozený na mý vzdělání nebyly tak úplně marný,“ odsunula Petra další skripta ze židle, aby si matka mohla sednout. „Druhý pád je Dia.“

„Tak proč to tak komplikujou?“ podivila se Morkesová. „Proč třeba nenapíšou limonáda pro diabetiky? To je přece to samý a v prvním pádě!“

„To já nevím,“ pokrčila Petra rameny a zpytavě pohlédla na matku. „Jenže bych se vsadila, že kvůli křížovce a Diovi si nepřišla.“

„Říkal ti Petr,“ odkašlala si Morkesová, „že zavraždili jeho tetu?“

Petra kývla a trpělivě vyčkávala, co ještě má matka na srdci.

„A nic víc ti neříkal?“

„Ne. On nic neví.“

„Aha,“ řekla Morkesová, „třeba je to pravda, holčičko. Ale lidi povídaj.“

„Asi toho vědí hodně,“ řekla ironicky Petra, „to tak vždycky bejvá.“

„Já bych to nepodceňovala.“

„Co?“ řekla Petra, „mám zápočet z psychologie. Přibližně si ty babský drby dovedu představit.“

„Vyšetřujou ho,“ zvýšila Morkesová hlas, „to nejsou drby, ale fakta, a podezřívají“

„Já vím, a podle tebe není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“

„Já bych nepodceňovala, co říkaj lidi,“ řekla Morkesová, důstojně vstala a dceru opustila.