Sedmé oddělení (Vojtěch Steklač)

Podpořte LD sdílením:

Byla noc a v liduprázdné ulici na nábřeží stála jen nekonečná řada zaparkovaných automobilů. Před snack barem pak ti dva. Servírka a vedoucí.

„Zapomněl si zhasnout.“

S rachotem spadla roleta.

„Já se sem musím ještě vrátit,“ řekl Kučera, „jenom si zajdu domů.“

„Pro ty peníze?“ zeptala se tiše Iva.

„Tys to slyšela?“

„Rudolfe,“ řekla Iva a vyhnula se Kučerovým očím, „já ti musím něco říct.“

„Zejtra, miláčku,“ objal ji chlácholivě vedoucí, „měl jsem ti zavolat taxíka!“

„Radši ti to řeknu teď,“ vymkla se mu Iva, „to mezi námi nemá smysl.“

„Ty se chceš rozejít?“ vyděsil se Kučera a ruka, která zamykala zámek rolety, se mu roztřásla. „To myslíš vážně? A kvůli němu?!“

Iva neodpověděla, pohladila vedoucího po tváři a protože se zrovna blížil volný taxík, mávla na něj.

Ukázky